Fish - Internal Exile (1991)

Internal Exile- neprávem přehlížená a i nedoceněná Fishova druhá deska. Neznám nikoho ze svého hudebního okolí, kdo by kdy řekl že se mu Internal obzvlášť líbí, nebo že snad patří na čelní místa Dereckovi diskografie. A vlastně ani já sám jsem jí dlouhá léta nevěnoval žádnou pozornost, to málo co jsem slyšel, mě utvrdilo v dojmu že jde o průměrnou (popovější) a unylou kolekci vyplňující prostor mezi skvostným debutem a velice progresivní deskou Suits. V poslední době jsem ale zatoužil doplnit cd sbírku tohoto obrovitého skota a jelikož se jeho desky přetěžko shání, hlavně ty poslední, ve sbírce stále zůstávalo volné místo po tomto albu. Až náhoda tomu chtěla, poštěstilo se mi nalézt za výborný peníz tuto kolekci, sice z druhé ruky, ale neváhal jsem ani minutu.
Pak už stačilo pár pozorných poslechů a nahrávka se pěkně zavrtala do mozkovny a i když svou strukturou konkurovat dílům jako jsou Sunsets..., nebo Raingods... opravdu nemůže, pořád se jedná o pestrou a zajímavou vokalistovu nahrávku. Když o tom teď přemýšlím, tak z pod prstů Fishových snad ani žádná slabůstka(možná krom uspávajícího Field of Crows) nikdy nevyšla.

Desku otevírá strukturovaná energická záležitost Shadowplay- s melodicky přesným a krásně vystavěným refrénem. Přes hitovou, ovšem krapet vlezlou Credo se přehoupneme k baladickému dvojspřeží, nejprve přijde poetická Just Good Friends- v níž slyším hrát kytaru pověšenou na Rotheryho krku a poté si tajemné tóny akustiky v Favourite Stranger dokáží s posluchačem emočně pěkně pohrávat. Lucky i Dear Friend patří spíš ke standardu, ovšem do závěru jde deska opět do obrátek s dramatickou Tongues- v níž si klavírní expresionusmus notuje vedle svéhlavého zpěvákova projevu a do skotského prostředí prorůstá titulní housličkovka Internal Exile.

Fish zpívá samozřejmě stále stejně obdivuhodně, kytary předou, bzučí a aranžují možná o něco méně propracované písně něž v blízké budoucnosti, přesto s keyboardy, pomalu se vymaňujícími se sevření osdesátých let dokáží svou pestrostí zaujmout. Myslím že 3-4* si album zasloučí a jelikož mám zpěvákovu tvorbu moc rád a toto album zdobí znamenitý cover, přikloním se k těm čtyřem.

Rád otevřu debatu na toto téma a tak kdo z kolegů zná, nebo vlastní zpěvákovu druhou desku, nechť se podělí o další zajímavý názor na ni, bude vítán.
reagovat

EasyRocker @ 14.12.2016 11:49:00
Vlastně souhlasím. Ve Fishově diskografii, která je pro mě srdcovkou, je máloco pod pět, i tohle album mám hodně rád, i když je méně košaté než debut. Oproti němu dávám 4, ale těžké bodování.

john l @ 14.12.2016 11:59:12
4 jsou zasloužené, těžko ti o tomhle albu někdo napíše že je jeho stěžejně oblíbené, když jiné Fishovy výtvory dokáží dopřát rozmanitjší zábavu. Suits je o třídu lepší a další desky taky. A debut, ten má u většiny naprosto výsadní postavení, že tady ale má Internal Exile první recenzi po tolika letech je smutný.

Brano @ 14.12.2016 12:08:49
Sólovú tvorbu Fisha mám veľmi rád(Fish na hrad!!!),ale tento album som trochu podcenil.Bol som tak očarený výborným debutom,že som Internal Exile nejako prehliadol.Pred pár rokmi som mal možnosť kúpiť krásne spracované limitované digipack vydanie aj s bonusmi od známeho,ktorý to doniesol z Nemecka.Za 10 eur.Zaváhal som, a keď som sa spamätal,tak už bolo predané.Veru tak,kto zaváha,nežerie.Fishove CD sa ťažko zháňajú za priaznivú cenu,dodnes neviem akým zázrakom sa mi podarilo kúpiť Sunsets on Empire a Fellini Days po 8 eur za kus....

horyna @ 15.12.2016 12:44:05
Pánové díky za názorovou trojici a to jsem se bál, že bude I. E. ve větší nemilosti.

john l @ 19.04.2017 15:01:36
Dlouho jsem Internal Exile neposlouchal, právě mi hraje a dobře se bavím. Podcenil jsem ho stejně jako všichni co čekali dvojku od Vigil. Shadowplay je krásně hravá, Favourite Stranger vybroušený drahokámek, příjemná Dear Friend a taky Tongues, ta má v sobě cosi ďábelského. Sečteno podtrženo, další výborný Fish.