wenda - @ 09.06.2012 | #

Ano, jaké jiné hodnocení desky Katapultu také čekat od Petra Gratiase...
Divím se, že vůbec udělil jednu hvězdu, správné by bylo jistě udělit alespoň mínus deset a k tomu ještě pečlivě vydesinfikovat snímací laser přehrávače, jelikož po přehrání něčeho takového musela jistojistě na čočce vyrašit plíseň.

@ 12.06.2012 19:07:43 | #
Omlouvám se všem progboardistům, že se můj příspěvek, který skutečně měl být pouze reakcí na recenzi Petra Gratiase, nechtěně změnil na novou recenzi. Neuvědomil jsem si, že když budu dávat hvězdičky, bude z toho nová recenze a nikoli jen reakce...
Nicméně: na jednu stranu si velice vážím recenzí P. Gratiase, jsou opravdu velmi fundované, vyčerpávající a rád si je vždy přečtu. Ovšem na straně druhé je pravda, že mě nejen tato, ale i předchozí reakce na recenze jejich prvního alba docela zarazila. U člověka jeho rozhledu bych očekával opravdu nestranný pohled, ale v tomto případě se nemohu zbavit pocitu jeho jakési osobní permanentní antipatie vůči Říhově bandu.
Je jasné, že vedle příznivců Katapultu bude existovat i početná skupina zapřisáhlých odpůrců, nicméně argumentovat nízkou uměleckou úrovní posluchačů této skupiny mi připadá poměrně urážlivé.
Osobně se považuji za velkého příznivce Katapultu,(a vůbec se za to nestydím) mám ve sbírce všechny jejich oficiální nahrávky jak na vinylech, tak i na CD a DVD ve všech možných vydavatelských verzích verzích, tak i nejrůznější koncertní a demo bootlegy ze 70. let až do současnosti a zajímavé je, že se nepovažuji ani za stárnoucího rockera, (v mých 32 letech si myslím, že jsem ještě relativně mladý) který pamatuje jejich začátky a nyní na stará kolena z nostalgie a setrvačnosti chodí na jejich koncerty, ani žádný žák SOU, pro které měl Katapult, dle svého času oblíbeného označení kritiky, hrát svůj "pseudorock."
Rozhodně mám naposloucháno poměrně dost z našeho i světového rocku, i když ve srovnání s P. Gratiasem budu vycházet spíše jako břídil, takže dovedu uměleckou úroveň té které skupiny zhodnotit poměrně slušně. Také v žádném případě netvrdím, že je Katapult z hlediska umění bůhvíco, naopak bych i překvapivě částečně souhlasil s označením tancovačkové kapely, také Říha není žádný kytarový virtuoz, (což tvrdí i on sám) ale já u Katapultu nečekám žádný extra umělecký zážitek, jen si prostě chci poslechnout ty hudebně primitivní, ale zároveň chytlavé melodie, což na Říhovi neustále obdivuji, totiž složit písničku na pár akordů, ale zároveň tak snadno zapamatovatelnou a poslouchatelnou. A neplatí to jen o těch starých a dnes již zlidovělých kouscích, ale i o skladbách z posledního studiového alba, které vyšlo před půldruhým rokem.
Rovněž nesouhlasím s tvrzením, že Katapult, nebo Olympic měl již dávno skončit. Obě kapely jsou v našich končinách již dávno legendy, stále mají své početné zástupy věrných fanoušků již několika generací, kterým svou hudbou přinášejí radost a potěšení a to je drží stále při životě. Ostatně i reinkarnaci Katapultu po Šindelářově smrti způsobil právě tlak a přání fanoušků, aby Říha pokračoval dál.
A osobně má Olda Říha můj obdiv už i z toho důvodu, že ve svém věku vydrží bez přestávky odehrát víc jak dvouhodinový koncert v pohodě,(což byl i případ Futura, sestříhaného na sedmdesátiminutovou stopáž CD) živě přitom komunikovat s publikem a držet krok s víc jak o čtvrtstoletí mladšími spoluhráči.
Tudíž já osobně přeji celému Katapultu ještě mnoho vyprodaných úspěšných koncertů a doufám, že mě a ostatní příznivce a fanoušky bude ještě dlouho přinášet radost a potěšení svou, pro někoho hloupou a primitivní, pro jiné stále od srdce milou a melodickou hudbou.