Reakce na recenzi:

luk63 - @ 05.03.2013

Jediné sólové album významného kytaristy, kterého mám rád především z nahrávek s Atomic Rooster a Hard Stuff, bylo připraveno už v roce 1977, ale vyšlo až o 22 let později na CD firmy Angel Air doplněné o řadu bonusů. Podílela se na něm trojice muzikantů více či méně a dříve či později spjata se Status Quo (Francis Rossi - kytara, Andy Bown - klávesy, Pete Kircher - bicí) a basák John McCoy. Stylově však vůbec nejde o zemitý hard rock, jak by se u kytaristy Du Cannova formátu dalo logicky očekávat.

Nebudu se podrobně věnovat každé písni zvlášť, některým však přece. Otvírák "Don't Be a Dummy" připomíná Davida Bowieho z doby, kdy měl v kapele výborného kytaristu Micka Ronsona - tedy z počátku 70. let. V asi nejlepší věci "You Didn't Know Any Better" je slyšet silný vliv Francise Rossiho - podobnost se Status Quo je až zarážející. A nemůžu si pomoci, ale z "Fashion Fantasy" zase trochu proznívá německý novovlnný Nina Hagen Band. A tak bych mohl pokračovat... Spoluautorem "Hesitation" je Peter Hammill, ale moc to nepomohlo.

CD je pro mě spíše zklamáním. Když znám výborné Hard Stuff, tak jsem očekával více, než nepůvodní a celkem neinvenční mix glam rocku (toho asi nejvíce), power popu a nové vlny směřující do hodně mainstreamových vod. Až bonusové věci, nahrané s bývalým parťákem z Hard Stuff bubeníkem Paulem Hammondem, vykazují příklon k hardrocku. Z tohoto pohledu se od těch předchozích dost liší a až při nich jako by to byl zase ten starý John Cann. Ale jenom trochu.

Na této desce ne zrovna dvakrát přesvědčivý kytarista a autor není ani jako zpěvák nijak oslňující, rockovější bonusy mu čest také nezachránily. A tak tři hvězdičky musí bohatě stačit!