Threshold - March Of Progress (2012)
Reakce na recenzi:
jirka 7200 - @ 26.09.2017
Třetí příchod Daminana Wilsona do kapely opět doprovází mimořádné vzepětí všech muzikantů. Vrchní dirigenti kapely Groom s Westem si za ta léta vypilovali určitý vzorec skládání a album za albem se posouvají do první ligy mainstreamových heavy metalových velikánů, dokáží totiž napsat silný materiál, podpořený propracovanými aranžemi, ve kterém je vše přesně na milimetr vyvážené - ocelově tvrdé riffy i silné melodie. Odsýpající, členité písně jsou lehce podpořené zvuky kláves, které se v lese kytar dost obtížně hledají, což je trochu škoda.
Progresivních prvků je dnes v jejich hudbě pomálu, jsou užívány spíše jako takový drahý parfém modelky, která chce celkový svůj vzhled něčím podtrhnout. Lidi, kteří se ocitnou v její blízkosti jej ucítí, ač zdáli byli ponejprv okouzleni jejím exkluzivním a dokonalým vzhledem.
Takto kompaktního a silného materiálu jsem se dočkal poprvé od alba Extinct Instinct. Není to jen díky projevu mého oblíbeného pěvce Damiana Wilsona, který je tím pravým protikladem k brutálně navršeným vrstvám kytar, které spolu tvoří tak dokonaný celek,(schválně porovnejte zvuk kytar na jednotlivých deskách, zde je skutečně nejtemnější a nejmasivnější), je to i celkovou přístupností skladeb, které nemusíte poslouchat 30x, aby jste rozkryli jejich krásu.
Vše ale nejde zvládnout snahou, pílí a řemeslnou zručností, vždy je třeba něčeho navíc. To je slyšet na následující desce For the Journey, která byla vyrobena podle stejného klíče stejnými lidmi, přesto ji chybí nosné melodie, jiskra a tah na bránu, jak to bylo u jejího předchůdce
A nejblíbenější písně : Don´t Look Down, The Rubicon, Liberty, Complacency, Dependency a The Hour.
Na závěr si neopomenu rýpnout do kvality zvuku. Je sice nadupaný, ale silně komprimovaný, sice nic nepraská a nešumí, ale v šechny nástroje jsou nahrnuty na jednu hromadu. Závidím těm, co vlastní vinyl, tam by to mělo být o něčem jiném.