luk63 - @ 30.08.2013 | #

Excentrický projekt Septober Energy klavíristy Keitha Tippetta a jeho jednoúčelového seskupení Centipede v sobě snoubí hodně jazzové progrese s moderními vážnými výboji včetně symfonických, které (i když jen sporadicky) protíná rockovým ostřím.

Ano, je to nevšední, podivná a na poslech náročná muzika (no jen se podívejte na sestavu) a může připomínat chaos. Ale když do ní dokážete proniknout, nabídne vám řadu parádních momentů, vypjatých kakofonických či téměř freejazzových pasáží, i klidných hudebních zákoutí. Pak můžete dojít k poznání, že se jedná o chaos řízený :-).

Celá čtyřdílná suita je z většiny instrumentální záležitostí s momenty bigbandového charakteru, nabízející také rozvláčné pasáže, ehm..., ...no které by mi na albu asi nechyběly, ale konec konců mi ani nevadí.

Toto 2LP z října 1971 hodnotím jako velmi odvážný a dost ojedinělý nadšenecký počin, který bych pro znalé vzdáleně připodobnil snad ke snahám Radima Hladíka skloubit svou hudbu s jazzem na desce Coniunctio - ta ovšem vyšla ještě o rok dříve. Dávám čtyři a půl, okrouhlím nahoru.

Petr Gratias @ 04.09.2013 07:21:54 | #
Zdravím Luka63....
je dobře, že jsi sem tohle album dal.
Je to opravdu hodně odvážný projekt, který byl v době
svého vydání také hodně nadčasový. Slyšel jsem ho jako aktuální album hned v r. 1971 v Divadle hudby a poezie. Album Coniunctio už jsem doma měl (pokud se přichytím tvého srovnání) a tak jsem byl na "leccos" připraven. myslím, že tady se šlo ještě dál.
Od té doby jsem tohle album neslyšel, ale pamatuji si, že to byla těžká kláda, vedle které byli takoví KING CRIMSON skoro "countryová kapela" hrající na Sázavě vandrákům. (Trocha nadsázky nezaškodí)
Projekt MCDONALD AND GILES, který jsem tady před delším časem recenzoval, byl v mnoha ohledech srozumitelnější, ale zase milovník takových SOFT MACHINE se s CENTIPEDE sžil možná rychleji...
Zdravím a díky!