Centipede - Septober Energy (1971)

Excentrický projekt Septober Energy klavíristy Keitha Tippetta a jeho jednoúčelového seskupení Centipede v sobě snoubí hodně jazzové progrese s moderními vážnými výboji včetně symfonických, které (i když jen sporadicky) protíná rockovým ostřím.

Ano, je to nevšední, podivná a na poslech náročná muzika (no jen se podívejte na sestavu) a může připomínat chaos. Ale když do ní dokážete proniknout, nabídne vám řadu parádních momentů, vypjatých kakofonických či téměř freejazzových pasáží, i klidných hudebních zákoutí. Pak můžete dojít k poznání, že se jedná o chaos řízený :-).

Celá čtyřdílná suita je z většiny instrumentální záležitostí s momenty bigbandového charakteru, nabízející také rozvláčné pasáže, ehm..., ...no které by mi na albu asi nechyběly, ale konec konců mi ani nevadí.

Toto 2LP z října 1971 hodnotím jako velmi odvážný a dost ojedinělý nadšenecký počin, který bych pro znalé vzdáleně připodobnil snad ke snahám Radima Hladíka skloubit svou hudbu s jazzem na desce Coniunctio - ta ovšem vyšla ještě o rok dříve. Dávám čtyři a půl, okrouhlím nahoru.
reagovat

Petr Gratias @ 04.09.2013 07:21:54
Zdravím Luka63....
je dobře, že jsi sem tohle album dal.
Je to opravdu hodně odvážný projekt, který byl v době
svého vydání také hodně nadčasový. Slyšel jsem ho jako aktuální album hned v r. 1971 v Divadle hudby a poezie. Album Coniunctio už jsem doma měl (pokud se přichytím tvého srovnání) a tak jsem byl na "leccos" připraven. myslím, že tady se šlo ještě dál.
Od té doby jsem tohle album neslyšel, ale pamatuji si, že to byla těžká kláda, vedle které byli takoví KING CRIMSON skoro "countryová kapela" hrající na Sázavě vandrákům. (Trocha nadsázky nezaškodí)
Projekt MCDONALD AND GILES, který jsem tady před delším časem recenzoval, byl v mnoha ohledech srozumitelnější, ale zase milovník takových SOFT MACHINE se s CENTIPEDE sžil možná rychleji...
Zdravím a díky!

luk63 @ 04.09.2013 11:00:43
Zdravím Petře, dík za reakci. Ani jsem nečekal, že by moc lidí něco o tomto projektu vědělo, natož jej někdy slyšeli nebo se jim dokonce líbil! A přece nejsem úplně sám, to potěší. Docela by mě zajímalo, jak bys Septober Energy slyšel dneska, tedy po 42 letech.

Judith @ 08.04.2023 15:27:45
Přála jsem si dnes nějakou hudební výzvu a díky recenzi objevila tento excentrický a vskutku jedinečný projekt. Dílo je k vyslechnutí na YouTube, zde tedy mé dojmy. (Hluboký nádech.) Zní mi to jako pochodová hudba pro bleší cirkus. V orchestru existuje několik nesmiřitelných frakcí, takže jediné, na čem se všechny nástroje shodnou, je vzpoura proti dirigentovi. Občas z kakofonní masy vyskočí lidský hlas jako kukačka z hodin, exaltovaně zalká a opět se nad ním zavře zvuková stěna pokrytá divoce tvarovanými nástrojovými ornamenty. Zdi nahrávací místnosti se rozhodly probíhající akci ignorovat, takže do hudby volně proniká ruch ulice a cinkání nádobí z bistra naproti.
Souhlasím, že tento chaos je nějakým způsobem řízený, možná mimozemskou civilizací. Ta se po hodině smiluje a na poslední čtvrtinu rozváže pianistovi ruce, takže po teď už zcela holé pláni se rozběhnou křehké klapky, aby se vzápětí na obzoru opět vztyčily žestě. Nesou bílou vlajku. V orchestru zavládne smíření stvrzené kolektivní improvizací, která od krotkého vzájemného ohmatávání tykadly přejde přes bujné peřeje znovuzrozené rytmiky do systematického zaříkání vokalistů - jako by to telefonní číslo fakt nechtěli zapomenout. Na závěr se po ruinách posluchačových představ o tom, co je hudba, rozlije něco jako soulad. V posledních minutách je dokonce rozumět slovům - zpívají o svobodě a sjednocení lidstva. Asi se jim to povedlo.