Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 14.10.2012

Železo se má kout, dokud je žhavé - říká stará lidová moudrost. A jelikož se Tank na svém prvním LP uvedli více než dobře, dožadovali se chlebodárci kapely z Kamaflage Records nějaké té další desky.
Teprve na druhém albu se obvykle ukáže, jaký má kapela potenciál - zatímco pro debut má kapela obvykle skladby dávno napsané, nazkoušené a většinou i koncertně zavedené, u jeho následovníka vše často vzniká "na koleně", ve spěchu a z ničeho. To byl i případ desky Power of the Hunter, nicméně kapela se s touto výzvou popasovala se ctí.

Pro začátek tu máme sytě metalovou Walking Barefoot Over Glass s chytlavým kytarovým refrénem - podle mě jasný hit. Velmi dobrou skladbou by mohla být i Pure Hatred, tu mi ale kazí Wardův zpěv, který se podle mě příliš nepovedl. V Biting and Scratching už je ale vše jak má být, dusající rytmika a Algyho chraplák zní dohromady jako pochodující ocelárna. Že byl Mark Brabbs taky pořádný bouchač, se ukáže při hromovém intru k Some Came Running, a v horem pádem se ženoucí instrumenálce T.A.N.K. by si to celá kapela mohla bez ztráty květinky čelně rozdat klidně třeba s parním válcem. A je tu další 100% hit - Used Leather (Hanging Loose) šlape jako švýcarské hodinky (a tu stopku před refrénem prostě žeru). Díky Algyho workholickému přístupu ke skládání Tank nikdy netrpěli nedostatkem vlastního materiálu, na Power of the Hunter se ale přece jenom jeden cover nachází. Jedná se o slavnou vykopávku z dílny The Osmonds Crazy Horses. Tank ji velmi sympaticky zapracovali mezi vlastní tvorbu a já tuto volbu nemůžu než pochválit. Na Crazy Horses úvodním riffem mírně navazuje další ostrá pecka, nazvaná tentokráte Set Your Back on Fire. Závěrečný kvapík jako pod 220V pokračuje v rockověji laděné kytarovce Red Skull Rock a nezvolní ani v závěrečné šílené metalové jízdě Power of the Hunter - tu z celé desky baštím možná nejvíc.
Sluší se vzpomenout i zúčastněných bonusů - zde se jedná třeba o svéráznou vokální interpretaci skladby Oh, What a Beautiful Morning z muzikálu Oklahoma. No představte tak kolem šesté hodiny ranní končící se nahrávací session, když tu náhle Algy zanotuje svým, po celonočním nahrávání řádně opotřebeným hlasem tenhle popěvek. Dobrá je i singlová verze Crazy Horses s odlišnou verzí Markových bicích, druhá strana singlu se skladbou Filth Bitch Boogie naopak zapadla vcelku po právu.

Na Power of the Hunter se Tank dokázali z velké části odpoutat od svých punkových kořenů a vytvořit spoustu silných skladeb. Některé z nich sice ještě nemají ten správný metalový říz a deska tak zčásti vyznívá spíše rockově, ale to mi nijak nevadí a album poslouchám rád. Není to sice taková šleha jako Filth Hounds of Hades, nicméně muzika je to pořád hodně dobrá. Tři a půl hvězdičky dávám spíše pro rozlišení mého osobního pořadí oblíbenosti, než že by se zde konal takový kvalitativní propad - to rozhodně ne.