Reakce na recenzi:

horyna - @ 15.03.2017

Konečným chybějícím členem do mozaiky, seskládané z posledních čtyř velkolepých alb kanadských Mystery, byla deska One Among The Living. Další z hodnotných vánočních darů, umístěných pod voňavou jedlí, jehož esence jsem nechal několk týdnů působit pouze na vjemy oční a co se týče těch sluchových, s albem jsme se "mazlili" :-) jen prostřednictvím krátkých ukázek, zastoupených několika sekundami z každé skldby. Ale i to málo mi stačilo, abych ještě, než onu lahůdku okusím v celkovém množství, ji označil za nejkomplexnější album mistrů nálady ze země javorového listu.

Na World... a Delusion... se pracuje s atmosférou víc, než na dílech předešlých. Deska Beneath... poskytne epochální variabilitu a recenzovaná One... zastupuje všechny zmíněné prvky v křehké skořápce progresivního rocku s cedulkou DOKONALOST!

Před skladatelskou invencí, kytarovými (ale i klávesovými) harmoniemi a akustickým aranžmá mozkové základny kapely, lídra Michela St-Père, musí mít posluchač respekt. Jeho citlivý kompoziční přístup a kvanta výborných melodií, následujících v jednom sledu, se albem proplétají bez sebemenšího zaškobrtnutí a nechávají diváka naladit se na jeho strunu. A hlas Benoîta Davida, to je andělský chór z nebes, můžu jen děkovat, že si ho Yes povšimli a umožnili jeho zviditelnění (a vlastně i zviditelnění kompletních Mystery) díky účasti na nadprůměrném albu Fly From Here.

Pro názornou demonstraci vyberu dvě, tři skladby ze začátku alba. Píseň Wolf začíná krásně sametovým a dokonale barevně vyvedeným přednesem pana zpěváka, přidává se velice citlivá Michaelova kytara, která kouzlí melodické kudrlinky, a betelně stavěná basová linka. Bicí tu slouží pouze jako doplněk a nijak nenarušují onu auru a smyslnou nadstavbu písně. Klenutý refrén, vystavěný pomocí emocí, je potom vyzrálým vyvrcholením této skladby.

Další v pořadí Between Love and Hate uvede klasická kytarová stopa. Přidávájí se elektrické klouzající melodie, znějící z povzdálí, odměřený nápěv, basa prohrábne struny a píseň se pomocí senzibilního sóla přelévá do další části. Refrén sice není tak efektní a nejde do těla diváka s takovou razancí jako u písně předešlé, ale to vůbec nevadí - skvělé točité sólo si jistě řadu příznivců samo vystopuje. A tak by se dalo pokračovat dále, v Till the Truth Comes Out jsou naranžováný teskné smyčce i flétny, nálada je subtilnější a Davidův vokál vyplavuje na povrch kila emocí.

Kanada má jen několik málo silných zástupců na hudební mapě světa, Mystery se na ni postupně vydrápali pílí, umem i profesionálním přístupem. Jejich poslední desky jsou vzácně vyrovnané, vyzrálé a při jejich poslechu vás nezasáhne neblahý efekt deja vu. "ONI" opravdu stojí za pozornost.