Reakce na recenzi:

horyna - @ 05.05.2016

Mám značný problém plně se ponořit do hudby jakou produkují kanadští Mystery, jak na desce Beneath the Veil... tak i na této, přitom samozřejmě vím že se jedná o dosti ojedinělou a nevšední kapelu / tvorbu. Nejspíš za to může celkově klidnější vyznění alba, jako bych se neměl čeho zachytit, o co opřít, něco jež by mne vyvedlo z celkového albového konceptu a tak podobně jako jim stylově spříznění (přesto celkem odlišní) Enchant, vyznívají ve vyýsledku pro mne značně podobně. Na kapelu jsem narazil díky pěvci Davidovi Benoitovi, který pomohl v Yes nahradil Johna Andersona a vydal s nimi (pro mne) pořád ještě celkem přitažlivou nahrávku Fly from Here.

Už úvodní (po předehře) Pride je slušná píseň, ovšem se Superstar (osobní favorit alba) - se chce člověku opravdu brečet, dopady akustických kytar do našich srdcí a velmi emotivní nálada písně podtržena vnímavým Davidovým projevem a houpavou melodií (jež je součástí i kytarového sóla) z ní činí skutečnou lahůdku a trefný zásah na city. S titulní The World is a Game- se ke slovu přihlásí další melodický motiv, začátek mají na svých bedrech klasické kytary a písničkovější tvář skladby se v půli přelomí do svižnějších nuancí. A máme tu píseň Dear Someone- obsahuje subtilní flétnové vstupy precizně dotvářející onu posmutnělou náladu, kytary ve všech podobách kolem nás poletují a nutí se do dané písně pořádně ponořit. V Time Goes By- nástrojová i vokální zložka v jedné shodě přímo naříká, pocit nádherně umocňuje klavír i zvláštní klávesový zvuk. Nejdelší a závěrečná skoro 20 minutová epopej Another Day- uzavírá a bilancuje celé album, artově promyšleně vystavěná kompozice se silnými momenty.

Je to velmi smyslná, oduševnělá a emocemi přetékající hudba, plná melodických kytarových vyhrávek, změn temp a senzibilního hlasového projevu. Převážná většina skladatelské práce leží na kapelníkovi a majiteli značky Micheli St-Perem, který za mimořádný hudební zážitek zaslouží naši velkou poklonu.

Hodnocení je tedy celkem oříšek: 4-5*, tak kolik teda? Na jednu stranu si říkám, přihodit dvě šlapající písně se solidním nábojem je vystaráno, na duhou stranu, vždyť by tím také mohl být narušen celkový koncept, tvář a nálada alba, hlavně však jeho jedinečnost. Navíc, nebojím se říci,že například za rok dosáhne album ještě výše než dnes a tak tomu půjdu naproti a vytáhnu známku nejvyšší.