john l - @ 06.09.2017 | #

Na včerší večer jsem měl připravenou Floydovskou desku Animals a řeknu vám, těch překrásných 41 minut uteklo jako voda. To co se mi na nahrávce vždycky líbilo nejvíc a dnes ještě o fous vyrostlo, jsou Gilmourovi doprovodné kytary. Řekl bych, že tahle deska je na nich posazená. Společně s Wrightovými klávesami tu doprovody vládnou a dělají desce atmosféru. Kluci si její produkci pohlídali sami a ta je ze všech alb nejlidštější. Ani samotný Alan Parsons by se nezmohl na lepší. Textový, humánně zvířecí rozměr jde hodně do hloubky a dokáže lidi bezprostředně zaujmout a oslovit. V těch skladbách je ukrytý velký potenciál, už dopředu vždy vytuším jaká pasáž má přijít a moc se na ni těším. A na otázku jestli jsou lepší psi, prasata, nebo ovce, ať si každý odpoví sám. Všechny tři jsou velkolepé. Na Animals jde vypozorovat zaujetí kapely pro věc a společná vnitřní fungující chemie.

dan @ 06.09.2017 19:10:33 | #
Někdy mě to vaše přehnaný zbožňování Pink Floyd přijde jak kdyby bylo zaplacený samotnými autory hudby. Připouštím že čtyři desky vydané ve dvouletém cyklu během sedmdesátých let znamenají hodně. Ale ostatní alba před nimi zní jako když malíř stříká barvy z tub na paletu a ty se rozpouští jedna přes druhou. Nikdy jsem netrpěl Piperovským syndromem a tudíž ho neuznávám. Podle mě trvalo hodně let než Pink Floyd skutečně dospěli a dali se poslouchat na rozumné bázi. Ani Atom H.M., možná ani Meddle není žádný koukatelný mač.