john l - @ 06.09.2017 | #

Na včerší večer jsem měl připravenou Floydovskou desku Animals a řeknu vám, těch překrásných 41 minut uteklo jako voda. To co se mi na nahrávce vždycky líbilo nejvíc a dnes ještě o fous vyrostlo, jsou Gilmourovi doprovodné kytary. Řekl bych, že tahle deska je na nich posazená. Společně s Wrightovými klávesami tu doprovody vládnou a dělají desce atmosféru. Kluci si její produkci pohlídali sami a ta je ze všech alb nejlidštější. Ani samotný Alan Parsons by se nezmohl na lepší. Textový, humánně zvířecí rozměr jde hodně do hloubky a dokáže lidi bezprostředně zaujmout a oslovit. V těch skladbách je ukrytý velký potenciál, už dopředu vždy vytuším jaká pasáž má přijít a moc se na ni těším. A na otázku jestli jsou lepší psi, prasata, nebo ovce, ať si každý odpoví sám. Všechny tři jsou velkolepé. Na Animals jde vypozorovat zaujetí kapely pro věc a společná vnitřní fungující chemie.

POsibr @ 07.09.2017 13:38:16 | #
Iba maličká oprava, Bernstein neoznačil suitu Atom Heart Mother za gýčovú, ale, podľa slov Davida Gilmoura, za nudnú.

Recenzia je ale na Animals a s ňou sa stotožňujem. Aj ja album vnímam ako výnimočný a veľmi rád sa k nemu vraciam. Parádne zavŕšenie kompozične a hudobne velmi silnej trojice platní. Od The Wall moje nadšenie mierne klesá.

Vždy sa nájdu ľudia, ktorým sa ale aj vychvaľované dielo nebude páčiť. Na tom nie je nič zlé, každý má ten svoj recepčný "aparát" nastavený inak a vďakabohu za to. Pluralita názorov je živnou pôdou pre konštruktívnu diskusiu.

Horšie je, ak niekto album/knihu/maľbu/atď. odmieta principiálne, len kvôli tomu, že je dielo populárne a chválené. To je podľa mňa prinajlepšom pofidérny a pózerský dôvod niečo nemať rád (platí to však aj opačne).