Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 27.11.2012

Skupina Nerez patřila v osmdesátých letech k těm skupinám, které mě dokázaly na první poslech strhnout a nepustit. Zuzana Navarová na mě působila jako čistý zurčící pramen ženského hlasu, který se mezi přiblblými pěveckými hvězdičkami zjevil jako jasný majak v temnotě. Na domácí rockové půdě té doby (vyjma výjimek) se toho pro mě moc nedělo a tak jsem se nechal strhnout jinými vlivy. Znovu a znovu si při jejich poslechu uvědomuji velkou sílu akustické hudby a náročnost její interpretace jak ve vokálních partech, tak při instrumentálním pojednání. Tahle parta se pro mě stala vynikajícím protipólem oproti oblíbeným Marsyas, kteří vůči Nerezu stáli více na americké platformě kalifornských písničkářů s bluesovým nádechem, zatímco Nerez bloudili v latinsko-amerických destinacích s jazzovými názvuky. Když se objevilo jejich první album, měl jsem za sebou už jejich koncertní zkušenost a tak bylo album Masopust celkem jasnou volbou, jenom jsem zvědavě očekával, jak se jim podaří atmosféru na koncertech převést do studiového nahrávacího procesu…

TISÍC DNŮ MEZI NÁMI – už od úvodní skladby jsem vtažen do mimořádného rytmického a melodického soukolí. Úžasná atmosféra a mimořádný vokální projev Zuzany Navarové. Zcela originální hlas na české hudební půdě a perfektní souhra Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála. Tady dokonale pracují percussion s klepavými zvuky na conga, cabasu a výtečně odstřelované akordy akustické kytary a doprovody sekundující kytary a kontrabasu. Poetický text a střídání latinizujících erupcí s melancholií slaví malý svátek. Velmi přesvědčivá interpretace a aranžmá. Nerez prostě jedou od první skladby v první třídě.

SAMBA V DEŠTI – krásná kytarová melancholie v úvodu, jakoby patřila k současnému podzimu. Ano, tohle je bossa nova jako od Carlose Antonia Jobima. Zuzanka zpívá podmanivě a krásně hladivě se smyslem pro každý tón a jeho odstín. Tohle umí málokdo u nás naservírovat. Střídání mollových, dimových a septimových akordů je výtečné v každém slova smyslu. Latinizovaný jazz s úžasnými náladotvornými proměnami a mrštnými kytarovými ozdobami. Tohle u nás neumělo moc lidí a myslím, že právě proto se dostavil ten famózní úspěch úsměvavé dívky s dlouhými vlasy a brýlemi a kapely za ní.

JAVOR – tahle balada preferuje zvonění akustických kytar a já zde identifikuji svoji dvanáctistrunnou kytaru ve výtečně vystavěné písni s přesvědčivou dumavou a posmutnělou atmosférou. Vytiska hraje na kontrabas smyčcem a dostává do skladby valivý ponurý sound, který ostatně charakterizuje i samotný text rozchodem milence od milenky na vojnu v poetickém pojednání ruku v ruce s přírodními aspekty smutku a příměrů. Důrazné údery na pohřební buben jenom dokreslují smutek a úzkost.

KOLOVRÁTEK – do pozitivnějších obrazců vjedou vypilované akustické kytary a zase ty parádně odstřelované akordy a dobře vystavěná melodie, která stojí na silném refrénu, kde mezi mužské hlasy vstoupí Zuzana Navarová a další zpěv tajemně šeplá a vrací se v silném refrénu. Instrumentace není přebitá a tak jenom zvonivé percussion, kontrabas a akustické kytary dotvářejí tuhle energickou polohu. Příklad výtečně sehrané a sezpívané kapely, kde se dá hodně pokazit, ale zároveň získat známku nejvyšší kvality, což potvrzovala koncertní podoba.

POZDĚ NA VEČEŘI – tikání budíku a do toho krásně vymyšlené téma pro akustické kytary. Tady cítím silnou vibraci. Mimořádné pojednání a harmonické struktury, které se podaří zažehnout asi málokomu tak, aby přesvědčil od prvního akordu. Jedna z nejsilnější skladeb na albu. Epicko-lyrický text a jedinečná interpretace. Akordické sledy jsou poměrně obtížné, ale vykrývají harmonický prostor opravdu vévodským způsobem. Střídání Cmaj, Fdim a dalších akordických proměn mi nahání husí kůži po těle, stejně jako závěrečný tikot budíku a opakované schéma. Prostě krása na první poslech!

MASOPUST – latina po česku. Proč ne? Zdařila verze s poetickým textem se čtením mezi řádky. I zde Navarová-Sázavský-Vřešťál jedou v nádherné kooperaci. Vokály zde doprovázejí akordické doprovody a vypilovaný kontrabas, který si v mezihře dopřeje basové intermezzo za ťukání na conga a cabasu. Obdivují skladatelská potenciál, který dokáže proplouvat mezi nezvyklými harmonickými spojeními a tím působivým závěrečným Cmaj…..

DEŠTÍČEK – tahle písnička jakoby byla napsána pro nějaké divadelní představení. Možná zde trochu cítím pozitivní vliv divadla Semafor, který dokázala kapela vhodně přetransformovat do osmdesátých let. Objevuje se nám zde dokonce historizující zvuk cembala. Trochu změna, ale nijak nenarušuje albovou koncepci.

KOČKY – vynikající věc! Typický výpověď Zuzanky. Lehce si pohrává se svým hlasem s neuvěřitelnou lehkostí. Sázavský zpívá s velkým zaujetím, ale Zuzanka vévodí. Je zde přítomen jazz a to nejenom v dobře propracovaném saxofonovém sóle hostujícího Václava Bratrycha. Křehkost a podmanivost se spojují s jedinečnou výpovědí a s výtečně vystavěnou harmonickou strukturou, při níž se scatuje zcela přirozeně a svádí to k dalšímu improvizování, což po poslechu potvrdí každá cítící hudebník

HLAVA V KRUPOBITÍ – melancholické cinkání rozvíjeného kytarového tématu. Vřešťál je tady věrohodným vypravěčem, který zpívá srozumitelně každou slabiku poměrně těžko zpívatelného textu. Ovšem vyvrcholení přichází v další fázi. Vstupuje sem širokými dveřmi soul ruku v ruce s gospelem a textem, který svazuje hrdlo při poslechu. Další velmi silná skladba na albu, která graduje především ve zpívaném pojetí s výpomocí akustických kytar a kontrabasu s percussion. Formálně hodně obtížné téma ke zpívání, stejně suverénní ve studiu jako na pódiu.

PÍSMENKA – zase jedeme latinskoamerickou linku v rytmu samby. Hostující Andrej Kolář na percussion si dobře rozumí s Vytiskovým kontrabasem a valivým melodicko-rytmickým proudem, ve kterém Zuzanka výtečně zascatuje a pohrává si s poetickým textem se sekanými akordickými kytarovými doprovody. Chce se tančit a vzývat bezprostředno a krásno….

DO POSLEDNÍHO DECHU – je závěrečnou baladickou záležitostí v subtilním pojednání v téměř meditativních plochách zvonění akustických kytar a příjemných sborů opírajících se o textový základ, s překvapivou akcentací jednotlivých pasáží. Výbušnější část při poslechu naladí a vytrhne z letargie přemýšlení, ale konečný závěr je zase v poetických intencích…

Z alba Masopust jsem byl od prvního poslechu uchvácen a pozoruji, že na mě jeho „magie“ působí vlastně dodnes. Coby rocker zde samozřejmě „nemám co poslouchat“, ale je tady hodně prostoru pro hudební pojetí, které mě občas rocková hudba nemůže nabídnout a proto se k podobné hudbě rád vracím. Je mi velmi líto, že Zuzanka předčasně opustila tenhle svět a že už neuslyšíme její podmanivý hlas. Myslím, že na naší scéně se ani předtím, ani po jejím odchodu neobjevil mezi ženskými nikdo, kdo by ji dokázala nahradit nebo zaměnit, třebaže ženských a mnohdy zajímavých zpívá hodně. Z téhle příjemné krásy jsem uhranut. Jsem rád, že tuhle kapelu jsem někdo zařadil na Progboard, i když zde žádný progresívní rock nebo art rock nenajdeme. Pro mě je pět hvězdiček jasných!