horyna - @ 07.07.2017 | #

Jsou desky, které člověk touží poznat a objevit mnohem důkladněji, než to samočině jde, než to složitost hudebního obsahu nahrávky připouští. Posloucháte, posloucháte a ono to s vámi pořád nic nedělá. Nezáživné nic, které okolo jen prochází a najít záchytný bod, to je jako hledat jehlu v kupce sena. V případě anglických Jadis je to dáno podobností jejich soundu na jednotlivých albech, mezi jednotlivými písněmi, v propletenci dlouhých a táhlých melodií, stejném středním tempu. Když to všechno sečtete, vykrátíte a vydělíte, za znaménkem rovná se, na vás čekají buďto zpruzené chvíle nudy a zbytečná ztráta času, nebo proposlouchání se naskrz muzikou, z počátku fádní a nudnou, po x-tém poslechu z čista průsvitnou a omamnou.

Nedávno jsem pořídil nové cd Jadis, No Fear Of Looking Down a okouzlen jsem byl takřka okamžitě. V zápalu boje přišlo na řadu i zapomenuté předchozí dílo kapely, které (možná z důvodu absence M. Orforda) zůstalo místo v domácí fonotéce, ležet v regále obchodu. To už byl ale daleko větší oříšek. A tak se poslouchalo pořád dokola, z repráků, ze sluchátek, na cestu, k práci a pořád nic. Až jednou to konečně přišlo. Co vám budu vyprávět, však to jistě většina z vás dobře zná. Stav pochopení a naplnění byl tady.

A tak dnes už mohu všem milovníkům neoprogu vřele doporučit předposlední album See Right Through You, skromných a věčně utajených Jadis. Žádné stylové kotrmelce, opět jde v první řadě o melodie, krásné melodie, pokojnou atmosféru a propracovaný akusticko/elektrický, místy trochu pompézní rock s vynikajícím Chandlerem u mikrofonu. A že tam není Orford? Nevědět to, tak to ani nepoznám.

Mayak @ 08.07.2017 10:58:57 | #
Veľkou výhodou pre JADIS v čase vzniku a prezentácie prvých dvoch albumov na živo bola personálna účasť Martina Orforda a Johna Jowitta, ktorí hrali paralelne aj v I.Q. Hlavne M.Orford bol vtedy veľmi plodný aj ako spoluautor skladieb a skvelý ararnžér kompozícií. Bola to doba najvýraznejšej tvorivej chémie v tejto kapele.
Nevýhodou bolo, že boli hodne vyťažení, čo vyústilo do ich (prvého) odchodu z JADIS a venovali sa potom hlavne nahrávaniu a koncertovaniu v I.Q. (aj hosťovaniu v spúste iných projektov). Vtedy JADIS koncertovali pomerne veľa a vo väčších sálach a na významnejších festivaloch.
Od albumu "Somersault" dodnes je výhradným skladateľom v JADIS len Gary Chandler, čo je pri všetkej úcte (je to môj obľúbenec) aj negatívum. JADIS je vlastne z právneho aspektu majetok G. Chandlera.
Silným barometrom "dopytu" po koncertoch JADS je aj fakt, že po miléniu G. Chandler koncertoval oveľa viac, ako support so spriaznenými PENDRAGON (sám som videl tri také koncerty - raz hral iba s Martinom Orfordom, dva krát so Steve Thorne-om), veľmi zriedkavo hrávala kapela v klasickom kvartete.
Táto situácia sa nejak rapídne nezmenila ani po vydaní albumov "Understand", "Fanatic", či "Photoplay", napriek tomu, že boli nahrané v tej najklasickejšej zostave. Dopyt po živých koncertoch je najlepším indikátorom skutočného záujmu o kapelu ...