Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 09.02.2013

Je dobře, že tohle album se na Progboardu objevilo.
Není to sice standardní, ani progresovní rock, ale je to velmi významné a řekl bych důležité album hlavního hudebního proudu, které má dodnes svou sílu.
Vzpmínám si, že na počátku sedmdesátých let vyšlo u nás v Gramofonovém klubu s přílo příšernou obálkou naivního výtvarného konceptu s vlnkami, který přímo odpuzoval. Zcela neškodný originál obalu byl pro bolševika zase asi ideově závadný....
Hned úvodn í skladba BRIDGE OVER TROUBLED WATER je přímo hymnickým příkladem, jak se z původní krásné klavírní balady da vystavět monumentální hudební dílo s vynikajícím Garfunkelových expresivním vokálem - téměř nezazpívatelným.
Kontrastně působí EL CONDOR PASA - tady bych píseň vnímal jako druh world music, i když tenkrát se tento výraz ještě nepoužíval. Skladba ale u nás moc populární nebyla, protože ji natáčelo v hodně problematických verzích československých zpěváků....
CECILIA je jakási odnož reggae, nepatří mezi moje nejoblíbenější skladby a myslím, že Simon a Garfunkel natočili lepší. Ta dovádivá atmosféra stojí v jakémsi protokladu například k úvodní písni...
KEEP THE CUSTOMER SATISFIED - to jsou kllasická šedesáá léta s výtečně vedenými hlasy a silnou melodií a navíc dobře proaranžovanou...
SO LONG FRANK LLOYD WRIGHT.....vynikající skladba, pro mě jedna ze tří nejzásadnějších na albu. Velmi křehká, melancholická a připomíná mi atmosféru na prvních albech Genesis (hudebně samozřejmě zcela odlišná). Myslím že se tady podařilo napsat jednu z nejsilnějších a zároveń nejsmutnějších písní - v rytmu bossanovy.
Potřebnou dravost dodá THE BOXER. Ty údery zněly vždycky při reprodukci jako rány pneumatickéjo kladiva. A samozřejmě jsou zde krásné akustické kytary. Nedivím se, že se hodně lídí s touto skladbou dodnes ztotožňuje. Silný příspěvk na albu,
Rockovou polohu zaujímá BABY DRIVER. Opět ta rozjásaná a melodicky otevřená šedesátá léta s přímo příkladným model hudby. Vokály jako zvon a posnětnmé aranžmá.
THE ONLY LIVING BOY IN NEW YORK - pro mě další jeden z nejsilnějších okamžikůna albu. Nádherně vygradované a interpretované po všech stránkách. Cítím z ní tu velkoměstskou osamělost a anonymitu a ztrátu vlastní identity. Tohla Simon z Garfunkelem dokázali jedinečně naservírovat a hovořit z duše...
WHY DON´T YOU WRITE ME - přiznám se, že se ne úplně ztotožňuje s touto písní. Téma je poměrně závažné, voják v džungli riskující život se touží spojit se svou láskou kdesi daleko, která mu nepíše a zanechává ho v nejistotě. Velmi silné téma, ale z mého pohledu je hudba použitá zde ne úplně vhodná, nebo alespoň já bych si dokázal představit diametrálně odlišný model hudby k tak silnému tématu.....
BYE BYE LOVE - známý hit od appalačského dua Everly Brothers. Úderný motiv a zpěvná melodie, která svádí ke sborovému zpívání - zcela odlišná, než třeba od George Harrisona na albu Dark Horse (1974)
a závěrečně velmi citlivá a vroucná SONG FOR ASKING, je velmi mocným okamžikem. Jako bych sledoval nějaký životní příběh...
Pamatuji si, že hudební kritikové se shodli, že nejdůležitější alba hudební historie mají tři jména:
Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)
Bridge Over Troubled Water (1970)
Tubular Bells (1973).
Myslím, že se nedá moc namítat.
Album je skvostné a má velkou lidskou a emocionální dimenzi a při jeho poslechu si uvědomuji, jakmnohá jiná alba jsou plytká a nedovařená... Zamotávat se do toho ale nechci.
I přes svoje připomínky ten plný počet hvězdiček není nadsázkou.