Simon & Garfunkel - Bridge over Troubled Water (1970)

Vážení přátelé už jste u některého hudebního nosiče zaznamenali jeho přirovnání k pařížskému Louvru? Že ne? Tak já bych si podobný výrok dovolil vyřknout na adresu desky Bridge Over Troubled Water, písničkářů Paula Simona a Arta Garfunkela. A to ve smyslu, že právě zde, na tomto jejich okouzlujícím finálním monolitu, se nachází celá řada skvostů, svým významem pro nás posluchače důležitých, jako obsah legendárního Louveru.

Nemá příliš cenu popisovat a prozkoumávat to, co většina z nás dobře zná.
Songy, jako titulní naléhavý skvost Bridge over Troubled Water, médii a covery dosti zprofanovaná El Condor Pasa (If I Could), indonésií načichlá Cecilia (kterou osobně zrovna nemusím), aranžérsky dobře zvládnutá dechařina Keep the Customer Satisfied, a především dvojice výborných čísel-utajená dojemnůstka So Long, Frank Lloyd Wright a tolik oblíbená uhrančivě odbíjející The Boxer, patří k tomu vůbec nejlepšímu, na co můžeme ve folk-rockové branži narazit.
Samozřejmě, že i další songy jsou výborné, posluchači rádiostanic si v druhé půli sic neškrtnou (s vyjímkou Bye Bye Love), to ale neznamená, že by na B-éčku byl snad nějaký druhořadý odpad. Pokud budeme poslouchat desku/cd pozorně, i tady objevíme několik skvostných okamžiků. Osobně mám rád po country vonící Baby Driver, či Lenonovku The Only Living Boy in New York.

Deska Bridge Over Troubled Water uvnitř disponuje obrovskou emoční silou. Na první pohled jde o soubor obyčejných písní. Avšak senzibilní posluchač zde poodkryje nepřeberné množství krás a tajů, o kterých se může povrchním songům protlačovaných do médií dnes pouze zdát.
reagovat

steve @ 21.07.2019 08:37:34
Tomu přirovnání k Luvru rozumím. Tahle deska je unikum. Pravda taky je, že si na spoustě coverů z ní vylámalo hodně interpretů zuby. Čeští zpěváci a zpěvačky, kteří kavrovali co mohli obzvlášť.

oř @ 21.07.2019 13:47:27
Přečetl jsem si rovněž dvě starší recenze, kde mě v té Petrově zaujala citace:
Pamatuji si, že hudební kritikové se shodli, že nejdůležitější alba hudební historie mají tři jména:
Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)
Bridge Over Troubled Water (1970)
Tubular Bells (1973).
Zajímavé na tom je pořadí alb, které je vzestupné přesně po třech letech.
Do takového seznamu by se dalo připsat hned několik, pro hudební vývoj důležitých nahrávek. Co třeba
Dark Side of the Moon, LZ IV, Night of the Opera, debut King Crimson, něco od Rolling Stones, Who, Doors.......kdo určí ty nejdůležitější?

PaloM @ 21.07.2019 15:22:06
Pekné Marek, za non stop 24 hodín cvrlikania cikád ma tvoje riadky opäť pozitívne naladili :-) Jasné bez pochýb toto je klenot. Mal som LP, teraz mám "audio knižku", kde sú komplet CD štúdiovky. Iba k prevzatému výroku Gratiasa.Petr určito myslel históriu pop a rock hudby, nie celú históriu. To treba rozlišovať.

Petr často píše cez facebook zaujímavé postrehy.

EasyRocker @ 21.07.2019 15:42:17
Zase jen subjektivita - každý kritik má jen ten jeden mozek a ty dvě uši, jako máte vy a já. Jediné, co mají, je nastudování matérií o hudební teorii. S tím jsem nikdy neztrácel čas - že zajímá HUDBA a že se mnou cvičí pořádně. Tyhle žebříčky, to je marnost nad marnost - pro mě nic víc, než subjektivní názor jednoho z milionů posluchačů hudby. Každý asi máme podobné žebříčky a pořadí. To se taky mění s věkem, změnami vkusu, názorů atd. Pro mě nepodstatné. I kdybych něco podobného musel vytvořit, nebylo by v první trojce ani jedno z těch alb.

PaloM @ 21.07.2019 16:02:27
Jasné Easy, dobrá pripomienka. Ja by tam vrazil Beatlrs, Deep Purple a Floydov. Či Beatles? :-)

horyna @ 21.07.2019 16:04:35
Steve: tak jak v originále nemusím píseň Cecilia, tak její coververze jsou ještě o dost úděsnější.

Oř: když se podíváš na onu kritikem zmiňovanou trojici, tak každá deska jakoby zastupuje uršitý stylový rozměr. Beatles jako králové rocku. Simon s G. jako mistři folku a M. Oldfield jako císař instrumentální hudby.

Zdravím tě Palo: psal jsi něco ve smyslu-že jste sebou nebrali žádnou muziku, chlape zapomínáš, nebo jsi se dočista zbláznil:-), copak se to dá tak dlouho vydržet? Sebevrahu :-)

Easy u tebe bych vsadil majlant na to, že seržant by ve tvém pořadníku určitě nefiguroval a vím dopředu, že bych určitě rozbil bank :-)

EasyRocker @ 21.07.2019 16:11:57
horyna: Seržant skutečně ne. Někde v první 30 by bylo Abbey Road a Revolver. Ale říkám - s čísly jsem si nikdy nerozuměl, statistiku a matematiku sabotoval celou střední :-)

horyna @ 21.07.2019 16:22:26
Easy však v pohodě, je to čistý subjektivismus. Mně je jasné, žy si raděj smlsneš na takových pochutinách, jako jsou - Grin, Kaleidoscope, Outer Limits, Symbolic, Bleeding, a... trefil jsem se alespoň dvakrát ? :-)

EasyRocker @ 21.07.2019 16:28:28
horyna: tak ve svých žánrech o pochutiny jde :-) The Outer Limits, nedejbože Symbolic či Grin mají pro mě opravdu velkou oblibu. V metalu stejně důležité jako art v rocku:)

PaloM @ 21.07.2019 16:49:37
Ahoj Marek, no po niekoľkých dovolenkách na gréckych ostrovoch, kde v TV bežia čisto grécky vykecávané kanály, môj čin bol/je na hranici bláznovstva. Sľubujem, že ak mi Pán Boh dopraje zdravie a zamestnanie, toto sebapoškodzovanie viac neurobím, napchám mobil s mp3 a vezmem od syna bluetooth reproduktor.

A k albumu: postupne som si všetky piesne obľúbil. Boxer a Chlapec...v NY sú moje top.

bullb @ 22.07.2019 06:42:30
Kdesi som sa tu vyjadril, že "bardov" s gitarami až tak nemusím. Toto je veľká výnimka. V hlbokej úcte k S&G.

Předtím, než se kroky Paula Simona a Arta Garfunkela podruhé a tentokrát definitivně rozešly, stihla ještě dvojice předložit světu svoje produkčně nejvyšperkovanější dílko Bridge Over Troubled Water. Tytam jsou jednoduché kytarové aranže z jejich začátků, zvuková koruna písniček se košatí a vyzrává. V gospelem ovlivněné titulní skladbě, kde se Garfunkelův alabastrově čistý hlas v závěru rozpíná až k závrati, ho ještě podepírají vznosné smyčce aniž by sentiment začal přetékat. Peruánskou melodii El Condor Pasa, o níž se Simon domníval, že je lidového původu a až později zjistil, že má i svého autora, stylově doprovodil soubor Los Incas a vzniknul tak vzor pro nesčetná kýčovitá zpracování všelijakých pseudorelaxačních hráčů na panovu flétnu, která samozřejmě z čisté nádhery originálu nemají zhola nic.

Tady nebo třeba v jamajskou hudbou zlehka dotčené Why Don't You Write Me můžeme už vypozorovat Simonův zájem o exotické hudební světy, který u něho naplno propukne o patnáct let později. Křehkou zasněnost prvních dvou písní střídá nakažlivý rytmus i melodie dalšího velkého hitu Cecilia a jásavé dechy ve svižné Keep the Customer Satisfied. Následující So Long, Frank Lloyd Wright mi námětem i nostalgickou náladou zase připomíná pozdější Simonův kousek zmiňující jiné slavné umělecké jméno, a sice Rene and Georgette Magritte... z alba Hearts and Bones.

The Boxer otvírající druhou stranu LP je jedním z vůbec nejsilnějších výtvorů dua. Má docela jednoduchou základní strukturu, ale v aranžích či harmonii skrývá nejeden rafinovaný detail (mohutné ale zastřené údery bubnu v bezeslovném refrénu, mezihra na steel kytaru, rytmické přizvukování harmoniky, dynamické změny, gradace v závěru), které dohromady tvoří dokonale vyvážený, čistý písničkový tvar završený působivým Simonovým textem.

Notoricky známými songy se ovšem potenciál alba nevyčerpává. Stejnou pozornost si zaslouží i ty nenápadnější jako zmiňovaná Why Don't You Write Me, Baby Driver s řízným saxofonovým sólem, The Only Living Boy in New York nebo nenucená pocta vzorům Bye Bye Love od Everly Brothers nahraná v živé verzi. Simon s Garfunkelem dokázali na této desce průzračnost svých písniček zvukově vyzdobit tak, aby nepřekročili hranici přílišné okázalosti a na rozloučenou předvedli to nejlepší, co jejich vyvážené spojenectví skýtalo.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Je dobře, že tohle album se na Progboardu objevilo.
Není to sice standardní, ani progresovní rock, ale je to velmi významné a řekl bych důležité album hlavního hudebního proudu, které má dodnes svou sílu.
Vzpmínám si, že na počátku sedmdesátých let vyšlo u nás v Gramofonovém klubu s přílo příšernou obálkou naivního výtvarného konceptu s vlnkami, který přímo odpuzoval. Zcela neškodný originál obalu byl pro bolševika zase asi ideově závadný....
Hned úvodn í skladba BRIDGE OVER TROUBLED WATER je přímo hymnickým příkladem, jak se z původní krásné klavírní balady da vystavět monumentální hudební dílo s vynikajícím Garfunkelových expresivním vokálem - téměř nezazpívatelným.
Kontrastně působí EL CONDOR PASA - tady bych píseň vnímal jako druh world music, i když tenkrát se tento výraz ještě nepoužíval. Skladba ale u nás moc populární nebyla, protože ji natáčelo v hodně problematických verzích československých zpěváků....
CECILIA je jakási odnož reggae, nepatří mezi moje nejoblíbenější skladby a myslím, že Simon a Garfunkel natočili lepší. Ta dovádivá atmosféra stojí v jakémsi protokladu například k úvodní písni...
KEEP THE CUSTOMER SATISFIED - to jsou kllasická šedesáá léta s výtečně vedenými hlasy a silnou melodií a navíc dobře proaranžovanou...
SO LONG FRANK LLOYD WRIGHT.....vynikající skladba, pro mě jedna ze tří nejzásadnějších na albu. Velmi křehká, melancholická a připomíná mi atmosféru na prvních albech Genesis (hudebně samozřejmě zcela odlišná). Myslím že se tady podařilo napsat jednu z nejsilnějších a zároveń nejsmutnějších písní - v rytmu bossanovy.
Potřebnou dravost dodá THE BOXER. Ty údery zněly vždycky při reprodukci jako rány pneumatickéjo kladiva. A samozřejmě jsou zde krásné akustické kytary. Nedivím se, že se hodně lídí s touto skladbou dodnes ztotožňuje. Silný příspěvk na albu,
Rockovou polohu zaujímá BABY DRIVER. Opět ta rozjásaná a melodicky otevřená šedesátá léta s přímo příkladným model hudby. Vokály jako zvon a posnětnmé aranžmá.
THE ONLY LIVING BOY IN NEW YORK - pro mě další jeden z nejsilnějších okamžikůna albu. Nádherně vygradované a interpretované po všech stránkách. Cítím z ní tu velkoměstskou osamělost a anonymitu a ztrátu vlastní identity. Tohla Simon z Garfunkelem dokázali jedinečně naservírovat a hovořit z duše...
WHY DON´T YOU WRITE ME - přiznám se, že se ne úplně ztotožňuje s touto písní. Téma je poměrně závažné, voják v džungli riskující život se touží spojit se svou láskou kdesi daleko, která mu nepíše a zanechává ho v nejistotě. Velmi silné téma, ale z mého pohledu je hudba použitá zde ne úplně vhodná, nebo alespoň já bych si dokázal představit diametrálně odlišný model hudby k tak silnému tématu.....
BYE BYE LOVE - známý hit od appalačského dua Everly Brothers. Úderný motiv a zpěvná melodie, která svádí ke sborovému zpívání - zcela odlišná, než třeba od George Harrisona na albu Dark Horse (1974)
a závěrečně velmi citlivá a vroucná SONG FOR ASKING, je velmi mocným okamžikem. Jako bych sledoval nějaký životní příběh...
Pamatuji si, že hudební kritikové se shodli, že nejdůležitější alba hudební historie mají tři jména:
Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)
Bridge Over Troubled Water (1970)
Tubular Bells (1973).
Myslím, že se nedá moc namítat.
Album je skvostné a má velkou lidskou a emocionální dimenzi a při jeho poslechu si uvědomuji, jakmnohá jiná alba jsou plytká a nedovařená... Zamotávat se do toho ale nechci.
I přes svoje připomínky ten plný počet hvězdiček není nadsázkou.
reagovat

Jardo @ 09.02.2013 19:47:27
Petr, súhlasím. Super album. Mne sa veľmi páči Boxer, El condor pasa a najmä nádherná prvá pieseň, o ktorej si sa vyjadril veľmi trefne.

luk63 @ 10.02.2013 10:23:09
Supraphonské LP jsme samozřejmě měli doma a brácha ho má dodnes. Obal byl takový jak píše Petr, ale uvnitř byla vložená obrázková příloha s texty a jejich českými překlady. A ta byla fajn.

Ivko @ 11.02.2013 10:52:53
Možno naozaj duo Simon & Garfunkel na >> odkaz žánrovo nepatrí, ale rozhodne tu svoju vlastnú progresivitu v kvalite a hlavne nadčasovosti neustále má. Takže nakoniec je dobre, že sa tu dostalo...
K bravúrnej a citlivej recenzii Petra G. nieto čo moc dodať, snáď iba to, že k tej veľkej a nefalšovane ľudskej a emocionálnej dimenzii by sa hodilo ešte jedno spojenie. Úprimné prosociálne cítenie i aktívna prosociálna orientácia či postoj. Paul Simon i Art Garfunkel sa nikdy netajili na akom brehu stoja, o kom sú ich príbehy. Nechcel by som použiť dosť a žiaľ sprofanovaný termín angažovanosť, možno je to ta Petrom G. spomínaná ľudskosť a emocionalita. A samotný nazov albumu, ale aj rovnomenná pieseň Most cez rozbúrenú rieku. Ten most je silný napriek dravému vodnému živlu a cesta cezen je pre všetkých bezpečná, čo to práve potrebujú. Ďakujem, že je... Bodaj by ich bolo viac.

Ivko @ 11.02.2013 11:07:03
Most přes rozbouřené vody

Když si připadáš jak nula, když jsi otrávená vším,
když ti slzy stojí v očích, já je osuším.
Jsem s tebou i ve zlých dobách. Když k nalezení
najednou přítel není
jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.
Jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.

Když jsi uštvaná a na dně,
když jsi na ulici,
když se večer s tísní snáší,
stojím za tebou.
Útěchu přináším.
Když přichází soumrak
a nic než bolest kolem není
jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.
Jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.

Vypluj, stříbrná dívko,
vydej se na cestu.
Přišel čas tvé záře.
Všechny tvá sny jsou na toulkách.
Pohleď jak září.
Chybí ti přítel,
za tebou vyplouvám.
Jako most přes rozbouřené vody
pocit bezpečí ti dám.
Jako most přes rozbouřené vody
pocit bezpečí ti dám.

>> odkaz

Borek @ 11.04.2013 11:18:22
S hudebními kritiky jsem v souladu v případě zařazení tohoto díla mezi nejdůležitější alba hudební historie, a s lukem v náhledu na vloženou přílohu k licenčnímu vydání. S komentovanou songografií Jiřího Černého a překladem písňových textů od Pavla Šruta byla pro mě dostatečnou kompenzací za hrůznost spáchanou na obalu.