Danny - @ 04.03.2019 | #

Klasická hudba si časem hledání, které nikam nevedlo, prošla v různých obdobích 20. století. Tady se objevily trendy jako aleatorika, sónická hudba, dodekafonie atd. Jednotícím prvkem byla snaha najít nové cesty pro hudbu, a to mnohdy za cenu hudby samotné. Nic kloudného z toho nebylo, ale k tomuto zjištění vedla poměrně dlouhá cesta. Těžko si představit, že by zrovna k tomuto hudebnímu období fanoušci nadšeně směřovali. Naopak, oblast klasické hudby tady utrpěla velké ztráty a trvalo řadu let, než se z ran, které si sama způsobila, alespoň částečně zotavila. V podobném duchu pak pokračovala řada kapel mimo rámec klasické hudby,

Jsem přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. Pokud je ale na jeho konci těžko přístupný a vlastně zcela nehudební tvar, pak nemá smysl. A tak je to i v případě tohoto alba. I po opakovaném poslechu nevidím žádný důvod se k albu vracet, vlastně ho ani nedoporučuju. Já vím, že je těžké najít hranici mezi geniálním, zcela novým přístupem k hudebním strukturám a umanutou prázdnotou, tady jsem si ale docela jistý, že v případě odmítnutí těch podivně pojatých sónických ploch svět vůbec o nic nepřijde. Opravdu jistý.

jirka 7200 @ 07.03.2019 09:31:03 | #
Obhajovat na stránkách Progboardu desky noisových či post industriálních kapel typu Einstuerzende Neubauten či Swans je osobnostní sebevraždou hraničící se ztrátou kreditu a důvěryhodnosti. Mnozí si jistě řeknou : "Jak tento člověk může hodnotit prog rockové desky, když se mu líbí takový typ umění? " :-)

Možná byla chybou přílišná tolerance moderátorů fóra, kteří jistě v záslužné snaze o co největší žánrovou pestrost a rozmanitost Progboardu tyto kapely zařadili mezi Yes či Pink Floyd. Je těžké se zastat Swans na webu, kde osm z deseti aktivních přispěvovatelů adoruje melodické hudební směry, ale přesto se o to několika větami pokusím.

V tomto případě je hudební vzdělání Dannyho či umění hry na hudební nástroj yngwieho3 spíše kontraproduktivní, protože posuzovat kvalitu hudby podle určitých kriterií, či podle svých dovedností je dle mého úplně zcestné. Jako bychom mohli hodnotit malířská díla pomocí pravítka. Proto alba industriálních, undergroundových, no wave, RIO a podobných žánrů tu budou vždy haněny, ač si to vůbec nezaslouží. I v podobně okrajových hudebních žánrech minimalistické vážné hudby Steve Reicha či různých elektroakustických snímcích je skrytá duchovní krása.

Stejné by jistě dopadly třeba namátkou Pixies, Sonic Youth, The Prodigy či Young Gods, které svým progresívním přístupem pomohly pootočit kola vývoje rockové muziky.

Danny, na album se zkus podívat ne jako na hudební dílo, ale jako na emoci. Potom ti výsledek dá smysl. Je to čiré vyjádření vzteku či hněvu, emoce osekaná na kost - umělecké vyjádření umělcova nitra. Jistě, je to dílo plné negativní energie, ale hněv je nedílnou součástí palety lidských emocí a i když před ní budeš zavírat oči, nezmizí.....