Swans - Public Castration Is A Good Idea (1986)

04.03.2019 Danny | #

Klasická hudba si časem hledání, které nikam nevedlo, prošla v různých obdobích 20. století. Tady se objevily trendy jako aleatorika, sónická hudba, dodekafonie atd. Jednotícím prvkem byla snaha najít nové cesty pro hudbu, a to mnohdy za cenu hudby samotné. Nic kloudného z toho nebylo, ale k tomuto zjištění vedla poměrně dlouhá cesta. Těžko si představit, že by zrovna k tomuto hudebnímu období fanoušci nadšeně směřovali. Naopak, oblast klasické hudby tady utrpěla velké ztráty a trvalo řadu let, než se z ran, které si sama způsobila, alespoň částečně zotavila. V podobném duchu pak pokračovala řada kapel mimo rámec klasické hudby,

Jsem přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. Pokud je ale na jeho konci těžko přístupný a vlastně zcela nehudební tvar, pak nemá smysl. A tak je to i v případě tohoto alba. I po opakovaném poslechu nevidím žádný důvod se k albu vracet, vlastně ho ani nedoporučuju. Já vím, že je těžké najít hranici mezi geniálním, zcela novým přístupem k hudebním strukturám a umanutou prázdnotou, tady jsem si ale docela jistý, že v případě odmítnutí těch podivně pojatých sónických ploch svět vůbec o nic nepřijde. Opravdu jistý.
reagovat

yngwie3 @ 05.03.2019 16:30:59
Amen ...

PaloM @ 05.03.2019 18:03:06
To je súzvuk dvoch aktívnych muzikantov :-) Môžem sa pridať, čoby teoreticko-hudobný analfabet, používajúci len svoje uši.

jirka 7200 @ 07.03.2019 09:31:03
Obhajovat na stránkách Progboardu desky noisových či post industriálních kapel typu Einstuerzende Neubauten či Swans je osobnostní sebevraždou hraničící se ztrátou kreditu a důvěryhodnosti. Mnozí si jistě řeknou : "Jak tento člověk může hodnotit prog rockové desky, když se mu líbí takový typ umění? " :-)

Možná byla chybou přílišná tolerance moderátorů fóra, kteří jistě v záslužné snaze o co největší žánrovou pestrost a rozmanitost Progboardu tyto kapely zařadili mezi Yes či Pink Floyd. Je těžké se zastat Swans na webu, kde osm z deseti aktivních přispěvovatelů adoruje melodické hudební směry, ale přesto se o to několika větami pokusím.

V tomto případě je hudební vzdělání Dannyho či umění hry na hudební nástroj yngwieho3 spíše kontraproduktivní, protože posuzovat kvalitu hudby podle určitých kriterií, či podle svých dovedností je dle mého úplně zcestné. Jako bychom mohli hodnotit malířská díla pomocí pravítka. Proto alba industriálních, undergroundových, no wave, RIO a podobných žánrů tu budou vždy haněny, ač si to vůbec nezaslouží. I v podobně okrajových hudebních žánrech minimalistické vážné hudby Steve Reicha či různých elektroakustických snímcích je skrytá duchovní krása.

Stejné by jistě dopadly třeba namátkou Pixies, Sonic Youth, The Prodigy či Young Gods, které svým progresívním přístupem pomohly pootočit kola vývoje rockové muziky.

Danny, na album se zkus podívat ne jako na hudební dílo, ale jako na emoci. Potom ti výsledek dá smysl. Je to čiré vyjádření vzteku či hněvu, emoce osekaná na kost - umělecké vyjádření umělcova nitra. Jistě, je to dílo plné negativní energie, ale hněv je nedílnou součástí palety lidských emocí a i když před ní budeš zavírat oči, nezmizí.....

PaloM @ 07.03.2019 09:47:09
Jirka: nebol som oslovený, prepáč, no chcem stručne reagovať.
1. napriek rozdielnym názorom, páči sa mi kultivovaný štýl, akým reaguješ (kiež by sme to v minulosti aj v budúcnosti všetci tak dokázali)
2. viem si predstaviť priamu diskusiu s tebou pri stretnutí, aj keby sme mali každí "svoju pravdu",
3. tvoje hudobné záujmy som si prečítal v profile a žáner ako hrajú Swan, si zrejme dosť počúval v "teen" veku alebo tesne "po" a tak je normálne, že (a to platí takmer všeobvecne) to v človeku výrazne rezonuje aj ďalšie roky,
4. možno sa tu práve rodí zaujímavá, korektná diskusia...

PaloM @ 07.03.2019 09:49:28
oprava:
2. viem si predstaviť priamu diskusiu s tebou pri stretnutí, aj keby sme mali každý "svoju pravdu".
(lepšie povedané - všetci svoju pravdu).

jirka 7200 @ 07.03.2019 11:08:54
Díky Palo za důvěru. Já naopak považuji za přirozené, že se každému líbí něco jiného. Nikdo jsme nevyrůstali přesně ve stejné době, místě a každý z nás měl jiné možnosti, jak se k hudbě dostat. Pořád ale oceňuji fakt, že tu mezi sebou sdílíme radostné pocity z kvalitní muziky v hojné míře. To jsem kdysi zažíval i v osobním kontaktu s přáteli, bohužel ty doby jsou již pryč.

Danny @ 07.03.2019 18:34:00
"V tomto případě je hudební vzdělání Dannyho či umění hry na hudební nástroj yngwieho3 spíše kontraproduktivní, protože posuzovat kvalitu hudby podle určitých kriterií, či podle svých dovedností je dle mého úplně zcestné."

Tak tohle zaklínadlo už tu dlouho nebylo. Jak jsi přišel na to, že hudbu posloucháme a posuzujeme tebou popsaným způsobem? Jeden z bývalých pisatelů pro progboard kdysi děkoval svým rodičům za to, že ho nedali do základní umělecké školy (v reakci na některé mé názory), protože hudební vzdělání je podle něho při poslechu hudby na škodu. Ano, to je zcestné. Jak by jakékoli vzdělání mohlo být při realizaci souvisejících činností na škodu? Hudbu vždycky budeme posuzovat podle "určitých" kritérií, od toho existuje hudební věda, muzikologie a na individuální úrovni zkušenost, schopnost emocionálního prožitku, který jednotlivé hudební složky vyvolávají (a mohou být u každého jiné), poslechová erudice atd. Stejně tak si nedokážu představit, že by muzikant poslouchal hudbu podle svých dovedností a ještě ho tyto dovednosti a jejich úroveň negativně při poslechu ovlivňovaly. Ve škole jsme na seminářích v rámci dějin hudby, skladby a já nevím čeho ještě poslouchali hudbu ze všech hudebních dějin, včetně všech směrů 20. století, rozepisovali jsme na zápočet partitury a postupně si na všechny ty superneobvyklé hudební postupy zvykli tak, že jsme po čase byli schopni poslouchat úplně cokoli a nepřišlo nám to zvláštní. Současně to ale neznamená, že se mi líbí úplně cokoli - i když je vzhledem k tomu drilu div, že tomu tak není. Hudební vzdělání ti dveře do hudebního světa o trochu víc pootevře a nechá tě nahlédnout do možností, které hudba má.

Hudebně jsem vyrostl spíš na alternativní scéně, zajímají mě menšinové a okrajové hudební proudy, mám rád, když mě hudba dokáže překvapit a přinese mi v sobě něco osobitého, autonomního a není vytvářena podle jasných stylových šablon a "domluvených" postupů. Nejsem typický fanoušek progu, myslím si, že by se ta scéna z podstaty měla jmenovat jinak, protože moc progresivní není a mnoho kapel tvoří právě podle "domluvených" postupů. Čest výjimkám. Do debat kolem reprezentantů této scény se zapojuju opravdu jen minimálně, protože bych byl pro výstrahu popraven. K tomu poslouchám i různou jinou hudbu, ale zase jen tu, která splňuje výše popsané požadavky - od Värttinä, přes Stinga, Ivu Bittovou po Einstürzende Neubauten.

Nemám plošně problém se Swans, mám problém s tímto albem. Něco se mi od Swans líbí víc, něco méně, něco vůbec, není to ale problém scény, je to problém jednotlivých titulů. Jako v každé jiné stylové oblasti tu vznikají alba různé kvality a bylo by slepé a snobské adorovat všechno bez rozdílu a bez schopnosti rozlišovat. Nebavíme se tu o rafinovaných hudebních strukturách Philipa Glasse, Steva Reicha a podobných, kteří v detailech hledají kontrast a z drobných vzorů vytvářejí impozantní plochy, ani o tebou jmenovaných průkopnících nových hudebních postupů a přístupů, jako jsou Pixies, Sonic Youth, The Prodigy či Young Gods (s žádným z těchto jmen nemám sebemenší problém, poslední dvě kapely mají pro mě osobní význam, to je ale opět jiné pískoviště), měli bychom ale přijmout fakt, že co je v hudbě ryze nové neznamená automaticky dobré a avantgardní, i když je obtížné a velmi individuální rozlišovat mezi hudbou průkopnickou a jen nesrozumitelnou. A je taky mylné klasifikovat hudební konstrukce podle míry avantgardního rozměru, protože neplatí, že je-li hudba dostatečně jiná, pak je dobrá. To přitom vůbec nesouvisí s tím, že jsou okrajové žánry pro hudbu důležité, fungují jako její laboratoř i jako stimul vývoje.

jirka 7200 @ 07.03.2019 22:48:46
Ahoj Danny! Jakým způsobem posloucháš hudbu nevím, jen si dělám úsudek z tvých odpovědí. Třeba z tvé reakce u recenze Thank-You-Scientist, kde jsi analyticky a odborně rozebral mnou uvedené kapely, takže žádná nedosahovala parametrů a kvalit TYS.:-)

Nic ve zlém, vím z vlastní zkušenosti, jak je odborná průprava ke škodě věci (i když samozřejmě proti vzdělání jako takovém nic nemám). Jako člověku, co rozumí elektrice mi kolikrát stojí hrůzou vlasy na hlavě, co laik dokáže sestrojit a zapojit. Nicméně někdy musím uznat, že i když je to prasárna, tak určitý obvod amatér zapojí způsobem, že je to plně funkční. Takto bych mohl v příkladech pokračovat. Myslím si, že i ty jsi podle stejného principu (nevědomky) hudebním vzděláním ovlivněn. Totéž platí i o muzikantech. Kolikrát mě upozornili při rozhovoru na různé chyby v nahrávkách, které jsem já vůbec nezaznamenal....To samé platí o zvukařích a tak bych mohl pokračovat do nekonečna.

Uvádíš, že jsi přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. To je sporný výrok. Pod tímto pojmem si každý posluchač může dosadit cokoliv a rovněž cokoliv experiment může i přinést. Třeba právě hlukovou mantru podepřenou rituálním rytmem raných alb Swans. Ty mě donutily sklonit hlavu.

P.S. : Je mi rovněž záhadou, proč jsi po sérií recenzí na Singa podstoupil martyrium opakovaného poslechu Swans... :-) Já bych třeba dobrovolně Stinga několikrát za sebou neposlouchal, protože není mým šálkem kávy (i když Police miluju)...

yngwie3 @ 08.03.2019 08:35:17
Domnievaš sa teda Jirko, že najobjektívnejším poslucháčom je absolútne nevzdelaný, teda žiadnou vedomosťou neovplyvnený tvor ? Lebo ak som to správne pochopil, vzdelanie je v tomto prípade vlastne na škodu veci ...

jirka 7200 @ 08.03.2019 11:20:44
Ahoj Vlado, rád odpovím. Když nahlédneš do mé první odpovědi, tak tam uvádím "v tomto případě" - to znamená, že v případě poslechu raných desek Swans dle mého dojde ke stejnému závěru člověk s hudebním vzděláním i naprostý laik. Že jde o hudbu jednoduchou, pozná každý, zde znalost hudební teorie nikoho k jinému závěru nedovede.

Voytus @ 08.03.2019 13:03:34
Ovšem tohle je podnětná diskuze! Snažme se ji v tomto duchu udržet.

Přispěji tedy svou troškou: V době, kdy jsem ještě dělal autorskou hudbu, jsem často dával k nahlédnutí rozpracované texty a dával k náslechu rozdělané songy právě lidem mimo kapelu, často právě těm posluchačům bez hudebního vzdělání, i takovým, kteří nikdy na nic nehráli. Zejména jedné dobré kamarádce, která, ač s hudebním hluchem, má pro hudbu mimořádný cit, byly to vždy zajímavé debaty. Máme dost podobný hudební vkus, zejména se potkáváme u Soundgarden, Doors, Led Zeppelin, sólovém Plantovi, ¨vůbec celé 70. scéně. Totálně mě rozsekla, když se doslova zbláznila do raných King Crimson.

Bylo to zajímavé i z toho pohledu, že jsme se nemohli bavit o třeba harmonické struktuře, rytmech atd., protože neznala terminologii, ale naopak řešila zvukomalbu, emoční stránku věci, prostě na to šla jinak, než kolegové hudebníci a často poskytla daleko funkčnější pohled. Asi je to jedna z výjimek, ale nepodceňovat "nevzdělance", právě ty může hudba často zasáhnout nejvíc, konec konců, o ně jde nejvíce. Jaké by to asi bylo, kdyby všichni rozuměli všemu, to by se nikdo nedozvěděl nic nového.

I když dodávám, že emoce typu The Swans nevyhledávám, na mě až moc negativní, až destruktivní.

EasyRocker @ 08.03.2019 16:17:06
Zase krásně "subjektivní" debata. Ona to není jen struktura či melodičnost a jiné tradiční atributy, které rozhodují o tom, co se komu z nás líbí. O mnoho zásadnější je to, co od hudby očekáváme - poselství, u někoho je až na vedlejší koleji, ale ti, kteří v tomhle vidí středobod (názor, ideologie, politika), samozřejmě vyhledávají zejména alternativní a progresívní kapely všeho druhu, protože u těch interpretů je to prvořadé - hudba k tomu zpravidla dotváří jen kulisu - je to protipól hudby melodické, kde je často poselství méně důležité.

Danny @ 08.03.2019 23:25:34
Jirko, v mnoha bodech shodneme, to jsem se ti snažil sdělit. Asi ne moc srozumitelně. Teď nemám na mysli konkrétní nahrávky, ale cosi jako hudební nasměrování. Pokud něco nevnímáme stejně, pak toto inkriminované album Swans, různíme se v některých aspektech poslechové procedury (alespoň k určité oblasti hudby) a necítíme stejně vymezení prostoru avantgardní hudby. Současně není nutné přede mnou existenci této hudby ospravedlňovat a přesvědčit mě, abych si ji zkusil poslechnout - já ji poslouchám. Jak už jsem napsal, nehodnotil jsem Swans, ale jen toto album.

Hudební vzdělání ti poslech hudby nějak zásadně nezmění, nevytvoří v tobě žádný filtr ani srovnávací skener, usnadní ti ale popis hudby a orientaci v ní. Emocionální podstata poslechu zůstane tímto nedotčena. Poslech hudby samozřejmě obsahuje i jiné složky, a jde o velmi složitou oblast, i to jsem zmiňoval.

O tom, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu, jsem přesvědčený a dokonce si myslím, že i ty. Chápu ale, kam svými pochybnostmi míříš - jde o vymezení toho, co ještě je a co už není hudba? A to je středobod toho, co tu řešíme. Kde má hudba své hranice a odkud jde o pouhou zvukovou/hlukovou performanci? Tuto hranici máme v sobě každý jinde.

A Jirko, za tvé P.S. mám u tebe pivo, to snad uznáš sám. A doufám, že k němu dojde. A čestně ti zaplatím to další. Umíš si představit, že si tu tam sedím a poslouchám pořád dokola Stinga, pak zase Stinga? A jako totální masochista si pak pustím dalšího Stinga a po něm Swans? Ale současně jsem skutečně tuto muziku poslouchal. Ale...

S chutí jsem si v posledních dnech poslechl: Swans - The Burning World; Swans - The Great Annihilator; Sting - Ten Summoner's Tales; Sonic Youth - Dirty; Pražský výběr - Výběr atd.

A poslechové martyrium byl pro mě poslech: Swans - Public Castration Is a Good Idea; Sting - Mercury Falling; Sting - Sacred Love; The Mute Gods - Do Nothing Till You Hear From Me atd.

A "zcestné" posuzování hudby, které jsem ti na úvod, směrem k sobě, vyčetl - to mi opravdu moc nesedlo. Vybavily se mi pohlavky, které jsem tu v minulosti za banální příspěvky dostal. Nic to ale nemění na tom, že jsi v mých očích čestný člověk.

Danny @ 10.03.2019 21:50:06
EasyRocker:
Je to přesně tak, jak jsi napsal, každý v hudbě hledáme jinou její složku. A pak tu hrají roli faktory jako zkušenost s hudebními strukturami, poslechová erudice, která se s věkem, množstvím a různorodostí hudby mění, emocionální propojení s hudbou a celá řada dalších činitelů. Když pak i zkušený posluchač přijde do kontaktu s hudbou mimo jeho zájem, která je přitom obecně přijímána jako kvalitní, hledá v ní prostředky, na které je zvyklý - a nenajde je tam, vyvodí z toho sám pro sebe závěr, že jde o hudbu špatnou.

Moderní muzikologie rozeznává 8 typů posluchačů hudby a každý typ je určen mnoha faktory, o některých byla řeč. Současně předpokládá, že dochází k částečnému překrývání jednotlivých typů. Na rozpracování a dotvoření tohoto fascinujícího systému se podíleli i čeští hudební vědci. Podařilo se tak domyslet a citlivěji rozčlenit původní systém 4 poslechových typů, který jen rámcově vymezoval, co jednotlivé typy při poslechu akcentují a jak na ně hudba působí.

Díky za reakci.

jirka 7200 @ 12.03.2019 21:45:29
Danny:

Děkuji ti za několik obsáhlých a upřesňujících komentářů. Až nyní mi to do sebe začíná vše zapadat. Jen bych to celé shrnul. Nejsem psycholog a ani nemám tolik času na vyhledávání tvých jiných názorů zde na webu, jen jsem v poslední době zaregistroval, že se tu věnuješ Stingovi a že jsi studoval hudební teorii. Koukal jsem také, že tvou maličkostí byla hodnocena Zuzana Michnová nebo Michal Prokop. O tvých dalších oblíbencích a rozhledu v oblasti alternativy či industriálního rocku jsem nevěděl zhola nic. Proto se nediv mému šoku, když jsi tu zveřejnil recenzi na album Swans.

V tu chvíli mě to přišlo lehce k pobavení, jak člověk, který je vybaven znalostmi hudební teorie a holdujíc naprosto odlišným žánrům pitvá hlukovou koláž. Připadalo mi to jako laciná snaha o získání politických bodů. (teď ti budu muset zaplatit i druhé pivo :-)

Nyní ve světle nových informací od tebe to vidím o dost jinak a omlouvám se za výraz „zcestné posuzování hudby" a po tvém upřesnění, z čeho všeho se skládá studium hudební teorie uznávám, že takové znalosti bych u sebe uvítal. Ty dvě piva máš u mě.

Danny @ 15.03.2019 05:40:13
Chápu, jak jsi to celé vnímal. Je to v pohodě. A co týká toho piva, já jsem z Mostu. Co ty?

jirka 7200 @ 18.03.2019 06:55:35
Danny : Dycky Most! Napiš mi na mail a uvidíme.

Jarda P @ 06.06.2023 12:41:21
Obdivuji lidi, kteří jsou schopni Swans poslouchat. Vhodné pro nastolení psychického teroru při mučení vězňů. Příšerné.

Voytus @ 10.06.2023 13:42:49
Tak já si tady také něco odložím: Před asi deseti dvanácti lety jsem někde na netu četl nějaký report z koncertu Swans v ČR. Psalo se tam něco o intenzivním a extatickém výkonu skupiny, takže jsem samozřejmě zavětřil a zapátral. A jak tak nějak mám ve zvyku, vzal jsem to s nimi od začátku. To, co se na mě vyvalilo, mělo k extázi i intenzitě daleko. Teda, posuzováno hlasitostí, tak ten hluk musel být při nahrávání značně intenzivní. Extatické? Ani omylem. Čekání na konec? Obrovské. Počet doposlouchaných "skladeb" do konce? Že se vůbec ptáte. S dalšími alby se to moc nezlepšilo - jasně, bylo tam i pár desek se španělkou, zpěvem a dokonce melodiemi, fajn, ale to je dost málo. Totiž, podobné umělecké skvosty jsme tvořili na zkušebně, když jsme začínali. Když jsme si po pár pivkách a jointech prohodili nástroje a prostě jen tak blbli a dělali bordel. Ale ani v nejdivočejších snech by nás nenapadlo to nahrávat (i když, možná nějaký takový jam někde na kazetě existuje, nahrávali jsme docela dost zkoušek) nebo to dokonce vydávat. Sloužilo to jen k upuštění páry pár nevybouřených puberťáků.

Ale jistě to ve mě nějaké pocity zanechávalo. Nejprve pocit totální prázdnoty v té absenci nápadů - jako vážně, ubít posluchače zrovna na téhle desce 12 minutami monotónního rytmu a "táda" na basovku nepovažuji za hudební nápad, pokud tam někomu nedám prostor (Ok, on pak do toho Gira začne něco křičet). A pak se začal dostavovat neodbytný pocit dát někomu přes držku (a to jsem proti jakémukoli násilí). Neodbytný pocit dát přes držku Michaelu Girovi nejen za tuhle "tvorbu", ale také, protože jsem se dočetl, že "Gira was also notably confrontational with the audience, such as stepping on people's fingers resting on the stage, pulling people's hair and, notably, physically assaulting anyone caught in the crowd headbanging, something Gira detested." Jako vážně? Takhle se chovám k lidem, kteří zaplatí za můj koncert? Kteří si pravděpodobně kupují mé desky, a tak podobně? A navrch jeho kniha Konzument, z níž se mi chtělo zvracet, a kterou jsem nedočetl (podobně má fyzická schránka chtěla reagovat u Trierova Antikrista, ale ustál jsem to). Já nemám problém s experimentální hudbou typu Faust nebo Can a takový. Zrovna bubeník Can Lieberzeit je fakt hustej groovař a Fausti jsou vtipní. Humor v hudbě je fajn, násilí ne. Snad jen veřejná kastrace Michaela Giry se jeví jako dobrý nápad (haha, drsný, násilný humor - tak jo, plácnu na sebe, že komiksy Maxe Cannona Red Meat mám hodně rád :-D)

24.09.2018 northman | #

Na téhle desce je sestřih vystoupení z Londýna a Nottinghamu z jara 1986. Hlavní obsah koncertu jsou písně z desek Greed a Holy Money. Spousta lidí opovrhuje hudbou z osmdesátých let, posměšně se o ní vyjadřuje jako o "ejtís soundu", tak toto je taky zvuk "ejtís", ale trochu jiný.

Tenhle koncert je vlastně takový šamanský obřad v opuštěné vybombardované tovární hale. Hudebníci tlučou na traverzy, plechy a kolejnice. Hlavní zaříkávač Michael Gira proklíná peníze a srovnává je s křesťanstvím a Ježíšem. Na obalu desky je motto "play at maximum volume" - tohle není hudba pro legraci. Tomu všemu napomáhá ještě hodně pochmurná atmosféra. Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet. Ona už ta sestava: dvoje bicí, dvě basy, kytara a občas do toho zapíská Jarboe na nějakou píšťalu.

Pouštím si tuhle desku v poslední době dost často a čím více to poslouchám, tím více se mi to líbí. Hodnocení pět hvězd.
reagovat

Jarda P @ 25.09.2018 04:34:23
Něco podobného zní u nás ve firmě na kovárně. Co to má ale společného s hudbou pochopí asi jen vyvolení. Já bych to pustil někomu jen když bych ho chtěl vyhnat z domu nebo jako formu mučení na Guantanamu.

EasyRocker @ 25.09.2018 06:25:33
Typický příklad alternativy ne bez nějakého konkrétního cíle a smyslu, ale jen proto, aby to alternativa byla. Sorry za aroganci, ale tohle se svými právnickými přáteli, až se budeme nudit, vymyslíme za hodinku. Řádsky se zpijeme, vezmeme všechno, do čeho se dá mlátit, no a když budeme hodně odrzlí, tak nám to někdo i vydá. A protože budou vždycky intelektuálové a salonní levičáci, kteří tohle budou obdivovat, no tak určitě najdeme své obdivovatele a kupce, kteří nás budou vzývat coby věrozvěsty, ačkoli to břinkání nebude dávat pražádný smysl. Ale budeme odlišní a budeme levicový předvoj. Nu, protože ale ani jedno z toho nechci, tak snad se toho někdo ujme...

PaloM @ 25.09.2018 06:35:59
EasyRocker: presná definícia, stotožňujem sa.

yngwie3 @ 25.09.2018 07:27:55
to Jarda P, EasyRocker, PaloM :

Chlani, mám pre nás špatnú srávu ... ak sme sa doteraz domnievali že hudbu počúvame preto, aby nám priniesla melódiu ako určité autorovo posolstvo, musím nás sklamať ... celé svoje doterajšie životy poslucháča sme žili v omyle, lebo všetko je ináč ... ak chceme nejakú melódiu počuť, musíme si ju vymyslieť pretože totálne melódie sú všade okolo nás ...
Neviem síce ešte čo to totálne melódie sú, ale vraj sa nachádzajú v pesničkách ... a keďže Google mi na tento dotaz stále neodpovedá a ponúka napr. totálne nasadenie, idem hľadať ďalej ... držte mi palce, ak ich nájdem, dám vedieť ...

S pozdravom, Vlado ...

jirka 7200 @ 25.09.2018 07:45:58
S tímto koncertem je to podobné jako s návštěvou Mše svaté. Nevěřící stojící před chrámem Páně se pošklebují lidem proudícím do útrob kostela. Nechápou a nerozumí slovům motlitby, kterou slyší za zdí. Připadají jim zbytečné.

Lidé uvnitř však s hlavou vztyčenou pozorně naslouchají každému slovu kněze, aby jim ani jedno neuniklo a potichu je opakují s ním. Posléz jsou sami proměněni a stávají se jedním tělem, stávají se světlem světa.

Litují ty, kteří zatím neprozřeli a stojí před dveřmi chrámu. Netřeba zoufat. Nikdy není pozdě...

PaloM @ 25.09.2018 08:01:40
Chlapi, kašlime na to, poďme počúvať hudbu :-)

EasyRocker @ 25.09.2018 08:05:37
No ano, že mě to nenapadlo - nevyvolení nechápou a nikdy nepochopí vyvolené. Že by to třeba mohlo býti naopak, o tom samozřejmě nemůže být řeči :-)

EasyRocker @ 25.09.2018 08:07:08
Pravda, zůstaneme u hudby už proto, aby se zase zbytečně nemazalo a nebanovalo.

jirka 7200 @ 25.09.2018 08:11:47
Palo a EasyRocker : souhlasím, pojďme poslouchat hudbu, ta má spojovat a nikoliv rozdělovat...
Určitě se zase u nějaké jiné desky shodneme nad její krásou, nebylo by přece normální, aby se nám líbílo všem úplně to samé

PaloM @ 25.09.2018 08:15:16
Rozumná reč.

Jarda P @ 25.09.2018 08:23:28
A co na to Jan Tleskač? :-)

yngwie3 @ 25.09.2018 09:37:57
A čo Zelený Raoul ?

Petr87 @ 25.09.2018 12:33:03
Co se týče mne a "Labuťáků", tak přiznávám, že jejich raná alba z let osmdesátých jsou i pro mě víceméně neposlouchatelné, hlukové a depresivní záležitosti...
Oslovuje mě až jejich současná tvorba od roku 2010, kde je v té hudbě občas cítit i malý příklon k post-rocku, a osobně považuji desky jako "My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky" a "The Seer" aj. za velice povedené záležitosti! Ten jejich industriální rock má prostě něco do sebe.

A chlapi, nezačínejte zase. Pořád mám v živé paměti, jak to tady vypadalo ještě tak před čtyřmi lety, díky nesmyslnému vzájemnému napadání a netoleranci.
Jak říká Devin Townsend na albu "Terria": "Music is just for entertainment, folks!"
Rokenrol s Vámi!

Voytus @ 25.09.2018 14:59:12
A to jsme pořád u hudební tvorby Michaela Giry, ale co teprve jeho kniha Konzument. Co má tenhle člověk v hlavě, to raděj nevědět. Něco tak nechutnýho jsem vážně nikdy nečetl - a taky nedočetl.

northman @ 26.09.2018 04:34:56
Voytus: zdravím, knihu Konzument jsem si před patnácti lety koupil přímo od vydavatele Lubora Mati na nějaké akci. Kupoval jsem to jako doplněk k deskám Swans a tehdy jsem to pouze prolistoval. Včera jsem vyhledal tuto knihu a je to jak píšeš, podobné nechutnosti jsem zatím nečetl a číst nebudu, kniha zůstane doplňkem sbírky. Na netu jsem viděl reakce, kde to mnozí označují jako výbornou knihu.

northman @ 26.09.2018 04:50:35
Voytus: četl jsi Písání od Johna Lennona , to je parádní záležitost. Například Fáfovy narozeniny to je povídka za všechny drobné. :-)

Voytus @ 26.09.2018 06:47:29
northman: Od Lennona jsem četl jen Nanebepění, a to už je nějakej pátek zpátky. To si budu muset někdy osvěžit. Snad se dostane i na ty další, přeci jen toho tolik nestihl. Navíc teď pročítám McDonaldovu Revoluci v hlavě, takže teoreticky to mám k Lennonovi docela blízko. Pokud jde o nějaké literární extrémnosti z řad hudebníků, tak ještě třeba Caveovu Oslici jsem před lety přečetl snad třikrát, ta mě úplně pohltila, ale z Konzument už na mě byl příliš.

northman @ 26.09.2018 11:20:27
Voytus: v roce 1969 vyšel v Sedmičce pionýrů článek o Beatles a byly tam dvě ukázky z jeho knihy Only Write. Před pár lety jsem si koupil tři knížky od Johna Lennona, jedna z nich je to Písání, ale není čas na čtení. :-).

Petr87 @ 26.09.2018 13:29:19
"Konzumenta" jsem kdysi částečně přelouskal v PDF a musím napsat, že ten člověk, který má toto na svědomí, je jednoznačný katalogový úchylák... Ona taky ta jejich raná hudba o lecčems vypovídá; právě proto si z jejich tvorby jen vyzobávám, a vím proč, protože věřím, že taková hudba může mít sílu dohnat i zdravého člověka do vypolstrované cely a nebo rovnou na římsu. :))

northman @ 26.09.2018 13:42:08
Petr 87: zdravím, tak tomu nevěřím, zdravý člověk když si přečte pár úryvků, tak knížku odloží. Já mám tvorbu Swans rád, ale nikdy bych tomu nepodlehl. Já mám ty počáteční desky rád a když na Children of God předvedli svojí verz gotického rocku, tak jsem byl nadšen. Doporučuji vedlejší projekt Michaela Giry Angels Of Light, jedná se vlastně o akustickou podobu písní Swans, hned první deska Mother je podle mě vynikající.

Petr87 @ 26.09.2018 14:00:28
northman: Taky zdravím! Však jsem taky psal, že jen "částečně" a nezastírám, že jsem měl potom sto chutí probrat dojmy z této "literární tvorby" se záchodovou mísou...

Jinak děkuji za tipy, ale pravděpodobně si už vystačím s těmi pár "drobky", které mám ve sbírce. Přiznávám, že ani ta poslední deska "The Glowing Man" mě už nijak moc neoslovila. Ale přesto děkuju. :)

Judith @ 03.06.2023 17:51:02
Pozoruhodná diskuse u obou recenzí a propastné rozdíly v hodnocení mě navnadily si album pustit. Budu někde mezi. Hudba je rozhodně působivá, vnímám v ní tolik zde skloňované poselství a emoce - ale abych dala plný počet, potřebuju vedle toho vidět i vyšší míru autorského vkladu ve smyslu například propracovanější kompozice. Z tvorby Swans pro mě tohle splňuje album To Be Kind, které jsem si poslechla hned vzápětí. Public Castration Is a Good Idea je hudba z třetihor, někde daleko před schopností artikulovat, surová a mocná ve své netečnosti, zpomalující čas a obnažující kořeny a dřeně. Umím si představit rozpoložení, v kterém mi dokonale sedne. Ráda jsem Swans objevila.

Antony @ 05.06.2023 09:00:14
Jakkoli postrádám smysl oživování pět let nečinného vlákna, zde si trochu glosnu.
Zvuky, které SWANS produkují, pro mne nepatří do množiny "hudba", tak jak ji mám definovanou. Už od třetihor, přinejmenším, co pamatuju. Připouštím ale, že existují lidé, co tohle za hudbu považovat chtějí. Jejich volba, já ji nesdílím.

Judith @ 05.06.2023 19:13:25
Smyslem je mít různé pohledy na album pohromadě na jednom místě, ne? Mise splněna :)

Antony @ 06.06.2023 11:43:41
Tak, otázka byla spíše řečnická, že po těch letech se myšlenky komunikace těžko navazují. U tohoto sonického happeningu (dokument náhodného hlomozu nepovažuji za hudbu) je to ale stejně jedno. Takže asi opravdu stačí hromadit názory.

Judith @ 06.06.2023 13:03:25
Na mě to prostě jako hudba působilo - a docela se mi to (jako hudba) líbilo. Abych album hodnotila jako výtečnou hudbu, potřebovala bych tam přece jen víc toho umu, záměrnosti projevující se nejen samotným aktem produkce, ale i zřetelnější pravidelností a třeba taky dovednějším užíváním nástrojů, natolik konzervativní jsem. Ale energie, emoce, akustický vjem - beru. Jako něco hlubokého, prapůvodního, surového je to osvěžující. (Vidím, že se rozvíjí reakce na dvou místech.) Rámus zní jinak, ať už si představím nákladní nádraží nebo rekonstrukci jádra u sousedů. Tohle není rámus.

Antony @ 06.06.2023 15:10:22
Slyšel jsem v životě celkem dost hudby, včetně extrémní hudby. Slyšel jsem i dost různého rámusu. Tohle vypadá úplně přesně jako rámus, neboť předmětné zvuky postrádají atributy hudby a naopak oplývají vším, co rámus definuje. Právě absence umu a záměrnosti ve zvukovém projevu, to je definice rámusu. Nahrávka přestavuje dokument rámusení. Opakuji, že tomu někdo chce říkat hudba, prosím, máme svobodu názoru. Ale atributy hudby se tu zcela prokazatelně nenacházejí. Můžu třeba hromadu odpadků na smetišti označovat jako výtvarné dílo, ale tím se výtvarným dílem nestane.

Judith @ 06.06.2023 16:43:45
O absenci ani jednoho nemluvím. Rozhodně důvod, proč je tahle hudba působivá (pokud se sejde s posluchačem) je jinde než v instrumentální virtuozitě. Se záměrností je to složitější, tady už beru do úvahy i věci mimo konkrétní nahrávku, například skutečnost, že řadu skladeb hrají Swans ve stejné - rozeznatelné - podobě v průběhu let opakovaně, abych uznala, že nejde o nahodilé zvuky. Stejně tak jsou přítomné rytmické vzorce (melodie určitě takřka chybí) nebo expresivita vyjádření (něco se tady sděluje), která se může a nemusí setkat s přijetím a odezvou, to je ale normální u každé hudby. I s přemýšlením za mě stejný závěr...

Antony @ 06.06.2023 17:14:23
Jasně, ty mluvíš o nedostatku, já o obsenci. Působivost je málo, působivé jsou i bouřkové mraky. Stejnost podoby taktéž o ničem nesvědčí. To dělá spousta lidí denně v práci.
Jde o ideu uměleckého díla. Já intuitivní vyluzování maniakálně nahodilých zvuků, byť podle občasných a zdánlivých schémat (která, když chceme, objevíme v libovolném chaosu), za uměleckou tvorbu nepovažuji.
Ale OK, když ti tento druh produkce sedí, tak nemusíme chodit daleko. Doporučuji věnovat pozornost třetímu božskému vtělení, atd. tedy Svatému Vincentovi. Tam by se alespoň dalo mluvit o improvizované poezii.

Judith @ 06.06.2023 18:30:26
Ještě mě zajímá, tys na to šel od začátku takhle analyticky, nebo jsi měl pocit (že to není hudba) a pro ten jsi hledal argumenty?

Antony @ 06.06.2023 19:44:45
Jsem si jistý, že se vyjadřuji dostatečně dlouho a konzistentně o tom, jak k dané problematice přistupuji. O své postoje jsem se podělil rozvinutými dialogy i monology v jiných vláknech. Z toho by mělo být patrné, že mám dlouhodobým poznáním dosti jasně ustanovenou představu o tom, co umělecké dílo je. Už nemusím zdlouhavě analyzovat, tím jsem se intenzívně zabýval tak před pětadvaceti léty. Jakmile je určen rámec a jsou promyšleny souvztažnosti (líbí/nelíbí, umění/řemeslo, atd..), vše automaticky zapadá do onoho rámce, nebo mimo něj. Není tedy třeba hledat argumenty, ty tu dávno jsou hmatatelně přítomny. Což neplatí jen pro SWANS, ale pro cokoli. Soustavně používaným kritickým myšlením a nepřetržitým studiem se člověk dobere mnohého. Akorát se výsledky špatně objasňují tomu, kdo předchozí etapy vhledu do tématu neabsolvoval.

Judith @ 07.06.2023 11:32:36
Pro mě je tohle všechno zajímavější v souvislosti s konkrétním dílem, reálnou situací - nehledám ucelený teoretický rámec, což je i důvod, proč jsem se přestala účastnit některých debat. A uvědomila jsem si to právě díky tomu. A třeba díky Swans jsem si uvědomila, že není žádná zásluha, když se mi něco líbí, stejně jako není ničí chyba, když věc nesedne. Dneska bych už některé věci neřekla.

Antony @ 07.06.2023 12:58:04
S tím obecně souhlasím. Právě to uvědomění přichází díky poznání. Čím je poznání komplexnější, tím více v něm lze nalézt systém. Ten rámec tu je, ať jej hledáš nebo ne. Vnímání konkrétního díla v rámci poznaného systému má jiné vyznění a dopady, než když je z něj vytržené.
Nikdo se nevyhne při posuzování umění (v tomto případě hudby) řetězci líbí/nelíbí - jak moc - a proč. Latentně je onen řetězec přítomen vždy. Ne každý si jej umí uvědomit a chce verbalizovat, obzvláštně tu poslední frázi. A už jen málokdo má odvahu se pokusit z něj udělat utříděný, škálovaný a organizovaný celek alespoň sám pro sebe. Natož jej zveřejnit.