Danny - @ 04.03.2019 | #

Klasická hudba si časem hledání, které nikam nevedlo, prošla v různých obdobích 20. století. Tady se objevily trendy jako aleatorika, sónická hudba, dodekafonie atd. Jednotícím prvkem byla snaha najít nové cesty pro hudbu, a to mnohdy za cenu hudby samotné. Nic kloudného z toho nebylo, ale k tomuto zjištění vedla poměrně dlouhá cesta. Těžko si představit, že by zrovna k tomuto hudebnímu období fanoušci nadšeně směřovali. Naopak, oblast klasické hudby tady utrpěla velké ztráty a trvalo řadu let, než se z ran, které si sama způsobila, alespoň částečně zotavila. V podobném duchu pak pokračovala řada kapel mimo rámec klasické hudby,

Jsem přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. Pokud je ale na jeho konci těžko přístupný a vlastně zcela nehudební tvar, pak nemá smysl. A tak je to i v případě tohoto alba. I po opakovaném poslechu nevidím žádný důvod se k albu vracet, vlastně ho ani nedoporučuju. Já vím, že je těžké najít hranici mezi geniálním, zcela novým přístupem k hudebním strukturám a umanutou prázdnotou, tady jsem si ale docela jistý, že v případě odmítnutí těch podivně pojatých sónických ploch svět vůbec o nic nepřijde. Opravdu jistý.

jirka 7200 @ 07.03.2019 22:48:46 | #
Ahoj Danny! Jakým způsobem posloucháš hudbu nevím, jen si dělám úsudek z tvých odpovědí. Třeba z tvé reakce u recenze Thank-You-Scientist, kde jsi analyticky a odborně rozebral mnou uvedené kapely, takže žádná nedosahovala parametrů a kvalit TYS.:-)

Nic ve zlém, vím z vlastní zkušenosti, jak je odborná průprava ke škodě věci (i když samozřejmě proti vzdělání jako takovém nic nemám). Jako člověku, co rozumí elektrice mi kolikrát stojí hrůzou vlasy na hlavě, co laik dokáže sestrojit a zapojit. Nicméně někdy musím uznat, že i když je to prasárna, tak určitý obvod amatér zapojí způsobem, že je to plně funkční. Takto bych mohl v příkladech pokračovat. Myslím si, že i ty jsi podle stejného principu (nevědomky) hudebním vzděláním ovlivněn. Totéž platí i o muzikantech. Kolikrát mě upozornili při rozhovoru na různé chyby v nahrávkách, které jsem já vůbec nezaznamenal....To samé platí o zvukařích a tak bych mohl pokračovat do nekonečna.

Uvádíš, že jsi přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. To je sporný výrok. Pod tímto pojmem si každý posluchač může dosadit cokoliv a rovněž cokoliv experiment může i přinést. Třeba právě hlukovou mantru podepřenou rituálním rytmem raných alb Swans. Ty mě donutily sklonit hlavu.

P.S. : Je mi rovněž záhadou, proč jsi po sérií recenzí na Singa podstoupil martyrium opakovaného poslechu Swans... :-) Já bych třeba dobrovolně Stinga několikrát za sebou neposlouchal, protože není mým šálkem kávy (i když Police miluju)...