Danny - @ 04.03.2019 | #

Klasická hudba si časem hledání, které nikam nevedlo, prošla v různých obdobích 20. století. Tady se objevily trendy jako aleatorika, sónická hudba, dodekafonie atd. Jednotícím prvkem byla snaha najít nové cesty pro hudbu, a to mnohdy za cenu hudby samotné. Nic kloudného z toho nebylo, ale k tomuto zjištění vedla poměrně dlouhá cesta. Těžko si představit, že by zrovna k tomuto hudebnímu období fanoušci nadšeně směřovali. Naopak, oblast klasické hudby tady utrpěla velké ztráty a trvalo řadu let, než se z ran, které si sama způsobila, alespoň částečně zotavila. V podobném duchu pak pokračovala řada kapel mimo rámec klasické hudby,

Jsem přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. Pokud je ale na jeho konci těžko přístupný a vlastně zcela nehudební tvar, pak nemá smysl. A tak je to i v případě tohoto alba. I po opakovaném poslechu nevidím žádný důvod se k albu vracet, vlastně ho ani nedoporučuju. Já vím, že je těžké najít hranici mezi geniálním, zcela novým přístupem k hudebním strukturám a umanutou prázdnotou, tady jsem si ale docela jistý, že v případě odmítnutí těch podivně pojatých sónických ploch svět vůbec o nic nepřijde. Opravdu jistý.

Voytus @ 08.03.2019 13:03:34 | #
Ovšem tohle je podnětná diskuze! Snažme se ji v tomto duchu udržet.

Přispěji tedy svou troškou: V době, kdy jsem ještě dělal autorskou hudbu, jsem často dával k nahlédnutí rozpracované texty a dával k náslechu rozdělané songy právě lidem mimo kapelu, často právě těm posluchačům bez hudebního vzdělání, i takovým, kteří nikdy na nic nehráli. Zejména jedné dobré kamarádce, která, ač s hudebním hluchem, má pro hudbu mimořádný cit, byly to vždy zajímavé debaty. Máme dost podobný hudební vkus, zejména se potkáváme u Soundgarden, Doors, Led Zeppelin, sólovém Plantovi, ¨vůbec celé 70. scéně. Totálně mě rozsekla, když se doslova zbláznila do raných King Crimson.

Bylo to zajímavé i z toho pohledu, že jsme se nemohli bavit o třeba harmonické struktuře, rytmech atd., protože neznala terminologii, ale naopak řešila zvukomalbu, emoční stránku věci, prostě na to šla jinak, než kolegové hudebníci a často poskytla daleko funkčnější pohled. Asi je to jedna z výjimek, ale nepodceňovat "nevzdělance", právě ty může hudba často zasáhnout nejvíc, konec konců, o ně jde nejvíce. Jaké by to asi bylo, kdyby všichni rozuměli všemu, to by se nikdo nedozvěděl nic nového.

I když dodávám, že emoce typu The Swans nevyhledávám, na mě až moc negativní, až destruktivní.