Danny - @ 04.03.2019 | #

Klasická hudba si časem hledání, které nikam nevedlo, prošla v různých obdobích 20. století. Tady se objevily trendy jako aleatorika, sónická hudba, dodekafonie atd. Jednotícím prvkem byla snaha najít nové cesty pro hudbu, a to mnohdy za cenu hudby samotné. Nic kloudného z toho nebylo, ale k tomuto zjištění vedla poměrně dlouhá cesta. Těžko si představit, že by zrovna k tomuto hudebnímu období fanoušci nadšeně směřovali. Naopak, oblast klasické hudby tady utrpěla velké ztráty a trvalo řadu let, než se z ran, které si sama způsobila, alespoň částečně zotavila. V podobném duchu pak pokračovala řada kapel mimo rámec klasické hudby,

Jsem přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. Pokud je ale na jeho konci těžko přístupný a vlastně zcela nehudební tvar, pak nemá smysl. A tak je to i v případě tohoto alba. I po opakovaném poslechu nevidím žádný důvod se k albu vracet, vlastně ho ani nedoporučuju. Já vím, že je těžké najít hranici mezi geniálním, zcela novým přístupem k hudebním strukturám a umanutou prázdnotou, tady jsem si ale docela jistý, že v případě odmítnutí těch podivně pojatých sónických ploch svět vůbec o nic nepřijde. Opravdu jistý.

EasyRocker @ 08.03.2019 16:17:06 | #
Zase krásně "subjektivní" debata. Ona to není jen struktura či melodičnost a jiné tradiční atributy, které rozhodují o tom, co se komu z nás líbí. O mnoho zásadnější je to, co od hudby očekáváme - poselství, u někoho je až na vedlejší koleji, ale ti, kteří v tomhle vidí středobod (názor, ideologie, politika), samozřejmě vyhledávají zejména alternativní a progresívní kapely všeho druhu, protože u těch interpretů je to prvořadé - hudba k tomu zpravidla dotváří jen kulisu - je to protipól hudby melodické, kde je často poselství méně důležité.