Danny - @ 04.03.2019 | #

Klasická hudba si časem hledání, které nikam nevedlo, prošla v různých obdobích 20. století. Tady se objevily trendy jako aleatorika, sónická hudba, dodekafonie atd. Jednotícím prvkem byla snaha najít nové cesty pro hudbu, a to mnohdy za cenu hudby samotné. Nic kloudného z toho nebylo, ale k tomuto zjištění vedla poměrně dlouhá cesta. Těžko si představit, že by zrovna k tomuto hudebnímu období fanoušci nadšeně směřovali. Naopak, oblast klasické hudby tady utrpěla velké ztráty a trvalo řadu let, než se z ran, které si sama způsobila, alespoň částečně zotavila. V podobném duchu pak pokračovala řada kapel mimo rámec klasické hudby,

Jsem přesvědčený, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu. Pokud je ale na jeho konci těžko přístupný a vlastně zcela nehudební tvar, pak nemá smysl. A tak je to i v případě tohoto alba. I po opakovaném poslechu nevidím žádný důvod se k albu vracet, vlastně ho ani nedoporučuju. Já vím, že je těžké najít hranici mezi geniálním, zcela novým přístupem k hudebním strukturám a umanutou prázdnotou, tady jsem si ale docela jistý, že v případě odmítnutí těch podivně pojatých sónických ploch svět vůbec o nic nepřijde. Opravdu jistý.

Danny @ 08.03.2019 23:25:34 | #
Jirko, v mnoha bodech shodneme, to jsem se ti snažil sdělit. Asi ne moc srozumitelně. Teď nemám na mysli konkrétní nahrávky, ale cosi jako hudební nasměrování. Pokud něco nevnímáme stejně, pak toto inkriminované album Swans, různíme se v některých aspektech poslechové procedury (alespoň k určité oblasti hudby) a necítíme stejně vymezení prostoru avantgardní hudby. Současně není nutné přede mnou existenci této hudby ospravedlňovat a přesvědčit mě, abych si ji zkusil poslechnout - já ji poslouchám. Jak už jsem napsal, nehodnotil jsem Swans, ale jen toto album.

Hudební vzdělání ti poslech hudby nějak zásadně nezmění, nevytvoří v tobě žádný filtr ani srovnávací skener, usnadní ti ale popis hudby a orientaci v ní. Emocionální podstata poslechu zůstane tímto nedotčena. Poslech hudby samozřejmě obsahuje i jiné složky, a jde o velmi složitou oblast, i to jsem zmiňoval.

O tom, že hudební experiment má smysl pouze tehdy, pokud přinese zajímavou a překvapivou hudbu, jsem přesvědčený a dokonce si myslím, že i ty. Chápu ale, kam svými pochybnostmi míříš - jde o vymezení toho, co ještě je a co už není hudba? A to je středobod toho, co tu řešíme. Kde má hudba své hranice a odkud jde o pouhou zvukovou/hlukovou performanci? Tuto hranici máme v sobě každý jinde.

A Jirko, za tvé P.S. mám u tebe pivo, to snad uznáš sám. A doufám, že k němu dojde. A čestně ti zaplatím to další. Umíš si představit, že si tu tam sedím a poslouchám pořád dokola Stinga, pak zase Stinga? A jako totální masochista si pak pustím dalšího Stinga a po něm Swans? Ale současně jsem skutečně tuto muziku poslouchal. Ale...

S chutí jsem si v posledních dnech poslechl: Swans - The Burning World; Swans - The Great Annihilator; Sting - Ten Summoner's Tales; Sonic Youth - Dirty; Pražský výběr - Výběr atd.

A poslechové martyrium byl pro mě poslech: Swans - Public Castration Is a Good Idea; Sting - Mercury Falling; Sting - Sacred Love; The Mute Gods - Do Nothing Till You Hear From Me atd.

A "zcestné" posuzování hudby, které jsem ti na úvod, směrem k sobě, vyčetl - to mi opravdu moc nesedlo. Vybavily se mi pohlavky, které jsem tu v minulosti za banální příspěvky dostal. Nic to ale nemění na tom, že jsi v mých očích čestný člověk.