Reakce na recenzi:

horyna - @ 05.07.2017

Nejsem přehnaně posedlý výzkumem výtvarné stránky přebalů svých nahrávek, či nahrávek, které mám v plánu si pořídit. Na toto téma byl odborníkem kolega P. Gratias, který dokázal díky mizerné kulivovanosti obalu, leckterému albu strhnout dolů i celou hvězdu. Takto posuzovat desku, mi přijde hodně přitažené za vlasy a s muzikou samotnou, má onen vjem jen pramálo společného.

Na stranu druhou existuje fakt umělecký, který dokáže i mizernou hudbu prodat/prodrat, směrem k zákazníkovi.

Obal i hudba alba nacházející se na desce nazvané "překročení Rubiconu", holandských progresivistů Silhoutte, dokáže oba tyto faktory bezpečně naklonit na stranu pozitivní. Toto překrásné výtvarné dílo Eda Unitsky, má alepsoň na mne zcela blahodárný účinek a jeho vizuálně vtahovačná schopnost, působí mocným dojmem. Když jsem jej spatřil prvýkrát, úžasem jsem doslova oněmněl. Jeho námět mě okamžitě zmagnetizoval a já začal ihned pátrat, jakou hudbu tahle kapela produkuje. Se zjištěním, že jde o můj oblíbený soudek rumu, tedy progresivní, chcete-li neo-progresivní složku, jsem se jen tiše pomodlil, aby nešlo o nějakou druholigovou sebranku z horní dolní. Nejde, samozřejmě že nejde, ale o muzice až za chvíli. Ještě k (oblíbenému) obalu: ten znázorňuje vodní hladinu položenou ve dvou vrstvách. První klasické, obklopené skalisky a ostrovy a druhé jakoby nebeské, na níž se plaví staré bojové plavidlo, ponorka z druhé světové války. Působivá imaginace a obrazotvornost tohoto nápaditého motivu, podporuje v divákově fantazii dvojakou analýzu a postupně je vnímána, jako námořnická abstrakce, s dušemi mrtvých, putujícími společně v vrakem lodi na věčnost. (jedno z možných vysvětlení).

A teď konečně k muzice:
V případě Silhoutte jde o vcelku mladou a velice nadějnou kapelu, ze země tulipánů a větrných mlýnů. A stejně úchvatně, jako působí malby starých holandských mistrů, působí i muzika téhle kapely. Pokud potřebujete srovnání, automaticky sáhnu po skupině IQ, s níž má společnou dojemnou melodiku, symfoničtější klávesové tvary a vynikající vokální výzbroj. V případě holanďanů se dokonce jedná o účast tří zpěváků a tudíž se nabízí vzájemná paralela s kapelou Barclay James Harvest. Mě osobně je nejpřitažlivější jemný hlas kytaristy Briana de Graeve. Kapela umě kombinuje masivní klávesové linky s elegantní klavírní výzdobou, ale upozaděna není ani práce kytarová. Okolo epického centra tu rezonují velké melodie, proložené vynikajícími sóly. Pro správné pochopení tvůrčích záměrů našeho komba, je nejlepší seznamovací volbou jeden ze tří jedenáctiminutových hymnů. Skrze jejich časové rozpětí vás kapela torpéduje obrovským množstvím změn a nálad, proloženým tím správným progrockovým tajfunem.

Silhoutte jsou zřejmě nejsilnějším zástupcem holandské progové líhně a přesto, že prvotní inspiraci hledali na britských ostrovech, zvláštní odér vycházející z jejich hudby je dnes bezpečně šikuje na evropský kontinent, mezi vůdce baculaté tulipánové země.4,5*