Silhouette - Across The Rubicon (2012)

Nejsem přehnaně posedlý výzkumem výtvarné stránky přebalů svých nahrávek, či nahrávek, které mám v plánu si pořídit. Na toto téma byl odborníkem kolega P. Gratias, který dokázal díky mizerné kulivovanosti obalu, leckterému albu strhnout dolů i celou hvězdu. Takto posuzovat desku, mi přijde hodně přitažené za vlasy a s muzikou samotnou, má onen vjem jen pramálo společného.

Na stranu druhou existuje fakt umělecký, který dokáže i mizernou hudbu prodat/prodrat, směrem k zákazníkovi.

Obal i hudba alba nacházející se na desce nazvané "překročení Rubiconu", holandských progresivistů Silhoutte, dokáže oba tyto faktory bezpečně naklonit na stranu pozitivní. Toto překrásné výtvarné dílo Eda Unitsky, má alepsoň na mne zcela blahodárný účinek a jeho vizuálně vtahovačná schopnost, působí mocným dojmem. Když jsem jej spatřil prvýkrát, úžasem jsem doslova oněmněl. Jeho námět mě okamžitě zmagnetizoval a já začal ihned pátrat, jakou hudbu tahle kapela produkuje. Se zjištěním, že jde o můj oblíbený soudek rumu, tedy progresivní, chcete-li neo-progresivní složku, jsem se jen tiše pomodlil, aby nešlo o nějakou druholigovou sebranku z horní dolní. Nejde, samozřejmě že nejde, ale o muzice až za chvíli. Ještě k (oblíbenému) obalu: ten znázorňuje vodní hladinu položenou ve dvou vrstvách. První klasické, obklopené skalisky a ostrovy a druhé jakoby nebeské, na níž se plaví staré bojové plavidlo, ponorka z druhé světové války. Působivá imaginace a obrazotvornost tohoto nápaditého motivu, podporuje v divákově fantazii dvojakou analýzu a postupně je vnímána, jako námořnická abstrakce, s dušemi mrtvých, putujícími společně v vrakem lodi na věčnost. (jedno z možných vysvětlení).

A teď konečně k muzice:
V případě Silhoutte jde o vcelku mladou a velice nadějnou kapelu, ze země tulipánů a větrných mlýnů. A stejně úchvatně, jako působí malby starých holandských mistrů, působí i muzika téhle kapely. Pokud potřebujete srovnání, automaticky sáhnu po skupině IQ, s níž má společnou dojemnou melodiku, symfoničtější klávesové tvary a vynikající vokální výzbroj. V případě holanďanů se dokonce jedná o účast tří zpěváků a tudíž se nabízí vzájemná paralela s kapelou Barclay James Harvest. Mě osobně je nejpřitažlivější jemný hlas kytaristy Briana de Graeve. Kapela umě kombinuje masivní klávesové linky s elegantní klavírní výzdobou, ale upozaděna není ani práce kytarová. Okolo epického centra tu rezonují velké melodie, proložené vynikajícími sóly. Pro správné pochopení tvůrčích záměrů našeho komba, je nejlepší seznamovací volbou jeden ze tří jedenáctiminutových hymnů. Skrze jejich časové rozpětí vás kapela torpéduje obrovským množstvím změn a nálad, proloženým tím správným progrockovým tajfunem.

Silhoutte jsou zřejmě nejsilnějším zástupcem holandské progové líhně a přesto, že prvotní inspiraci hledali na britských ostrovech, zvláštní odér vycházející z jejich hudby je dnes bezpečně šikuje na evropský kontinent, mezi vůdce baculaté tulipánové země.4,5*




reagovat

Brano @ 05.07.2017 15:46:05
Celkom zaujímavý a pre mňa nový pohľad na tento album.CD mám v zbierke už pekných pár rokov,pretože sa jedná o zásadné neo-progové dielo,ale nad obalom som sa až natoľko nezamýšlal.A pritom Ed Unitsky má veľmi pekné práce a je to úžasne talentovaný výtvarník(obaly CD pre Unitopiu,The Samurai Of Prog...atď).Skôr som sa sústredil na obsah.Moja chyba!Tento album má až magickú atmosféru,kto nepozná,tak o veľa prišiel!

john l @ 05.07.2017 17:51:11
Chytlo mě to hned napoprvé. Skvělá muzika, připomíná mě to teprve nedávno objevené Satelitte. Chlapi kam na tak příjemnou hudbu chodíte? Doteď jsem o nich neslyšel ani slovo a přitom znějí jako vyhraná a profesionální kapela. Díkec za recenzi a hlavně za tip.

john l @ 22.07.2017 12:05:09
Včera mi cedlo dorazilo. Dnes si ho pouštím poprvé a vůbec jsem nečekal, že se mě to bude tolik líbit. Všichni tři zpěváci jsou úžasní, hudba je tajmemná, melodická a zároveň vkusně zaranžovaná. Prozatím vyhrává šestka Grendel Memories a pěkná balada Nothing. Chlapi dík za prima tip.
Moje první prog kapela z Holandska a rozhodně zajímavější, než metalovější Knight Area s jejich novinkou.

b.wolf @ 10.06.2018 20:16:22
Opět vynikající tip. Zatím jsem se doposlouchal k debutu a stále neomrzel. Jestli to tak bude i u zbylých desek, vřelý dík.

Neo-progresívnu rockovú hudbu si z času na čas pustím naozaj rád. Albumy z tohto žánrového spektra nie sú vždy oslňujúce, ale občas sa naozaj pritrafí kvalitné dielo a holandskí Silhouette na seba upozornili najlepším možným spôsobom. Across The Rubicon je silno melodický počin s veľkolepými klávesovými plochami. Priaznivci kapiel ako Marillion či IQ budú isto potešení touto hudbou a zároveň aj jej nákazlivou atmosférou.

Dvojminútová orchestrálna predohra Across The Rubicon príjemne zahreje jemným spevom a aj akustickou gitarou. Po nej nasleduje dlhá kompozícia Breathe, ktorú charakterizuje hlavne skvelá práca klávesistu Erika Laana. Jeho vklad je pre túto dosku absolútne určujúci a talent pre skladanie symfonických plôch sa mu uprieť nedá. Pekne odspievané linky postupne odkrývajú aj rôzne registre klávesov ako napr. organ či hammond. Nebesky znejúca Empty Places obsahuje hlavne silné melodické linky. Hudba je spočiatku jemná so sprievodom akustickej gitary a klávesov, ale odpichne sa neskôr k rytmickejšiemu poňatiu s krásnou myšlienkou. Hneď na to nadväzuje ďalšia pecka When Snow's Falling Down s lahodnými spevmi a výpravnými klávesovými plochami. Inštrumentálna vložka je spracovaná skvostne a svoje veľmi vkusné sólo si tu odohrá aj gitara. Klávesová bomba s názvom Anybody je ďalší majestátny kúsok na tejto doske. Organ, hammond či mellotron sú tak invenčne spracované, že to až zamrazí. Grendel Memories je len ďalší kamienok v tejto melodickej mozaike nápadov. Rezavé hammondy robia dokonalý profil melodickej linke a hustejšej atmosfére. Jemnejšia skladba Nothing povznáša nielen svojou melódiou, ale aj mellotronom a akustickou gitarou. Pridanie rytmiky je opäť dobrým ťahom a klávesy preberajú hlavné slovo. Najdlhšia kompozícia Don't Stop This Movie začína okrem iného aj flautou. Samozrejme dôjde aj na zmeny motívov či rytmov, ktoré však majú stále melodický charakter. Hradby klávesov a aj gitarových sól spĺňajú svoj účel a ukončujú dosku v hutnom epickom duchu.

Holandská progresívna scéna je dostatočne kvalitná, či už svojimi klasickými skupinami (Golden Earring, Focus, Kayak), alebo aj novšími formáciami (Ayreon, Sky Architect, Textures a mnohé iné), ktoré dodávajú tejto scéne lesk. Silhouette nahrali krásne pocitové dielo s výstavnými inštrumentálnymi plochami. Treba spomenúť, že sú tu dva druhy vokálu čo vyznie celkom zaujímavo v tejto hudbe. V rámci neo-progu veľmi kvalitná a oduševnená doska a hodnotím reálne 4,5 hviezdičkami.

reagovat