Reakce na recenzi:

Snake - @ 18.02.2016

CD Bella Casa - CASA12BOX /2012/
Box Set, CD 5

Jednou z mých nejoblíbenějších filmovejch postaviček je zombík a sledování filmů se zombie tématikou mi zpříjemnilo mnoho hodin strávených před televizní obrazovkou. Za jeden z nejvydařenějších považuji dynamický remake Úsvitu mrtvých, který mě přivedl i k původní verzi režiséra George A. Romera Zombi, aka Dawn Of The Dead z roku 1978. Možná jste to někteří z vás viděli a vzpomínáte si na skupinku čtyř lidiček zabarikádováných v moderním nákupním centru, čelících přesile oživlých mrtvol i drancujícímu motorkářskému gangu. Na filmu samotném se podepsal zub času a dnes už by asi nikoho neohromil. Bát by se u něj mohlo leda tak malé dítě, zombie jsou tady spíš k smíchu než k pláči a tak potěší pár akčních scén, slušné gore efekty a hudba. Tu dělali Goblin a tak si ji pojďme v krátkosti přiblížit :

Původní soundtrack měl italsky klasických 30 minut a obsahoval deset stop. Goblin se tentokrát zcela oprostili od nějakých instrumentálních exhibic a ekvilibristická sóla na kytaru, nedejbože na bicí tady neuslyšíme. Veškerý svůj potenciál vložili do budování napětí a tak se většina skladeb nese v tíživé atmosféře. A přesně o tom jsou první dva tracky, L'alba dei morti viventi a Zombi. Ten první se loudá jak pohřební průvod a údery tympánů umocňují funerální sound Simonettiho kláves. "Zombi" je sice daleko energičtější, ovšem studenější jak berla mrazilka. Ukázkový příklad špičkového horror rocku.

První vybočení z nasazeného kurzu přichází se skladbou Safari. Nomen omen. Zvuky džungle, perkuse a povykující domorodci. Už si nevybavuji, ve které scéně rejža tenhle rambajs použil, ale naštěstí trvá to sotva dvě minutky. Další "legrácka" se skrývá pod názvem Torte in faccia. Dort v ksichtě. Ve filmu je několik odlehčujících sekvencí, ke kterým vyhrává tato veselá kabaretní melodie s honky tonky piánem a Goblin se tímto kusem perfektně trefili do nálady starých černobílých grotesek.

Atmosférickým štychem Al morgini della follia se opět vracíme k horror rocku, je to taková klasická vsuvka určená k vybičování emocí před plátnem se hrbícího obecenstva. Mnohem raději mám hybnější a v dobrém slova smyslu chytlavější pecku Zaratozom, ve které se konečně blýskne i kytarista Massimo Morante. Neméně dobrá je i následující La caccia. Z větší části temná a dramatická, ale s krásnou, melodickou a prosluněnou vsuvkou se sólíčkem na mandolínu. Tirassegno nás díky houslím zavede až někam k Country !, ale po ní přichází další z vynikajících pecek - Oblio. Film Noir. Saxofon navodí výtečnou atmosféru zakouřeného baru a já se rázem ocitám ve společnosti inspektora Marlowa. Klávesová melodie v "refrénu" je závratná a saxofonové sólo jakbysmet. Je to takovej zlatej hřebíček do rakvičky, protože poslední Risveglio jest jen krátkou klavírní etudou.

Bonusů je celkem sedm. Vypíchnul bych především alternativní verzi úvodní L'alba dei morti viventi, protože se opravdu výrazně liší a náplň soundtracku tak skutečně obohacuje. Chutňoučký je i jazz rockový nášup Zombi (Supermarket), s vynikajícím klávesovým sólem. To ostatní jsou spíš zbytečnosti a skuhrání zombíků v posledním tracku si mohl vydavatel rovnou odpustit.

Ale což. Bonusy jsou bonusy a do celkového hodnocení je tentokrát počítat nebudu. Samotné album je výborné, poslouchám ho často, s chutí a rád se k němu budu vracet. Hudba funguje i bez filmu a jediný track, nutící mě skočit o numero dál je "Safari". Doporučuji.