Reakce na recenzi:

rovant - @ 16.05.2013

Poměrně náhodou se mi dostalo do ruky toto album. Ne že bych nehledal nové tituly na poli progresivního roku, ale tohle byla fakt náhoda. Přivedl mě na ní vlastně Steve Hackett. Ne že by mi zavolal ve smyslu „ Hele Tome, poslechni si toho Collinse juniora, von je fakt dobrej. Dokonce tak dobrej, že mi nazpíval nějaký věci na mé poslední desce…a co na ni říkáš, už jsi ji slyšel?“ No prostě telefonát netelefonát a tak jsem si Simona Collinse pustil a začal hledat i něco na internetu. Našel.
A musím říci, že Simon Collins, syn Phila Collinse, je příkladem toho, že jablko nepadá daleko od stromu. Nejenže vypadá jako otec z doby, kdy natočil s Genesis album Foxtrot, ale on i bubnuje stejným a výborným stylem a zpěv? Phil v mladším podání. Ve své recenzi se jsem nucený se k tomuto tématu několikrát vrátit.
A tak na doporučení Stevea jsem nedočkavě čekal na novinku Simonovy kapely Sound of Contact (SOC). A čekání se vyplatilo.
Tento debut se opravdu vydařil. Jedná se koncepční album a dle prvních poslechů bych ho rozdělil na 3 části. Ale popořadě.
Album otvírá skladba Sound of contact, která nás svými vesmírnými signály unáší někam do jiné dimenze. Pak řízné akordy kytary jako z doby Rush…a už je tu poklidný sborový zpěv, nádhera a vlastně příprava na druhou skladbu, která na ni navazuje.
Cosmic distance ladder – to je pravé prog rockové šílenství jak z doby Genesis ala Duke. Skladbě nechybí napětí, energie i občasné pohrávání s dobami.Velmi dynamické bicí. Muzikanti dokazují, že své nástroje opravdu ovládají a dokáží složit silnou a zajímavou instrumentální skladbu. Hodně slibný začátek.
A opět nenásilně navazující skladba Pale Blue Dot. Zde už si plně vychutnáváte hlas Phila…ale ne…Simona Collinse. I tato skladba vás vlastně stále drží v napětí a stále máte pocit, že se od samého začátku jedná jen o jednu delší skladbu. I přes lehce napopovělejší refrén velmi dobrá skladba.
I Am (Dimensionaut)…zpívaný začátek jak z otcových desek, ani zde Simon svého otce nezapře. Jedná se o gradující skladbu se space klavírem a kytarou. Moc příjemná záležitost.
Zde bych řekl, že končí pomyslná první třetina alba. Velmi dobrá, co dobrá, výtečná.
Not comming down – takto skladba mi zatím nepřirostla k srdci. Připadá mi jako noha strčená do dveří rádiům. Ale třeba si zvyknu. Spíš ne…
Remote view – příjemná píseň…ale zase se neubrátíte dojmu, že je to jako skladba s moderními prvky prog music ale jak z období Abacabu říznutá Spock´s beard. Ani se nedivím, že si je právě Spock´s vzali na své turné do role předskokanů. Škoda, že jen minou, opět, Českou republiku.
A opět spojená skladba s Beyond Illumination – opět dobře vystavěná píseň s trochu popovým duchem Phila.
Only Breathing Out – neodiskutovatelný duch Genesis. Parádní věc se skvělým refrénem. Stále vás to nutí poslouchat co se děje za onou skladbou, neb vás unáší někam hodně daleko. Po třech předchozích skladbách přichází další vrchol. Tou jakoby končila prostřední pomyslná část.
Realm of in Organic Beings – instrumentální space záležitost otevírá závěrečný opus..v dálce lze zaslechnout snad i něco jako melotron
Closer to you – druhá hitovka, není špatná, řekl bych o dost lepší než Not comming down. Osobně bych ji zařadil před Only Breathing…trochu narušuje to co má přijít
Omega point – opět na progové vlně…lehce nervní bicí nás ženou vpřed rychlejším tempem jako splašený kůň, zpěv je výborný a krásně se zde prolínají trojhlasy…když cca ve 4 minutě utichnou začne opět pravé progové instrumentální šílenství. Space klávesy soupeří s kytarovým solem…aby vše vyvrcholilo opět refrénem a Collinsovskými bicími….
Je tu opět propojení s posledním téměř 20 minutovým opusem Mobius slip.
Part I - In The Difference Engine- Znovu slyšíme vesmírné signály které pozvolna přecházejí do nádherně plynoucí instrumentální skladby…elektrizující. A opět je zde jasný odkaz na Genesis…stoupající kilové akordy na klávesy a dynamické bicí…skladba po 4 minutách utichne a z Genesis se náhle vyloupne jasný odkaz na Pink Floyd, alespoň na ten ruchový a zvukový (Welcome to machine a Echoes).
Part II - Perihelion Continuum
V 5 minutě už SOC pokračují ve svém progovém duchu, kde nás provází zpívaná část, která pozvolna po 4 minutách přejde do dalšího dílu Part III - Salvation Found
Nádherné snoubení vlivů Genesis a Rush a moderních prvků prog rocku. To se musí slyšet. Pohrávání s různým tématy, kdy basa a bicí drží spodek a sekunduje jim kytara s klávesami….boží vyvrcholení….třetí části
Part IV - All Worlds All Times a jsme ve finále. Čeká nás posledních 6 minut. Hudební tématem se lehce vracíme k první skladbě..a po zpívané části, která lehce rekapituluje dílo se spustí finále jak má být, ale ne tak divoké, spíš uklidňující i když Simon do toho buší jak jeho otec v nejlepších letech. Prim má zde sólo na klávesy a ostatní nástroje zde obstarávají jakési souznění, očištění a smíření….a když na konci uslyšíte ony známe vesmírné signály, pak vězte, že album skončilo.
Nádherné koncepční dílo, které vás láká si jej pustit znovu a objevovat. Stylově to má asi nejblíže ke jmenovaným Genesis a Spock´s beard ale zaslechnete zde i jiné vlivy. Takto si nějak představuji moderní progr rock s odkazem na staré mistry. Škoda, že nemáme takového zástupce u nás.
Co říci závěrem. SOC stvořili velmi dobrý debut…dobrý je za tři…takže výborný. Jsou věci, které mohu vytknout a to zejména slabší prostřední část. Dílo je koncepční, takže na sebe textově navazuje, ale hudebně bych spojil 1. a 3. část a druhou bych zařadil na bonus disk, ale to je věc názoru.
Simon se potatil, v některých věcech až moc. Když zavřete oči,tak v mnoha momentech slyšíte Phila, jak na bicí, tak za mikrofonem. Nic se však nemění na tom, že je Simon výborný zpěvák , výborný bubeník…a pan muzikant . Ale není se čemu divit. Má být po kom a měl výborného učtele. Pokud by Genesis hledali nového zpěváka nebo přesněji bubeníka…když Phil už nemůže…mají kam sáhnout.
Verdikt 4 a půl.