Sound of Contact - Dimensionaut (2013)

13.06.2017 john l | #

Rčení o jablku padajícím nedaleko od stromu, sedí na osobu Simona Collinse jako pr... na hrnec. Project Sound of Contact zaznamel v roce 2013 docela slušný ohlas a přinesl mezi progresivní sofílie zase něco nového. Všechno kolem tohoto bandu zavání vesmírnou odyseou. Název kapely, název alba, obal a textová stránka, kompletní nahrávka se inspiruje tam někde nahoře.

Hudebně jde o klasický neoprog, vlastně nee, vysoce originální neoprog. Stylové kotrmelce tu nepotkáte, zvuk je pevný, místy trochu vycizelovaný a příjemně chladivý, koncept zajímavý a fascinující. Není lehké v nahrávce vypíchnout stěžejní místa, jelikož se na vás ze všech stran tlačí přívaly jadrné a čerstvé melodiky. Album se vámi snaží prostoupit plynulým, velmi muzikálním proudem. Tady nenajdete ostré hrany, přehnané dynamické pády, ani žádné odbočky.

Collinsův, otci podobný vokál, k takové hudbě pěkně padne a vzdálenostně odtažitou atmosféru ještě umocňuje.

Jde o futuristicky moderní album, které se vám s každým novým poslechem pěkně poodhalí a dá vzpomenout na zlaté časy Genesis z kraje sedmdesátých let. Povedená záležitost!
reagovat

steve @ 13.06.2017 18:49:57
Slyšet tenkrát poprvé mladého Collinse, bylo jako vrátit se o 40 roků nazpět. Úžasný zážitek, ale jeho skvostný, zděděný hlas ještě převálcovala parádní muzika. Škoda že se kapela hnedle rozpadla a o znovuobnovení nemá nikdo zájem. Určitě by to zase stálo za to.

horyna @ 14.06.2017 09:33:28
Já mu jednu hvězdu odepřel, ale věřím, že si plný počet zaslouží. Bohužel k další spolupráci už nedošlo a zřejmě ani nikdy nedojde.

horyna @ 02.02.2019 13:13:13
Začátek byl krapet mlhavý, ale před půlí se to zlomilo a okolo 07. Beyond Illumination Feat. Hannah Stobart - je to to pravé chrochtadlo.
Kde je kapele dnes konec? Myslím že "druhý muž" Dave Kerzner vydává schopné sólovky, možná i podobné na Sound of C.

Judith @ 10.04.2023 23:57:57
Uběhlo pár let a někdejší spoluhráči ze Sound of Contact Simon Collins a Kelly Nordstrom zformovali projekt eMolecule a vydali album The Architect. Pro její přiblížení by se klidně dala použít větší část této recenze: futuristicky moderní album, vesmírné dimenze, pevný a chladivý sound, ucelený koncept, jadrná melodika, plynulý proud... cink cink cink!!! Nenašla jsem mnoho zdrojů, zaujala mě ale pasáž v recenzi na webu Sonic Perspectives, že Collins podle svých slov v předchozích letech "vyčerpal možnosti, jak se vyjádřit jako sólový umělec, a cítil, že je čas vrátit se do fungování v kapele"... načež záhy s Nordstromem "zjistili, že jejich pouto je natolik silné, že nepotřebují další muzikanty", takže společně pokryli zpěv, klávesy a programování, k čemuž si Collins přibral bicí a Nordstrom kytaru a baskytaru. Podle recenzenta je The Architect oproti produkci Sound of Contact se svou dystopickou vizí temnější a méně melodický - po letmém připomenutí alba Dimensionaut musím souhlasit, návaznost tu přesto zřetelně je.

16.04.2016 horyna | #

Vcelku slušná očekávání jsem měl od desky, kde prý má účinkovat Collinsův syn Simon. Spolu s Davem Kerznerem založili společný projekt / kapelu kde jméno hlavního protagonisty je samo o sobě velkým lákadlem, jelikož jeho otec (nejen) pro mne v 70-letech představoval typ velice zručného instrumentalisty a zpěváka. Mám za to, že tomuhle všechmu učinili 80-léta přítrž a velice rychle šlo všechno muzicírování hlavně u Phila do kytek, on navždy zůstal ležet ve svém popu, nejspíš se během tolika let najdou i u něj kvalitní desky, mne už však nezajímaly. Jejich tvorba s albem Abacab u mne končí a z toho co přišlo poté se mi při pomyšlení na "ty" písně nedělá zrovna dobře :-)
Naštěstí, se synek potatit do těch správných kolejí (doby) a vyplodil ze sebe přesně to co dnešnímu fanouškovi progresivní muziky chybí.

Celková nálada koncepčního díla Dimensionaut je maximálně space(ová), od první sekundy zajímavého úvodu, přes bubenický vklad písně navazující, divákovi je jasné že o atmosféru zde půjde především, ovšem instrumentální mistrovství jde ve společné stopě s fazónou alba. Z dalších skladeb jež nám kapela předkládá mimo jiné rozhodně stojí za pozornost vzdušnými tóny nasáklá Pale Blue Dot(zde se Simon předvede jak vnímavý je pěvec a pilný otcův posluchač), piáno ladně proplouvající vesmírem ve čtvrté I Am (Dimensionaut), zaujme i zajímavým frázovým přednesem opatřená pátá Not Coming Down, nezpochybnitelná je i další Remote View- opřena o parádní zvuk akustik a Collinsovi přechody, nemusí sice zaujmout v prvním plánu, časem ale rozhodně nudit nebude. Beyond Illumination-zde se už dotýkáme hvězdných výšin, originální stavba písně budovaná na neobvyklých klávesových plochách a vybrnkávacích stopách, podpořena skvělě intonujícím Collinsem a navíc doplněna andělským hlasem Hannah Stobart. V Only Breathing Out- šplhá Simonův hlas do neskutečných výšin a skladba plyně přechází v instrumentální Realm of In-Organic Beings- v mých uších koketuje s floydovskou The great gig in the sky, ale její síly se jí dosáhnou nepodaří, souhra kapely se blýskne v klavírem orámované stavbě písně Omega Point. Ve finále nesmíme zapomenout na závěrečnou, 20-minutovou suitu Möbius Slip- členěnou do čtyř částí, která svou svrchovanou stavbou zasluhuje ty nejpřísnější kritéria. Vesmírný hlukový lomoz vytvářený kompletní instrumentální složkou, účelně přechází do čisté art rockové pasáže druhé části, vše šlape jak má a posluchač se postupně namlsává všemi dostupnými laskominami, až..., je tu 7:55 minuta-španěly, akustiky, adrenalin stoupá za hranici únosnosti, prostředí jež kapela vytváří tvrdým riffem na pozadí akustických kytar, rázným vpádem bicích a klávesovou plochou je veskrze nevšední!!, do toho zkreslený Simonův vokál, je to nadpozemnsky krásná simbióza vrcholné tvořivosti a kreativity. Hravá najazzlá pasáž přemosťuje už tak dost originální kompozici o další stupeň výš, závěrečnou část otevírá kytarová dvojici Nordstrom / Dorsey, i ona nás chce za každou cenu přesvědčit o svých kvalitách. Vše zakončuje zvuková koláž nepodobná té počáteční.

Na desce je stále co objevovat, těch vrstev je zde opravdu požehnaně a muzika je to navýsost originální a svébytná. Při prvních náhledech do alba jsem měl velké deja vu že poslouchám Phila, snad ani té tak Phila bubeníka, jako spíš Phila zpěváka, časem se tento úkaz pozvolna začal vytrácet, nebo možná vstřebávat, každopádně ty dva tři roky které uplynuly album plně prověřily a stanovili jeho hodnotu. Pár slabších míst zavánělo 3*, ovšem těch pětkových je zde požehnaně a tak nakonec vyjdou 4* velmi, velmi silné, věřím, mít desku ve sluchátkách, nejspíš bych takové debaty vůbec nepřipouštěl :-)
reagovat

kamila @ 20.04.2016 14:10:45
koukám netušíc co je tohle za novou kapelu a on rok vydání 2013 po novotě příliš nedýchá, každopádně jsem vůbec netušila že něco podobného někdy vyšlo

horyna @ 22.04.2016 20:15:36
Zatím to spíše vypadá, že zůstane jen u tohodle jednoalbového projektu. Škoda.

alienshore @ 05.08.2016 21:56:59
kapela Sound Of Contact dňa 27 apríla roku 2016 oznámila na fejsbuku, že začala pracovať na novom albume ..., snáď to bude nakoniec aj reálne :-)

horyna @ 02.02.2019 13:49:15
A je to tu znovu - poslední skladba - čas 7:55 - a začíná nekončící hudební orgasmus.

16.05.2013 rovant | #

Poměrně náhodou se mi dostalo do ruky toto album. Ne že bych nehledal nové tituly na poli progresivního roku, ale tohle byla fakt náhoda. Přivedl mě na ní vlastně Steve Hackett. Ne že by mi zavolal ve smyslu „ Hele Tome, poslechni si toho Collinse juniora, von je fakt dobrej. Dokonce tak dobrej, že mi nazpíval nějaký věci na mé poslední desce…a co na ni říkáš, už jsi ji slyšel?“ No prostě telefonát netelefonát a tak jsem si Simona Collinse pustil a začal hledat i něco na internetu. Našel.
A musím říci, že Simon Collins, syn Phila Collinse, je příkladem toho, že jablko nepadá daleko od stromu. Nejenže vypadá jako otec z doby, kdy natočil s Genesis album Foxtrot, ale on i bubnuje stejným a výborným stylem a zpěv? Phil v mladším podání. Ve své recenzi se jsem nucený se k tomuto tématu několikrát vrátit.
A tak na doporučení Stevea jsem nedočkavě čekal na novinku Simonovy kapely Sound of Contact (SOC). A čekání se vyplatilo.
Tento debut se opravdu vydařil. Jedná se koncepční album a dle prvních poslechů bych ho rozdělil na 3 části. Ale popořadě.
Album otvírá skladba Sound of contact, která nás svými vesmírnými signály unáší někam do jiné dimenze. Pak řízné akordy kytary jako z doby Rush…a už je tu poklidný sborový zpěv, nádhera a vlastně příprava na druhou skladbu, která na ni navazuje.
Cosmic distance ladder – to je pravé prog rockové šílenství jak z doby Genesis ala Duke. Skladbě nechybí napětí, energie i občasné pohrávání s dobami.Velmi dynamické bicí. Muzikanti dokazují, že své nástroje opravdu ovládají a dokáží složit silnou a zajímavou instrumentální skladbu. Hodně slibný začátek.
A opět nenásilně navazující skladba Pale Blue Dot. Zde už si plně vychutnáváte hlas Phila…ale ne…Simona Collinse. I tato skladba vás vlastně stále drží v napětí a stále máte pocit, že se od samého začátku jedná jen o jednu delší skladbu. I přes lehce napopovělejší refrén velmi dobrá skladba.
I Am (Dimensionaut)…zpívaný začátek jak z otcových desek, ani zde Simon svého otce nezapře. Jedná se o gradující skladbu se space klavírem a kytarou. Moc příjemná záležitost.
Zde bych řekl, že končí pomyslná první třetina alba. Velmi dobrá, co dobrá, výtečná.
Not comming down – takto skladba mi zatím nepřirostla k srdci. Připadá mi jako noha strčená do dveří rádiům. Ale třeba si zvyknu. Spíš ne…
Remote view – příjemná píseň…ale zase se neubrátíte dojmu, že je to jako skladba s moderními prvky prog music ale jak z období Abacabu říznutá Spock´s beard. Ani se nedivím, že si je právě Spock´s vzali na své turné do role předskokanů. Škoda, že jen minou, opět, Českou republiku.
A opět spojená skladba s Beyond Illumination – opět dobře vystavěná píseň s trochu popovým duchem Phila.
Only Breathing Out – neodiskutovatelný duch Genesis. Parádní věc se skvělým refrénem. Stále vás to nutí poslouchat co se děje za onou skladbou, neb vás unáší někam hodně daleko. Po třech předchozích skladbách přichází další vrchol. Tou jakoby končila prostřední pomyslná část.
Realm of in Organic Beings – instrumentální space záležitost otevírá závěrečný opus..v dálce lze zaslechnout snad i něco jako melotron
Closer to you – druhá hitovka, není špatná, řekl bych o dost lepší než Not comming down. Osobně bych ji zařadil před Only Breathing…trochu narušuje to co má přijít
Omega point – opět na progové vlně…lehce nervní bicí nás ženou vpřed rychlejším tempem jako splašený kůň, zpěv je výborný a krásně se zde prolínají trojhlasy…když cca ve 4 minutě utichnou začne opět pravé progové instrumentální šílenství. Space klávesy soupeří s kytarovým solem…aby vše vyvrcholilo opět refrénem a Collinsovskými bicími….
Je tu opět propojení s posledním téměř 20 minutovým opusem Mobius slip.
Part I - In The Difference Engine- Znovu slyšíme vesmírné signály které pozvolna přecházejí do nádherně plynoucí instrumentální skladby…elektrizující. A opět je zde jasný odkaz na Genesis…stoupající kilové akordy na klávesy a dynamické bicí…skladba po 4 minutách utichne a z Genesis se náhle vyloupne jasný odkaz na Pink Floyd, alespoň na ten ruchový a zvukový (Welcome to machine a Echoes).
Part II - Perihelion Continuum
V 5 minutě už SOC pokračují ve svém progovém duchu, kde nás provází zpívaná část, která pozvolna po 4 minutách přejde do dalšího dílu Part III - Salvation Found
Nádherné snoubení vlivů Genesis a Rush a moderních prvků prog rocku. To se musí slyšet. Pohrávání s různým tématy, kdy basa a bicí drží spodek a sekunduje jim kytara s klávesami….boží vyvrcholení….třetí části
Part IV - All Worlds All Times a jsme ve finále. Čeká nás posledních 6 minut. Hudební tématem se lehce vracíme k první skladbě..a po zpívané části, která lehce rekapituluje dílo se spustí finále jak má být, ale ne tak divoké, spíš uklidňující i když Simon do toho buší jak jeho otec v nejlepších letech. Prim má zde sólo na klávesy a ostatní nástroje zde obstarávají jakési souznění, očištění a smíření….a když na konci uslyšíte ony známe vesmírné signály, pak vězte, že album skončilo.
Nádherné koncepční dílo, které vás láká si jej pustit znovu a objevovat. Stylově to má asi nejblíže ke jmenovaným Genesis a Spock´s beard ale zaslechnete zde i jiné vlivy. Takto si nějak představuji moderní progr rock s odkazem na staré mistry. Škoda, že nemáme takového zástupce u nás.
Co říci závěrem. SOC stvořili velmi dobrý debut…dobrý je za tři…takže výborný. Jsou věci, které mohu vytknout a to zejména slabší prostřední část. Dílo je koncepční, takže na sebe textově navazuje, ale hudebně bych spojil 1. a 3. část a druhou bych zařadil na bonus disk, ale to je věc názoru.
Simon se potatil, v některých věcech až moc. Když zavřete oči,tak v mnoha momentech slyšíte Phila, jak na bicí, tak za mikrofonem. Nic se však nemění na tom, že je Simon výborný zpěvák , výborný bubeník…a pan muzikant . Ale není se čemu divit. Má být po kom a měl výborného učtele. Pokud by Genesis hledali nového zpěváka nebo přesněji bubeníka…když Phil už nemůže…mají kam sáhnout.
Verdikt 4 a půl.


reagovat

Brano @ 16.05.2013 14:57:36
Rovant,vďaka za recenziu.Na tento album sa už dlho chystám ako fanúšik Genesis a Phila Collinsa.Už sa dá stiahnúť v ruskom supermarkete.Pozeral som cenu originál CD v jednom našom e-shope-26 eur!!!Tí ľudia sa snáď zbláznili!A potom sa čudujú,že ľudia sťahujú a napaľujú.

Mayak @ 16.05.2013 15:16:34
...počúvam celkom so zaujatím tento album a je skutočne veľmi príjemný, s mnohými odkazmi na stredné obdobie činnosti Genesis a prvých sólových albumov otca Phila, mladý Simon je skutočne, ako jeho klon, výzorom, farbou hlasu i spôsobom hry na bicie ... ale Sound Of Contact je veľmi podstatne aj dielom klávesáka Dave Kerznera. Rešpektujem autora tejto recky, ale RUSH, ani Spocks Beard tam práve, ako podstatný inšpiračný zdroj príliš nepočujem (každý píše recenzie zo svojej miery hudobného poznania a možnosti porovnávať s tým, čo máme subjektívne napočúvané zo sveta ...) je to skôr niečo , ako reminiscencie na téma Phil/Simon + celkom osobitá hra a aranžérsky vklad Dave Kerznera (žiadny Tony Banks "2" sa nekoná ) ...
Pokiaľ viem, na súčasných koncertoch Spocks Beard + Beardfish + Sound Of Contact po Európe (všetko kone z InsideOut Records) sa predávajú všetky albumy (teda včetne SOC a aj na koncerte v Blave v MMC) jednotne po 10,- Eur ...

PavolS @ 16.05.2013 16:41:53
Brano: Treba si kúpiť na koncerte. V Budapešti stál 4000 forintov čo je cca 13 EUR :-)

pito63 @ 16.05.2013 17:54:54
Braňo
Ak ten album veľmi chceš, na Grooves Inc. je za 13,19 € a ušetríš na cestovnom do Budapešti i za lístok.

Brano @ 16.05.2013 18:05:29
Piťo,ďakujem za ochotu,vážim si to.Cena je to výborná.Musím ešte poriadne vypočuť a otestovať tú MP3 od rusov a až potom sa rozhodnem.Ešte raz ďakujem.

rovant @ 16.05.2013 18:39:49
jj...díky i vám všem.
to Mayak..jasně, vlivy Spock´s, mám na mysli ty novější, bez Niela, tam nejsou tak silně zastoupeny, jako právě Genesis. A ty Rush tam slyším spíše postupově. Ale je to jak říkáš.
Mám toho naposlouchaného poměrně dost a člověk se někdy neubrání srovnání. S klávesákem souhlas...
P.S. závidím vám ten koncert Spock´s a SOC v Blavě...
Já si užil jen Niela Morseho v Praze...bomba...
>> odkaz

PaloM @ 16.05.2013 18:56:31
rovant: keď už si dal ten odkaz na foto, pozrel som desiatky iných fotografií a sú nádherné. Ak to nie je príliš osobné, môžeš prezradiť autora, resp. fotil si to ty?
A samozreme ďakujem za recenziu, počúvam poslednú skladbu a je to zaujímavý album. Prvý dojem je, že mladý Collins je oveľa lepší skladateľ a bubeník ako spevák, no ja mám averziu voči klonom a napodobeninám. V tomto prípade má poľahčujúcu okolnosť, ktorou je genetický kód :-)

rovant @ 16.05.2013 20:33:08
to PaloM: díky moc. Ano jsou to mé fotečky. Potěší to:-).
S klonama souhlasím. Ale u Simona je to trochu tak jak píšeš. A co se týče klonů mám své výjímky...The Watch, RPWL a Glass Hammer.

Mayak @ 17.05.2013 04:30:05
...a práve si potvrdil, že názor niekoho, že klony sú blbosť, či špatné ...sú vlastne blbosťou človeka, čo takýto nešťastno - hlúpy výrok vypustí...
The Watch, RPWL a Glass Hammer jasné klony Genesis, P.F., či Yes a môžem ich tu menovať podstatne viac a je tu spústa aktívnych prispievateľov a ešte viac neaktívnych, či tieto kapely veľmi miluje. A podobne Tribute bandy. Australian Pink Floyd, Eclipse, Seconds Out, Carpet Crawlers, Close To The Edge, či Humps (izraelský Camel Tribute band), bez nich by bol svet Hudby chudobnejší a viac pustý ...
A myslím, že sám Hejkal je vlastne muzikant, hrajúci v kapele na princípe Tribute /cover bandov, takže toto je nekonečne problematické ...

hejkal @ 17.05.2013 04:45:15
Presne. Je to komplikované. Hudobníci jednoducho radi hrajú skladby, ktoré maju radi. :) Nie je klon ako klon. V blues je všetko klon, a predsa nie je podstatné, že je to všetko na jedno kopyto. Problém je, ak sa niekto tvári, že je progresívny a progres nikde, tam vznikajú aj u mňa problémy s akceptovaním. Nazývam to chýbajúca autenticita. Každopádne je dôležité, aby sa vždy našiel dostatok kapiel, ktoré sprostredkujú už poznanú muziku (akúkoľvek), pre ľudí, ktorí napríklad uviazli v minulosti a nemali možnosť zažiť pôvodné zoskupenia naživo.
P.S. Čím som starší, tým radšej mám vlastné skladby. Samožerstvo je dôležitý motivačný stimul pre akéhokoľvek hudobníka. :)

PaloM @ 17.05.2013 05:31:53
Napádať a urážať fanúšikov za ich subjektívny názor na klony či neklony je nešťastným výrokom a vlastne blbosťou človeka, ktorý tak činí z čírej potreby sústavne a za každú cenu do niekoho rýpať... :-)

zdenek2512 @ 17.05.2013 08:38:45
rovant: ty fotky jsou nádherný. Jestli jsi je fotil Ty tak jsi fotograf z velkým F. K albu se nevyjadřuji, protože jej neznám a jsem zaměřen na jiné žánry. :-)

rovant @ 17.05.2013 12:56:45
to Zdeněk2512: ano jsou to mé fotky...nedal bych odkazem něco, co jsem nestvořil:-)
Díky za pochvalu...potěší