Reakce na recenzi:

horyna - @ 19.12.2016

Parádně namlsán předešlou černou labutí, čekal jsem že nové Joeovo dílo bude účinkovat v podobném duchu a se stejně přesvědčivou výpovědní hodnotou. Ovšem pocity jaké jsem po prvních albových zkouškách zaznamenával mne doslova smetly.
Pokud bych ji měl charakterizovat pár slovy, pak bych se rozhodně zmínil o nejlépe zvládnutém Satchově albu týkající se rytmické složky. A opravdu, angažování fusion bubenické extratřídy Vinnie Colaiuty bylo pro toto období spásným nápadem, nepamatuju se, kdy před tím mělo účinkování bicí složky tak široké pole působnosti s velice uvolněnou atmosférou

Unstoppable Momentum- akustické kytary k nám vstoupí jako by z jiné dimenze a hned první kytarové sólo stojí opravdu za to, jeho přerod v další vysocve melodické už skladbu táhne silně nahoru.
Can't Go Back- znamenitý Colaiutův styl bubnuvání a velká pohoda ze sólové kytary přímo čiší, píseň má emotivní náboj a očišťující charakter.
Lies And Truths- za zvuku smyčců přichází rázný rytmus, klávesy mají zde nezastupitelnou funkci a Satch dlouho jen lehce riffuje, přerod přichází s prvními sóly.
Až triviální melodie a rytmus otevírají čtvrtou Three Sheets To The Wind- její uvolněnost rozhodně překvapí, takových písní Satriani v zásobě příliš nemá, o to je cenější, myslím že zde byl využit poteciál Mike Kenealyho celkem hodně.
I'll Put A Stone On Your Cairn- plní funkci předehry před vzdušnou-
A Door Into Summer- s rockovým rytmem a
Shine On American Dreamer- leží na Chaneyho basové lince a oduševnělých Satchových nápadech, jede na hard rockovém koleji.
Jumpin' Out- naprosto parádní pecka s originální stavbou kytarových laufů a rytmnických změn, kapela tu podporuje kytaru víc jak důstojně, akustická mezihra je velice příjemná s nápaditým klavírem, vzápětí se dostaví fusion pasáš kde Colaiuta kouzlí s paličkami a kytara doočišťuje ovzduší.
Jumpin' In- v divokých rytmech a ostrém tempu plném znamenitých nápadů se pokračuje dál, rytmická sekce šlape naplno a jazz na nás kouká ze všech stran, panečku, ta skladba má říz i finesu.
The Weight Of The World- vrchol alba, o úvod se postarají tajemné akustiky, do toho stoupí krátké sólo a pak to vypukne!! nadpozemsky řízné kytarové tóny s dunivou rytmikou a nenucené maximálně oduševnělé sólo, Vinnie vše pevně drží a svými mocnými údery dává najevo jaký je stratég.
A Celebration- závěr se nese v rychlejším divokém tempu s ráznou bicí podporou a krásnými sólo-výlety.

Dynamická albová obálka prostě nemá chybu, plně charakterizuje elektrizující náplň tohoto alba.