Satriani, Joe - Unstoppable Momentum (2013)

Parádně namlsán předešlou černou labutí, čekal jsem že nové Joeovo dílo bude účinkovat v podobném duchu a se stejně přesvědčivou výpovědní hodnotou. Ovšem pocity jaké jsem po prvních albových zkouškách zaznamenával mne doslova smetly.
Pokud bych ji měl charakterizovat pár slovy, pak bych se rozhodně zmínil o nejlépe zvládnutém Satchově albu týkající se rytmické složky. A opravdu, angažování fusion bubenické extratřídy Vinnie Colaiuty bylo pro toto období spásným nápadem, nepamatuju se, kdy před tím mělo účinkování bicí složky tak široké pole působnosti s velice uvolněnou atmosférou

Unstoppable Momentum- akustické kytary k nám vstoupí jako by z jiné dimenze a hned první kytarové sólo stojí opravdu za to, jeho přerod v další vysocve melodické už skladbu táhne silně nahoru.
Can't Go Back- znamenitý Colaiutův styl bubnuvání a velká pohoda ze sólové kytary přímo čiší, píseň má emotivní náboj a očišťující charakter.
Lies And Truths- za zvuku smyčců přichází rázný rytmus, klávesy mají zde nezastupitelnou funkci a Satch dlouho jen lehce riffuje, přerod přichází s prvními sóly.
Až triviální melodie a rytmus otevírají čtvrtou Three Sheets To The Wind- její uvolněnost rozhodně překvapí, takových písní Satriani v zásobě příliš nemá, o to je cenější, myslím že zde byl využit poteciál Mike Kenealyho celkem hodně.
I'll Put A Stone On Your Cairn- plní funkci předehry před vzdušnou-
A Door Into Summer- s rockovým rytmem a
Shine On American Dreamer- leží na Chaneyho basové lince a oduševnělých Satchových nápadech, jede na hard rockovém koleji.
Jumpin' Out- naprosto parádní pecka s originální stavbou kytarových laufů a rytmnických změn, kapela tu podporuje kytaru víc jak důstojně, akustická mezihra je velice příjemná s nápaditým klavírem, vzápětí se dostaví fusion pasáš kde Colaiuta kouzlí s paličkami a kytara doočišťuje ovzduší.
Jumpin' In- v divokých rytmech a ostrém tempu plném znamenitých nápadů se pokračuje dál, rytmická sekce šlape naplno a jazz na nás kouká ze všech stran, panečku, ta skladba má říz i finesu.
The Weight Of The World- vrchol alba, o úvod se postarají tajemné akustiky, do toho stoupí krátké sólo a pak to vypukne!! nadpozemsky řízné kytarové tóny s dunivou rytmikou a nenucené maximálně oduševnělé sólo, Vinnie vše pevně drží a svými mocnými údery dává najevo jaký je stratég.
A Celebration- závěr se nese v rychlejším divokém tempu s ráznou bicí podporou a krásnými sólo-výlety.

Dynamická albová obálka prostě nemá chybu, plně charakterizuje elektrizující náplň tohoto alba.
reagovat

john l @ 19.12.2016 07:59:42
co skladba to perla. Bez debat nejoriginálnější Satrianiho deska a nevěřím že ještě někdy natočí něco podobnýho tolik ovlivněný jazzem

PaloM @ 21.12.2016 09:42:12
Pekná recenzia, nabudila ma po dlhšej dobe na diskografiu Satrianiho a som zvedavý, aký bude dojem.

stargazer @ 15.08.2020 11:51:50
Toto album bude mít nadosmrti místo v mém srdci. Ne proto, že je to super deska /a to je /, ale úplně z jiného důvodu.
18.12.2014 /byl to čvrtek, studený šedý pražský den bez sněhu/ jsem musel ukončit život mojí první fenky Chelsea. Byla moc nemocná a musela být utracena, aby se netrápila. Toho rána, než jsem ji odvezl na její poslední cestu na veterinu, jsem si chtěl vybrat cd do discmana. Asi hodinu jsem bezhlavě čučel do stojanu s disky a pak padla volba na tohle album.
Byla to první skvělá věc, v tom smutném dopoledni. Satriani mi strašně pomohl a dá se říct, že mě dokopal hned po exekuci Chelsea, jet do útulku v Troji pro dalšího pejska.
Tenkrát jsem si vzal fenu a dal jí jméno Roxy. Psovi bylo tehdá 12 let a je se mnou doposud a daří se jí výborně. To byla druhá skvělá věc toho dne.
Jak Alienshore, tak i horyna napsali o tomhle albu přesně to, co si myslím taky.
MY SPECIAL THANKS JOE !!!
Joe si jednička, tak to maš za pět.

Tento sympatický americký muzikant je jeden z mojich najobľúbenejších gitaristov. Dôvod je jasný, svojimi melódiami dokáže povedať čokoľvek. Toto je jeho najzásadnejšia črta a preto si získal početné množstvo fanúšikov. Od albumu Not Of This Earth je počuť jeho neustále napredovanie, ktoré vyvrcholilo podľa mňa na The Extremist a Crystal Planet. Od Is There Love In Space? začína byť Satriani až priveľmi melodický a jeho hudba stráca ostrosť a povestnú dynamiku. O nič lepšie na tom nie je ani Professor Satchafunkilus And The Musterion Of Rock. Naproti tomu je doska Super Colossal veľmi solídna a rovnako sa podaril aj Black Swans & Wormhole Wizards. Práve tento album zaznamenal veľmi kladné ohlasy, ale môj názor je ten že fusion ladené prvky nie sú pre Satrianiho úplne tým pravým orechovým. A máme tu Unstoppable Momentum, ktorá zaznamenala najlepšie umiestnenie v americkom rebríčku predajnosti od dôb The Extremist.

Hneď prvé čo som si všimol je, že Joe vymenil zostavu a nechal si len Mikea Keneallyho, ktorý je bezpochyby muzikálne veľmi nadaný človek. Za najdôležitejší faktor považujem výmenu bubeníka. Jeff Campitelli je samozrejme kvalitný hráč, ale jeho trochu monotónny štýl neprispieval k pestrosti Satrianiho dosiek. Vinnie Colauita je už trochu iná liga a myslím, že tento muzikant by sa mal zmestiť do top 10 najlepších fusion bubeníkov vôbec. Práve jeho vklad dodáva tomuto albumu výrazovú pestrosť a dynamiku. Joe Satriani však priniesol aj kvalitné melódie a splodil vskutku zaujímavú inštrumentálnu gitarovú nahrávku.

Prvá a hneď aj titulná skladba Unstoppable Momentum dáva jasne na známosť, že pán gitarista nabral konečne nový dych. Veľmi podarená melodická linka nesie jeho typické znaky a vybrnkávacie akordy znejú v pozadí priam hrejivo. Otvorená a dynamická Colauitova hra je presne to čo Satrianiho hudba potrebuje. V podobných kvalitatívnych intenciách pokračuje aj Can't Go Back s výbornými gitarovými nápadmi. Tretia Lies And Truths je príkladom ako sa má asi vyzerať kvalitná gitarová inštrumentálka a tu sa Colauita predvádza v rôznych zaujímavých rytmoch. Three Sheets To The Wind je optimisticky ladená a napriek tomu, že má jednoduchšiu líniu tak je celkom pekne naaranžovaná. Krátka a atmosférická I'll Put A Stone On Your Cairn je v tónoch jemnejšej elektrickej gitary s podporou silných klávesov. Šiesta skladba A Door Into Summer je jedna z najsilnejších vecí na tomto albume a toto je typická Satrianiho záležitosť. Je zaujímavé že takýchto songov zložil Joe už viacero, no napriek tomu to stále funguje na sto percent. Trochu stupídny názov ďalšej skladby Shine On American Dreamer je pre mňa odradzujúci, ale je to ďalší melodický kus s výstavnými gitarami a kvalitnou rytmikou. Satriani proste nezaprie svoje skúsenosti a veľmi presvedčivo predkladá v podstate svoje klasické postupy. Rockový jam Jumpin' In je veľmi energický a dobre sú v nej začlenené klávesové nástroje, basová gitara je v jednej časti výrazne podaná. Pokračovanie v Jumpin' Out je opäť skvelé s razantným hudobným spracovaním a dynamickými plochami. Tieto dva členité kompozície patria medzi tie dôležité na tomto albume. Zaujímavá je tiež aj The Weight Of The World s nostalgickou gitarovou témou a výraznými klávesmi. Posledná A Celebration je taká reminiscencia na staršiu skladbu Ceremony, no je tak nádherná že mi to absolútne nevadí a takto skvelo končí táto doska.

Interakcia medzi Colauitom s Satrianim vyvoláva vo mne zaujímavé dojmy. K tomu celému prispieva aj Keneally s tradične kvalitnými klávesmi. Pravdupovediac nečakal som takýto presvedčivý album, no potvrdzuje sa to že netreba nad nikým predčasne lámať palicu. Joe rozumie inštrumentálnej hudbe veľmi dobre a to je aj cítiť z každého jeho tónu. Pre mňa je to najlepšia Satrianiho nahrávka od Crystal Planet. Je pestrá, krásne hudobne naaranžovaná a v podstate takmer bez hluchého miesta. Sú tu aj také nepatrné znaky fusion, ale sú začlenené do kompozičného tvaru jednotlivých skladieb. Za to môže vysoká profesionalita dotyčných muzikantov, ktorí sa pohybujú v tejto sfére a Joe sa nechal asi trochu inšpirovať. Unstoppable Momentum je hlavne silná melodická doska a Satriani ukázal, že ešte stále má čo povedať v gitarovej muzike. Reálne hodnotenie 4,5.
reagovat

luk63 @ 20.05.2013 15:14:22
4.7.2013 nám tento kytarový mág zahraje v Lokti v přírodním amfiteátru pod středověkým hradem u řeky Ohře. Zřejmě dojde i na novinky z tohoto alba. Zajímavý bude host Jack Moore - syn legendárního Gary Moora. >> odkaz

Snake @ 21.05.2013 19:46:05
Nejraději mám Satrianiho tvorbu až po bezejmenné album z roku 1995,potom už mi to docela splývá.Novou placku si ale dřív nebo později určitě koupím,protože zvyk je železná košile :)Dík za recku alienshore.Do Lokte na koncert bych to neměl daleko,jenže v tu dobu už budu na dovolené...

alienshore @ 21.05.2013 20:12:34
no ja myslím Snake, že tento album ti zachutí a možno aj pripomenie jeho najlepšie časy :-) ... pre mňa je Satriani zaujímavý až do albumu Strange Beautiful Music, potom to už začalo splývať tak ako píšeš ale toto dielo je prekvapivo svieže od neho ....