Reakce na recenzi:

Voytus - @ 25.07.2013

Na Backspacer nedám dopustit. Je to album, po kterém sahám hodně často. Za ty čtyři roky po vydání se mé nadšení nikterak nesnížilo. Je na něm totiž kus poctivé hudby a kopa pozitivní energie, takže když potřebuju dobít baterky, je to jasný. Je to album velmi krátké, jen 36 a půl minuty, ale nejspíš i proto jej dám třeba i dvakrát po sobě.

Úvod obstará dravá jízda Gonna See My Friend. Jasný, výrazný riff, typický zvuk kytar a energický rytmus. Však je také bicman Mike Cameron jedním z nejlepších na téhle scéně. To zaujetí pro hru je cítit z každého úderu. Eddie Vedder trápí hlasivky jako na prvních albech, ale nezapomíná na melodické pasáže. A navíc je to i o něčem: Vypravěč písně jde navštívit svého kamaráda, aby věděl, že je všechno v pohodě a že kámoš už nebere drogy.

O drogách je i další píseň Got Some, ale zde zase Vedder coby dealer nabízí namísto nějakých sraček návykovou rockovou píseň (Got some if you need it). Opět jde o rychlou jízdu bez zbytečných kliček, inspirovanou skupinou Devo a jejich písní Gut Feeling. Proč ne? Členové Pearl Jam konec konců přiznali inspiraci New Wave, možná proto to album tak odsejpá.

Třetí The Fixer byla vybrána jako první singl. Píseň střídá 6/4 a 5/4 rytmus, což také znamená, že se na ní podílel Cameron - jeho záliba v "divných" rytmech se dala postřehnout už u Soundgarden. Jinak je ale svým způsobem opět přímočará a Eddie zpívá z pozice někoho, kdo má potřebu napravovat věci a situace, které jsou špatně: "Když je něco temného, nechte mě na to posvítit, když je něco studeného, nechte mě to zahřát" atd. Optimistický song, který dokáže zvednout náladu. Nejen zde zazní klavír producenta Brendana O'Briena.

Johnny Guitar inspirovala obálka jedné desky Johnny "Guitar" Watsona a ani tahle píseň není žádná výplň.

Ovšem s další, nazvanou Just Breathe, se dostáváme k velmi romantickému rozpoložení, k akustické kytaře se přidávají smyčce (to snad ještě na žádné desce neměli)a Eddie zpívá jaké to je pouze dýchat s někým, koho máte rádi. Song nemá daleko k folku, a tak možná ani není divu, že si jej vybral Willie Nelson na album Heroes (2012).

V romatické náladě ještě chvíli zůstaneme s písní Amongst the Waves, která je o Vedderově další vášni - surfování. Obě skladby mají společného ještě více - bezstarostné melodie, jako by se vytratil veškerý vztek, typický nejen pro jejich začátky, ale třeba i pro předchozí bezjemenné album.

Unthought Known pojednává o skrytých obavách v každém z nás, a textař jako by východisko nacházel v otevřeném prostoru a přírodě, podobně jako hrdina filmu Into the Wild, ke kterému vytvořil Eddie Vedder skvělý hudební doprovod. Melodická záležitost, stále spíše v klidnější náladě.

Ovšem další vypalovačka - Supersonic, to je zase ta správná jízda! Cameron nasadí zběsilé tempo a Vedder jako by se jej snažil svým zpěvem a překotným chrlením slov snad ještě předehnat. Ani kytaristé nezaostávají a hoblují jak o život. Možná je to ta správná pecka, kterou prodává dealer z druhé písně. Text je oslavou hudby samotné, radosti z ní a toho co nám přináší - a proč s ní ten, kdo k ní kdy přičuchnul, už nemůže přestat: "Supersonic gone & took my soul/ I caught the rhythm but the clock was slow yeh/Supersonic, truth be told/I don't need you to live, but I'll never let you go." Dvě minuty totální hudební euforie, návyková píseň s výraznou, hravou melodií, jako další z této desky. Má nejoblíbenější!

Speed of Sound zase na moment zklidní, ale nic neztácí na optimistické náladě. Force of Nature je zas o něco říznější, hlasitější, ale tak strašně pozitivní, že i ten největší depkař musí skákat radostí. Vedder přirovnává lidské nálady a emoce k přírodním dějům a myslím, že i neznalec angličtiny musí cítit, co se snaží sdělit.

A jsme na konci. The End! Ne, Morrison se nekoná. Závěrečný song je takovou hladivou záležitostí, vrací se smyčce i akustická kytara. Takové smíření, všechen vztek jako by nás opouštěl, přemýšlíme o našich přátelích, o tom, jak se věci a situace můžou postupem času změnit. Jak by ne, i ti Pearl Jam přeci jen stárnou, ani se mi nechce věřit, že album nahráli pánové před padesátkou. Pokud má toto albnum představovat začátek nové etapy, tak jsem jedině rád. Backspacer je také stará známá klávesa na klávesnici a staromilec Vedder chtěl tímto vzdát hold psacím strojům, na kterých dodnes píše texty.

Ovšem žádná slova nevyjádří ten příval pozitivní energie, která se na posluchače po celou desku valí. Jen tak dál! V kontextu tvorby skupiny jasný plný počet.