horyna - @ 15.09.2018 | #

Quella Vecchia Locanda podruhé a za mne tentokrát krátce a stroze. Deska Il Tempo Della Gioia navazuje přesně tam, kde končí skvělý, o dva roky starší nedostižný debut. Žádných výrazných změn se posluchač obávat nemusí. Jednotlivé kompozice jsou vypilovanější, stavebně úhlednější a progresivně pestřejší. To všechno se děje na úkor menší autenticity, ale v míře opravdu zanedbatelné. Mám pocit, že tentokrát kapela přiřkla sólovým houslím malinko menší úlohu, přestože taková A Forma Di tíhne ke klasice tíhne opravdu silně a na albu působí osvěžujícím dojmem. Ostatní písně se pohybují v art rockových intencích stejně sveřepě, jako kterákoliv jiná italská nahrávka té doby. Takže tu máme opět rozbujelé, košatě vystavěné (mírně najazzlé) kompozice s vytříbeným smyslem pro melodiku a s přidaným houslovým doprovodem (i geniálním klarinetovým sólem v Un Giorno, un Amico), to vše v balení a originálním střihu Quella...

Známka je nad slunce jasná, za kvalitu a originalitu jasná pětice.

Snake @ 16.09.2018 17:55:17 | #
To víš, jsem ročník 1969 a když vidím horyna, okamžitě mi naskočí Vlado Müller a hajnej. Tak se na mě nezlob :)

Jinak, vybavil jsem si ještě jednu "houslovou" kapelu - Il Castello di Atlante. Skupina vznikla už v roce 1974, ale nepodařilo se jí získat nahrávací smlouvu a vydat album. Debutovala teprve plackou "Sono Io Il Signore Delle Terre A Nord", vydanou u Vinyl Magic v roce 1993 a mám ještě kotouček "Passo Dopo Passo", kterej u téhož labelu vyšel o rok později. Ale to jsou jen dema a live nahrávky s kolísavou kvalitou zvuku. Housle tu mají důležitou roli, na druhou stranu - jazz hledal bys tu marně. Ale za pozornost tahle partička určitě stojí.