Reakce na recenzi:

Snake - @ 10.01.2015

Snad abych navázal na svou více než rok starou poznámku pod hejkalovou recenzí : první skladba, ryze instrumentální, je tedy pořádný šupec. Člověk se místy neubrání dojmu, že mu přeskakuje cd. Bicí svou kadencí připomínají kulomet MG - 34 a kytarák s klávesistou předhánějí se v nervy drásajících sólech. Celé peklo Lunetic trvá skoro dvanáct minut a tak může vysoce melodická "dumka" The Theme na nejednoho posluchače zapůsobit doslova jako dar z nebes. A ozve se dokonce i lahodný Mellotronek... Zpěvák není žádný Caruso, ale beztak se tady jenom mihne a skladba samotná krásně graduje klasicizujícím piánem a atmosférickým kytarovým sólem.

Album samotné má jen čtyři skladby a při Manhatten Project jsme tak už v jeho druhé polovině. Bezmála čtrnáctiminutová suita nabídne vláčnější tempo, pěkně vyvedené ornamenty kytary a kláves a hůůůstou atmošku. Pokud by snad někomu chyběl vokál, dočká se ho až v poslední skladbě Audiences. Svojí náladou přesně zapadá k předchozím dvěma kouskům, rozhodně to - aspoň zezačátku - není žádný bengál. Piáno břinká, Mellotron šumí, kytárka kňourá a zpěvák... ten vlastně taky. Pak je tu sice trochu rušnější instrumentální mezihra, ale po ní obloukem vrátíme se zpátky ke space rocku, deku přitáhneme si pod bradu a odebéřeme se na Klímotu...

Svým debutovým albem se tito němci vytáhli. Na rok 1972 na mě působí velmi vyzrálým dojmem a mohu vám ho jenom doporučit. A nejen milovníkům krautrocku.