Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 14.05.2019

Kapela Panzerpappa je skutečným chameleonem na rockové hudební scéně – v jedné písni dokáže sloučit několik stylů do chutné, mnohdy i melodické směsi, ale nikdy si nemůžete být zcela přesně jisti, co přijde za okamžik.

Nejlepší cestou jak podobnou muziku vstřebat, je vybodnout se na nějaké analýzu a nechat ji prostě jen tak plynout. Jak se tu již u minulé mé recenze někdo zmínil, každá deska kapely je trochu jiná. Přesto se pohybuje v předem narýsovaném mantinelu žánrů prog rocku, RIO, špetky Canterbury stylu a vážné muziky. Jen procentuální poměr zastoupení jednotlivých ingrediencí se desku od desky (rovněž někdy i píseň od písně) proměňuje.

Norští Panzerpappa jsou dle mého na progresivní rockové scéně poměrně svěžím větrem. Hodnocené album Astromalist vznikalo s rozvahou a pozvolna během tří let (2009-11), poté byly v roce následujícím jednotlivé nahrávky smíchány a mastrovány zvukovým inženýrem Udim Koomranem, který je velkým fanouškem podobných kapel (pracoval mj.i se Soft Machine nebo Gong). Jeho oddanost náročnější muzice je natolik silná, že práci odvedl bez nároku na honorář. Přesto však vytvořil naprosto špičkový zvuk, který roste spolu s kvalitou audio řetězce. Na celkovém projevu Panzerpappa má lví podíl, do nahrávek vpravil i různé elektronické zvuky, nebo třeba úryvky záznamu rozhlasových zpráv z teroristického útoku na palubě letadla Pan Am 103 nad skotským Lockerbie (skladba Femtende Marsj).

Krátce k obsahu alba :

Bati La Takton! – tak, jako na ostatních albech, poklidnější, až jazzový rozjezd, posléze si říkáte : poslouchám fusion s prvky RIO nebo avantgardní rock s prvky jazzu :-) ?
Anomia – taková poloimprovizační, (více navozující pocit poslechu komorního kvarteta) ale velmi příjemná jednohubka se saxofonem, cellem a xylofonem pro chvíle, kdy se po ránu ještě zcela nerozednilo, nostalgicky koukáte z okna a venku prší…

Femtende Marsj – zde do toho hudebnící řádně hrábli, nervní zkreslené kytary krouží nad hlavou posluchače jako dravci, v pozadí syčí mellotron nad komplikovanými rytmy, napětí umocňují útržky rozhlasových zpráv z leteckého neštěstí v mezihře – jako kdyby jamovali King Krimson s Voivod! Tuto skladbu bych si klidně dokázal představit v mnohem delším provedení.

Po předchozí náročné skladbě přichází zklidnění v podobě Ugler i Moseboka, která se pozvolně rozvíjí do šíře v poklidném jazz rockovém duchu. O pozornost si skladba razantně řekne na konci druhé třetiny nervními rockovými kytarovými výpady….
Satam – vesmírný avantgardní prog rock s výraznou rytmikou – další temný song alba - totožná melodie opět variuje v různých skupenstvích a tvarech, na vznešenosti skladbě přidávají různé použité dechové nástroje.

Od titulní Astromalist snížení tepové frekvence nečekejte, ač to v úvodu skladby vypadá nadějně :-) Fagot tu ovládá host Michel Berckmans z Univers Zero.
Knute Pa Traden – pokud trochu kopnete krumpáčem, tak kousek pod povrchem narazíte na pokroucené lidové melodie v rytmu tanga..

Závěrem : velmi barevné album a příjemné osvěžení od kapely, která záměrně narušuje stereotypy výše zmíněných žánrů. Důkaz, že na kvalitní desky lze narazit i v současném miléniu…