Ondra - @ 15.03.2011 | #

Čekal jsem docela hodně, obával se jen málo, těšil se jako malý kluk a malý Jarda v jedné osobě... Ale...
Tak přátelé, toto album je opravdový a naprostý průser. Je slabé, slabé a ještě slabší, než mohl kdokoliv čekat. Nulová invence, unylé a utahané melodie, kapela se v jednotlivých písních úplně potácí, a hlavně, naprosto chybí skvělé nápady, i ty průměrnější, zde nejsou prostě ŽÁDNÉ. Čeho jsem se to musel dožít, hrůza a děs. Ani jsem to nedoposlechl, znechuceně jsem to stopnul u skladby číslo 8, více již nesnesu, a to se mi už dlouho nestalo...
Bicí zní jak z PC - tuc sem, tuc tam, a pak sem tam nějaká ta činela (možná), abychom se probudili, Hammillův zpěv je slabý, nevýrazný, balancující na hraně sebeposlouchání že to ještě "dám", takovej jsem machr (což většinou bývá interpretův konec) a v beztvaré hmotě jednotlivých písní se nemá ucho kde chytit, nic posluchače nezaujme. Jen malé vyjímky jsou asi 3 trošku lepší skladby, kde se přeci jen bláskne nějaká nosnější melodie, a zachraňují album od kategorie "super-sračka".
Nejhorší rys desky - všechny skladby jsou stejné, krátké a o ničem...
Po kdysi prýštící energii proudem není ani stopy!!
Škoda, po předchozím dobrém albu, nyní už ve světle posledních zažitých hrůz skvělým Trisectorem, je toto opravdu šok a ledová sprcha. Už ta letmá preview na webu, které jsem poslouchal cca před 2 hodinami mě varovaly, a bohužel jsem se nemýlil.
S kapelou Van der Graaf Generator, která těšila všechny svoje příznivce svou naléhavostí, svým sdělením, distinktivním vokálem, zvukovým maelstromem, temnou energií, lehkou depresivností, burcováním, napětím, výpovědí, bolestí, zkušeností a nasazením - je přátelé asi nadobro KONEC.
Popřípadě míří do zcela jiné žánrové kategorie, kde už já být radši ani nechci :-((
Dávám - opravdu ač nerad - nula!!! Snad poprvé v historii Progboardu!! Nula bodov, chlapci. Hrůza. Fuj. Ještě že sedím.

Ondra @ 17.03.2011 06:15:14 | #
No teď jsi mě však dojal k slzám, nezlob se, a taky si mě dost podcenil v mém uvažování za "mrzký peníz"... Ale vím, že to špatně nemyslíš, jen to nedomýšlíš. Pláču smíchy.
Myslíš, že VdGG někdy, i ve své aktuální době v 70.letech trpěli nějakou nadměrnou slávou a popularitou, že by se na tom dalo nějak slušně vyžít, neřkuli, že zbohatnout ani náhodou. Vždyt i toto byl jeden z důvodů rozpadu kapely v roce 1978, kapela se prostě neuživila, pokud nechtěla ve snaze vést revoltu žebrat, navíc začínaly nové styly, starým kapelám nastával odliv posluchačů, a tak dále. Kapela byla taky v krizi díky odchodu dvou stěžejních členů - Jacksona a Bantona, chyběly i nové nápady a chuť pokračovat ve folkovém stylu Quiet Zone, s housličkami.
Prosím Tě, něco si o té kapele taky někdy přečti, něž začneš vést naprosto nesmyslné úvahy o mrzkém penízu. V Británii nikdy moc velké úspěchy neměli, byla to spíše raritní kapela, a opravdu větší úspěchy byly max. ve Francii a hlavně v Itálii, která je dodnes velice miluje. Ale ani to nestačilo na nějaké zvláštní uživení se. Spíše to bylo takové paběrkování. Nemůžeš srovnávat s takovým Pink Floydem, nebo Stony, to byli ve své době popové kapely = i tedy díky tomu finančně úspěšné. Ano, to, že dneska ve srovnání se současnou úrovní muziky už se nám zdají také "téměř progresivní" je už jiná věc. VdGG se svým stylem stáli vždy na okraji komerčního zájmu, jako každá alternativa!! King Crimson na tom byli naprosto podobně, Fripp posléze skupinu v roce 74 rozpustil, po snahách o dohodu s E'G Records, že je místo něj povede znovupřijatý Ian McDonald, E'G Records to shodili ze stolu a Fripp se šel bohužel věnovat něčemu jinému, na čem by se uživil lépe (navíc je to povahou spíše obchodník, a pere se to s muzikanstvím, ale to je jedno). Prober se do reality. Dneska už jsou VdGG legenda, máš tady 30 let odstup, muzika zdegradovala na naprostý humus s občasnými světýlky v temnotách, dorostly nové generace posluchačů, jimž jejich tátové nadšeně vyprávějí o nějakém starém temném VdGG, a oni tu kapelu znovu objevují a jsou jí upřímně řečeno naprosto nadšeni - viz např. příspěvky na YouTube - přečti si je, je to velmi osvěžující..., jenže to je dneska, kdy mají pánové věk jak sám dobře píšeš 65let a je zde potenciál vzhledem k tomu vývoji, který jsem popsal výše. Jenže pozor, kamaráde, oni by na to hraní sílu měli a mají, aby mohli vyprodávat velké sály klidně 6x za měsíc, jenže oni už chtějí hrát jen pro radost!! To z nich čiší na každé akci! Takže trochu uvaž své nevhodné poznámky o jejich případném pomočování se, a napiš to i třeba Hammillovi na Sofasound, že se podle Tebe asi už pomočuje, ať se na to hraní teda konečně vysere, a uvidíš, jak Tě vynese v zubech, ten Tě prožene i verbálně svým humorem, že z toho uděláš malé ee-e. Kamaráde, ten má energie pořád na rozdávání dost a dost. Viděl jsi ho kolikrát osobně na živo?, já 3x, vlastně i s VdGG 4x jen u nás. Naposled jsem seděl při jeho posledním sólovém koncertu v knihovně v první lajně 2-4 metry od něj, a v půlce koncertu jsem polohlasně pronesl, že by si měl doladit kytaru, on mě ve zlomku vteřiny opáčil pohledem, který říkal doslova vše - děkuji, publikum, že mě vnímáš - a kytaru si okamžitě doladil, což by později udělal stejně. To byl pane pocit, to byla ťafka pro mne, není to žádný namyšlený blbec (navíc rozumí česky:-)), i když slovo "kytara" je celkem bez bariér), a nepomočoval se, alespoň tehdy ne:-)) To jsi úplně vedle. Toho to hraní pořád baví a jde mu o kontakt s publikem, jinak by se na to už vykašlal. Proto taky klidně odehraje 2 skladby s rozladěnou kytarou a čeká, zdali to někdo postřehne - může si to dovolit.
Proč jezdí myslíš k nám? Proč? Rozhodně ne kvůli penězům, to by nebylo ani na svačinu. Ale myslím proto, že každý jeho koncert, který jsem zde společně s kamarády zažil včetně VdGG, byl korunován obrovským aplausem a zájmem vytříbeného publika, a vždy se v závěru vytleskávalo 5-10 minut, za značného řevu a dupání, kterého jsem se vždy nadšeně účastnil. A ten muzikant z toho má radost, těší ho to, a přijede příště znovu, i když je to téměř prodělek. Protože si řekne - ti Češi nejsou zase úplní blbci a mají mě rádi.
Jiná věc je podle mně tato: Hraní mě baví, ano, mám z něho radost, ok, nemám už tolik nápadů, budiž, není mi už 30, kdy jsem byl na vrcholu sil - budeme hrát starší věci pro radost naši a publika tak jak to umíme jen my, a s novými věcmi raději počkejme, než abychom vydali zbytečnou sračku, finančně je to stejně jedno, o peníze nám nikdy nešlo. Tak hraju, a neblbnu s Grounding in Numbers, a radši vydávám povedené živáky zajímavě nasnímané jak obrazově, tak zvukově a udělám radost publiku a sobě, že pořád hraju dobře. A místo jedné nepovedené matlaniny můžu za dva roky vydat 3 přenádherný DVD-čka, nebo BluRaye, a je to k něčemu. A studiovku udělám třeba až rok, když budu mít nápady...
Chápeš už, kudy se ubírám ve svém uvažování... ?

Jinak částečně souhlasím s úvahou o možném zajímavém období 1972-75, ale to bychom se zase nedočkali skvělých alb Fools Mate, Chemeleon.., Silent Corner and Empty Stage, In Camera a Nadirovy Velké Šance. Těžko můžeme říct, co bylo lepší variantou, pravda je ta, že by mě lákala možná další alba skupiny, ale nikdy bych si neposlechl svoje milované kusy Gog-Magog a I Once Write Some Poems, tedy já osobně jsem mírně rozrušen a na vážkách...
Navíc chlapci nashromážděnou energii z této pauzy přetavili do jednoduše nádherných koncepčních alb jako je GOD BLUFF, STILL LIFE a WORLD RECORD, kde je ta intenzita na maximu.