Reakce na recenzi:

steve - @ 22.03.2017

Na Haken jsem slyšel pět samou chválu, a tak jsem samozřejmě neodolal a prahnul po seznámení s nimi. Teď myslím, že většina recenzí přehání a nafukuje kapelu do oblak, kam rozhodně ještě nedorostla, i když snaha a ambice jí nechybí. Samozřejmě, že je dnes těžké přicházet stále s něčím novým a neobjeveným, vlstně je to vesměs nemožné, ale Haken si tak okatě půjčují od těch a od těch, že je to až přehnaně do očí bijící.

V písni Atlas Stone použijí hudební historickou fresku, na které si už tolik (metalových) kapel vylámalo zuby - ta jejich je až příliš podobna sestřičce z repertoáru Dream Theater. Aby toho nebylo málo, ve stejné skladbě nechají rozeznít baskytaru zvukově i náladou uhozenou po vzoru Riverside. Poloha Cockroach King je vyzobnuta z repertoáru Gentle Giant, ale kapele sedí jako prdel na hrnec, škoda že takových míst není na nahrávce víc. V In Memoriam zase procházíme zahrádkou, patřící Pain of Salvation, a vokály mohl tak stejně napsat i S. Wilson.

Že je těch vypůjček už trochu moc? Taky si to myslím. Ale potud naštěstí podobnosti končí a kapela si konečně razí vlastní cestu, jejíž linie se klikatí jen v meandru Haken. Jako světlá místa nahrávky vnímám kratší baladičtější úseky Because It's There a As Death Embraces, v nich se neopičí a na nic si nehraje, kopírák zůstává ve skříni. Progresivní náladu si nahrávka drží až do konce, každá skladba je svým způsobem velice přitažlivá, propracovaná a vysoce tvořivá. Chvíli se vzdouvá, buší do vás a drtí, z toho ale příjemně laská a našeptává.

Pokud chtějí Haken přežít a něco dokázat, musí odložit stereotypní a nudné metalové blouznění (stačí že s ním spávají Dream T.) a nechat melodii zvítězit nad progresivní myšlenkou. Uvidíme jak se s tím poperou na Affinity.