Haken - The Mountain (2013)

Jednou to přijít muselo. Čím dál víc narcisní Dream Theater si tak dlouho sami podřezávali svůj neochvějný progmetalový trůn, až z něho konečně sletěli. Každá novější deska je slabší než ta předchozí a kde jsou dneska? V pěkné prcině, protože i jejich následovníci a žáčci se jim jen smějí. Byli velice rychle nahrazení jiným výborným spolkem, který se na svých prvních nosičích opatrně rozkoukával po progresivní krajině, až v roce 2013 naplno udeřil a obry D.T. konečně poslal k zemi. Tvrdou a intenzivní muzikou naplněná třetí deska The Mountain rozmetá všechny úslužníky a jasně zakřičí, kdo že to teď vládne progresivnímu metalu.

Haken jsou dnes ve věku, ve kterém kdysi právě D.T. tvořili svoje nejlepší díla. Bylo to v devadesátých letech, tehdá bylo kapele mezi třicítkou a čtyřicítkou a stejně jako Haken teď, chtěli posouvat hranice a složit něco nezapomenutelného. Dobrých deset, patnáct let už LaBrie a spol pospávají na vavřínech a žezlo dávno přebrali mladší. Je to vlastně správně, jen si to ti fotříci pořád nějak nedokáží uvědomit.

Haken to je progová revolta. Šestka velezkušených a nadaných hudebníků, si s vámi pohrává jako tornádo s hubenou větévkou. Tempo se u nich mění tak často, jak si jen dovedete představit, zvuk je špička, atmosféra neradostná, bicí a basa unikátní a klávesy stejně tak. Do ucha vás cvrnkne vymakaná kytarová fuška Charlese Griffithse a svéhlavý vokální záběr Rosse Jenningse. Kapela se nebojí ničeho. Postaví vedle sebe metalovou úderku In Memoriam(jediná nejnudnější položka) a lyricky zpěvnou laň, Because Its There. Pořád experimuntuje, takových pasáží je tu skutečně hodně. Učí se od Gentle Giant v písni Cockroach King a okolní spolky hravě přečůrá s Falling Back to Earth.

Haken na desce The Mountain udělali správný krok směrem k moderní progresivní hudbě. Zní jako mocný náraz hromu při strašlivé bouřce, silový a smrtící.
reagovat

pinkman @ 17.08.2017 19:56:31
Jsem čestným členem fanklubu Haken. Oni jsou jedni z mála, co dokáží i dnes něco zdělit. Jejich hudba pramení z hlubokého intelektu, má dostatek soudnosti, nápaditosti a zní sakra šmrncovně. Rozpoznáte je takřka okamžitě, jsou sví a svobodní. Moderní sound jde ruku v ruce s pokrokovým progresivním cítěním. Srovnávat je s pozdními Dream Theater je bezpředmětné.

dan @ 18.08.2017 04:28:59
Jistě, D.T. byli prvni,ale dnes...celé to divadlo je blamáž o penězích.

steve @ 19.08.2017 10:42:41
Dream Theater tam občas slyším, ale na Affinity se těch reminiscencí chlapy vyvarovali a hnedle to zní zajímavěj. Příště čekám snáz identifikovatelnou kolekci, snad se dočkám.

Na Haken jsem slyšel pět samou chválu, a tak jsem samozřejmě neodolal a prahnul po seznámení s nimi. Teď myslím, že většina recenzí přehání a nafukuje kapelu do oblak, kam rozhodně ještě nedorostla, i když snaha a ambice jí nechybí. Samozřejmě, že je dnes těžké přicházet stále s něčím novým a neobjeveným, vlstně je to vesměs nemožné, ale Haken si tak okatě půjčují od těch a od těch, že je to až přehnaně do očí bijící.

V písni Atlas Stone použijí hudební historickou fresku, na které si už tolik (metalových) kapel vylámalo zuby - ta jejich je až příliš podobna sestřičce z repertoáru Dream Theater. Aby toho nebylo málo, ve stejné skladbě nechají rozeznít baskytaru zvukově i náladou uhozenou po vzoru Riverside. Poloha Cockroach King je vyzobnuta z repertoáru Gentle Giant, ale kapele sedí jako prdel na hrnec, škoda že takových míst není na nahrávce víc. V In Memoriam zase procházíme zahrádkou, patřící Pain of Salvation, a vokály mohl tak stejně napsat i S. Wilson.

Že je těch vypůjček už trochu moc? Taky si to myslím. Ale potud naštěstí podobnosti končí a kapela si konečně razí vlastní cestu, jejíž linie se klikatí jen v meandru Haken. Jako světlá místa nahrávky vnímám kratší baladičtější úseky Because It's There a As Death Embraces, v nich se neopičí a na nic si nehraje, kopírák zůstává ve skříni. Progresivní náladu si nahrávka drží až do konce, každá skladba je svým způsobem velice přitažlivá, propracovaná a vysoce tvořivá. Chvíli se vzdouvá, buší do vás a drtí, z toho ale příjemně laská a našeptává.

Pokud chtějí Haken přežít a něco dokázat, musí odložit stereotypní a nudné metalové blouznění (stačí že s ním spávají Dream T.) a nechat melodii zvítězit nad progresivní myšlenkou. Uvidíme jak se s tím poperou na Affinity.
reagovat

horyna @ 22.03.2017 12:24:58
Ovšem tak za Haken musím silně zalobovat. Extrémně povedená záležitost, která až s opakovaným poslechem ukáže svá silná místa. Je tu toho nacpáno ovela viac ako na kterémkoliv z posledních alb D. T. A hlavně jsou ty nápady kvalitnější a zajímavější. Alespoň mne baví poslouchat častěji. Já bych je s nimi ani nesrovnával, P. O. S. občas budiž, G. G. také, ale ku prospěchu věci. Co se týče Affinity, tak dopadlo určitě stejně dobře, jeho tvář je rockovější, připadne mě, že tlačí na pilu o něco lehčeji a je poznat že hledají nové polohy. "Hora" je famózní dílo.

steve @ 22.03.2017 16:12:46
Desku jsem poslouchal dostatečně na to, aby jí přišel na klub, ale opravdu to není vončo. Já tam D.T. slyším, nemůžu si pomoct. Zkrátka jsem čekal osobitější kapelu/dílo, po tak plusových recenzích.

john l @ 23.03.2017 07:10:14
Zrovinka Haken před Mountain taky asi nikdo neznal, až tahle fošna je vystřelila mezi nejlepší a udělala jim jméno. Parádní hudba, krásně ukazuje na prog metalový/rockový vývoj a že se pořád dá jít dál. Parádní prog odvaz.

b.wolf @ 23.03.2017 07:22:06
Dnes je poněkud obtížné, dokonce se neobávám napsat, nemožné, objevit nějaký nový hudební trend, což bezezbytku platí i o Haken. Mně se dostalo do ruky jejich CD Visions a jak tedy od těchto "nových" smeček moc nečekám, tak zmýlená neplatí. Mountains je třetí a poslední solidní album, Affinity už mně připadá, že studna vyschla a začal trochu sešup. Ovšem jinak moc výhrad k Mountains nemám, ty 4/5 jsou rozhodně namístě.

Mayak @ 23.03.2017 15:35:53
... Haken pred "The Mountain" poznalo už iste pomerne dosť ľudí, aj z návštevníkov Progboardu.
Album vyšiel v roku 2013 a profil je tu od leta 2012.
Ja ich registrujem od roku 2010, kedy vydali svoj (v mojom ponímaní) najlepší plnohodnotný album "Aquarius". Navyše v júli/červenci roku 2011 som ich videl prvý krát na živo na festivale NOTP v Loreley.
Osobne vôbec neglorifikujem "The Mountain", mimo "Aquarius" mám iste radšej aj minialbum "Restoration" ...

Tento album tu už nádherne zrecenzovala Kristýna, čomu som viac ako vďačný, osobne proste nikdy neviem písať obšírnejšie (čo by sa niekedy naozaj patrilo). Takže k albumu - u mňa tretí najlepší album progresívnej scény 2013. Lepším je pre mňa len nedosiahnutelný sólopočin Kristoffa Gildenlova - "Rust" a druhý diel BBT - English Electric (part2). Ako už bolo spomenuté - týmto albumom dotiahli Haken svoje postupy skoro k dokonalosti a som viac ako zvedavý, čo predvedú nabudúce. Na rozdiel od predchádzajúcich albumov je citelný odkaz Pain Of Salvation. Najlepšie skladby - jednoznačne "Atlas Stone" a hlavne (tu má u mňa Kristýna jedno malé mínus, nakolko túto skladbu nevyzdvihla -)) nádherná balada "Somebody", ktorú som zaradil do mojej súkromnej zbierky "Best of PROGBALLADS" -) Takže jednoznačne 5 stars a chcelo by to koncert u nás pánové, tak šup šup -)
reagovat

alienshore @ 29.12.2013 16:58:54
Zdravím Sajgon, tak po istých peripetiách si sa konečne dopracoval aj k recenziám :-), krátke recenzie tu majú tiež svoje miesto, takže v tom by som problém nevidel, s hodnotením Haken môžem súhlasiť, prekvapili ma a prišli so skutočne prvotriednym prog-metalom

Mayak @ 29.12.2013 18:16:06
...ja nesúhlasím s termínom citeľný odkaz Pain Of Salvation. Poznám všetky albumy oboch kapiel aj som ich videl na živo a s progmetalového sveta práve POS tam nepočujem vôbec. (Mám pocit ,že je to skôr zbožné prianie autora, na čo odkazuje aj "nekritický" obdiv sólovky Kristoffa Gildenlova, aj keď už dávnejšie nie je členom POS). Cítiť tu jasný rukopis mozgu kapely a hlavného skladateľa Richarda Henshalla, kto pozná dobre všetky albumy Haken, vycíti, že základná šablóna skladania a aranžovania songov je identický rukopis ...a na Daniela Gildenlova sa to mojím vnímaním ... iste nepodobá...

Sajgon3 @ 29.12.2013 19:53:04
Mayak - výraz "citelný" bol zrejme nadhodnotený, tak či onak tam min. v dvoch skladbách postupy POS z najlepšieho obdobia (Perfect Element + Remedy Lane)počujem - môžem sa však mýliť. Rozhodne je ale Muzika Haken originálna. Taktiež vnímanie sólovky K.G. ako najlepší počin 2013(hoci LP formát vyšiel už v roku 2012) bol myslený "subjektívne" - z objektívneho hľadiska , resp. hodnotenia hudobných kritikov - vzniklo toho roku veľa lepších pokynov - pre mňa ale ostáva "Rust" jedným z najprecítenejších albumov , ktoré sa tu za posledné roky objavili - ale ako vravím - je to subjektívne. To len na vysvetlenie -)

Sajgon3 @ 29.12.2013 19:54:18
počinov ( nie pokynov ) pochopitelne. Omluva

Pokud se zajímáte o současnou progresivní scénu, jistě vám neušlo jméno Haken. Tato kapela sice nemá nijak dlouhosáhlou historii, nicméně si stihla za dobu svého působení vydobýt již docela slušné postavení mezi kapelami (nejen) britské progresivně rockové/metalové scény. V tomto roce vyrukovala s novým albem s názvem The Mountain, které si, alespoň doufám, najde cestu i k těm, kteří o této formaci dosud neslyšeli. Jedná se podle mě totiž o více než vydařený počin, který v dnešní době jen těžko najde důstojnou konkurenci.

Už od úvodních tónů uhrančivého piana ve skladbě The Path vás budou Haken vysloveně nutit se usadit a v naprostém poklidu poslouchat celé album. The Path by se dala charakterizovat asi takto; oáza klidu. Nádherná skladba, která se ve svém konci explozí zvuků přetransformuje v další kompozici s názvem Atlas Stone, jenž se, musím říct, už nese v trochu jiném duchu. Hutné kytarové plochy a klávesové stopy nám dají na chvíli vzpomenout na vrcholné období progresivního metalu – tedy na konec 90. let, ale jinak je to čistokrevný progrock, který má rozhodně stále co říct. Zpěvák Ross Jennings má pro tento žánr více než vhodný hlas a dokáže se přizpůsobit jak náhlým instrumentálním zvratům, tak i přirozeným, klidnějším pasážím, kterým jeho (téměř) dokonalé frázování dodává punc něčeho vyjímečného.
Druhá skladba, Cockroach King, je skvěle napsaná věc, kde se nádherně prolínají „sekané“ sloky s táhlým refrénem a výbornými mezihrami, mezi kterými jednoznačně vyčnívá až jazzové klavírně-basové intermezzo, po kterém se opět navracíme zpět k původním tématům. Nezajímavé není ani zakomponování elektronických prvků do těchto vcelku neobvyklých pasáží.
Musím říct, že na mě Haken s tímto albem skutečně zapůsobili. Tak výtečně zaranžované skladby u jiné současné progresivní kapely najdete jen těžko. Všechny nástroje zde mají své pevně dané místo, kterého využívají všemi dostupnými možnostmi. Struktura skladeb je velmi dobře propracovaná, ale přesto čitelná. To je podle mě skvělé. Každý posluchač se tak může zaposlouchat do každé stopy jednotlivě.
Mezi dalšími skladbami není snad ani jen jedna, která by nebyla jaksi až neskutečně nadprůměrná. Třeba taková In Memoriam svým tvrdým zvukem v kombinaci s klávesovými rozklady a těžko vstřebatelnými rytmy dokáže zaujmout snad i toho nejzarytějšího odpůrce progresivního metalu. Emotivní Because It's There nám pak krásně vrstvenými kytarami a decentní basovou linkou Thomase MacLeana dá příležitost si zameditovat nad nádherným neo-progovým kouskem, s hymnickým refrénem k tomu.
Na pomezí mezi progresivním metalem a rockem pak balancují i další skladby – mezi nimi nejdelší kompozice, dramatická Falling Back to Earth, kterou by byla škoda nevyzdvihnout pro její originálně vyřešené přechody mezi jednotlivými motivy, a v neposlední řadě také pro samotné výborné motivy, a pak samozřejmě skladba Pareidolia s rytmikou korigovanou přesnou dvojšlapkou a mírně orientálně zabarveným úvodem.
Osobně na mě nejlépe zapůsobila již zmíněná jedenáctiminutová skladba Falling Back to Earth, která jako by kombinovala a různě „slepovala“ všechny prvky na tomto albu. Jsou tam jak klidné, zadumané pasáže, tak i hutné kytarové plochy, a ten refrén, to je kapitola sama o sobě.

Přiznám se, že předchozí tvorbu skupiny Haken neznám, nemám ji naposlouchanou. Toto album mě však předsvědčilo o tom, tedy bez ohledu na jejich minulost, že patří mezi současné progresivní kapely, které by neměly být hudebně interesovanou veřejností jednoduše přehlíženy a být ve stínu velikánů svého žánru, ale právě naopak – měly by být respektovány a vyhledávány nejen fanoušky progrocku, ale všemi náročnějšími posluchači.

Pro mě je to za 4,5 hvězdičky. Vynikající album, dost možná můj favorit pro tento rok.
reagovat

zdenek2512 @ 03.11.2013 17:56:02
Kristyno, ja tvoje recenze hrozne rad ctu, i kdyz ty kapely vubec neznam. Vim, ze ja takovou recenzi nikdy nenapisu, protoze to neumim. Tahle kapela me zacala diky tvemu popisu zajimat a zrejme si ji pokusim sehnat k poslechu. :-)

alienshore @ 03.11.2013 18:13:24
tvoje nadšenie Kristýna pre tento album je celkom pochopiteľné, zatiaľ je to asi najlepšie dielo Haken ..., napriek tomu že ich progresívny metal má v sebe všetky charakteristické znaky tak má skutočne zaujímavé aranžérske riešenia, preto sú momentálne aj právom ospevovaní ako kvalitný hudobný export z Veľkej Británie ..., skladba Cockroach King sa pohráva s hudobnou formulou Gentle Giant, ale skôr len tak matne ich pripomína, ale je veľmi dobre premyslená, ... všeobecne muzikanti tu hrať vedia a dúfam, že sa im nestane v budúcnosti to, že sa budú potápať pod návalom inštrumentálnych zručností, ináč všimol som si že sa tu vyskytujú aj djentové gitarové riffy, čo ma tiež celkom zaujalo :-) ...

Mayak @ 03.11.2013 18:52:59
..ďalšia bezchybná recenzia mladej, vnímavej a inteligentnej dievčiny/ženy. Skutočne radosť čítať a navyše aj súhlasiť...a to som takmer notorický opozičník, skôr mám tendenciu podpichnúť, a hľadať "blchy", ako pochváliť ... tu skutočne poklona ...