john l - @ 03.09.2016 | #

Při vzpomínce na pražský koncert vztahující se k albu musím připustit, že mě tenkrát zahřívali jen příjemný dojmy a krásně strávený chvíle. Zahájení proběhlo prostřednictvím úvodní mocné suity False Awakening Suite, hromový nástup umocňovali promítací záběry na stěně za kapelou a následující riffoidní rozjezd/řežba The Enemy Inside, zadupal do země všechny pochybovače, že by snad velcí D.T. sklouzli k průměru. Už si nepamatuju do puntíku jestli následoval hned The Looking Glass, ale vrátím se tím zpátky k desce, kde slyším jasný ozvěny Images and Words(v refrénu), ale moment překvapení a kouzelná atmosféra už nefungují tak jako kdysi, je ale poznat jak moc kapela chce a jako moc se snaží, stočit svou tvorbu kamsi nazpátek. Jako přidaná hodnota je zde brilantní sólo na pozadí basových akordů. Když si desku pouštím po dlouhé době a nestojí v řadě s dalšími alby, tudíž nejsu jejich hudbou přesycen, líbí se mě i zvláštní instrumentálka Enigma Machine. The Bigger Picture nás pozve do sousedství Scenes, aby krása akustické kytary Behind the Veil vykouzlila opět spokojenost a víru v lepší zítřky. Surrender to Reason je hodně znělá a muzikální, cítit že kapelu hraní baví, obsahuje překrásné kytarové sólo. Along for the Ride je balada ze staré kompoziční školy Petručiovců, mě se ale líbí.Konec desky představuje můj největší problém alba, dlouhá a nudná "epická" suita Illumination Theory, není zrovna důstojna kvalit souboru a desku zhazuje. Ale pořád je to kus poctivé a tvrdé práce souboru, kde každý její člen je mnohými veleben skoro jako nějaké božstvo. 4,5

zdenek3 @ 05.09.2016 20:56:35 | #
Já bych s dovolením napsal svůj náhled na věc.

DT je kapela, která od počátku rozdělovala posluchače rocku na dvě části, tedy ty ,kteří ji bezmězně brali a ti, kteří je fakt nemuseli (Jedním z nich je J. Merhaut :))))). Je to jako parta vynikajících studiových muzikantů, kteří zahrají kdecoskdekým, ale hrát spolu za sebe je trochu jiný level.
Vyčítá se jim kde co. Nicméně je to to sestava technicky velmi zručných hudebníků, kteří se snaží vytvořit dílo. To, že jsou zruční, je vidět i na stopáži placek. Pro mne bohužel mnohdy své umění rozmělní v jakési samostané výtvory a mnohdy tam, kde se to fakt melodicky chytá, jedou rychle pryč, místo aby nápad rozvinuli.

Jako drtivá většina kapel má nejlepší první desky a pak tak trochu ustrne. Opakují náměty a vykrádají sami sebe. Zlepší se to buď po obměně sestavy a nebo prostě chytí druhou mízu.
To co předvedli na Metropolisu však dle mého nepřekonají nikdy.

Ohledně bicmena. Portnoy je také skvělý bicmen, ale na mne je moc upozorňující na sebe,(samožer) což je vidět na live vystoupeních. Navíc ,kdo bicím rozumí, dost často "se uklepne".
Jeho hra je někdy až chaotická. Jejich nový bicmen je "jen kolečko" a na jeho případný přínos ohledně skládání se možná ani nedočkáme. Svou práci odvádí skvělě, ale je prostě jiný.
DT se v této placce proti dřívějším posunuli na jinou kolej. Zda je lepší, stejná či horší, nechť posoudí posluchač.

Nicméně za mne, díky za tuto kapelu.