Reakce na recenzi:

Cossack - @ 18.10.2013

Sice to hudebně není vyloženě „moje krevní skupina”, ale po několika posleších jsem albu přišel na chuť a nyní mohu říct, že se mi líbí (spíš více, než méně) a docela často po něm sáhnu.

Určitě na tom má zásluhu skladatelský potenciál Emila Kopřivy (ex-Synkopy, ex-Futurum) i jeho bravurní kytarová hra, stejně jako sympaticky „nakřáplý” hlas Darii Hrubé (ex-Nyx, ex-Loretta); také výkony ostatních muzikantů jsou chvályhodné.
A díky velkému časovému úseku, během nějž vznikaly jednotlivé skladby, je nahrávka značně pestrá, ovšem nikoliv roztříštěná.
Blues mám všeobecně rád, takže rovněž tady je „Blues” moje velmi oblíbená skladba. V mnoha písních pak slyším vzdálená, ale nepřeslechnutelná echa kapely Futurum, což mi nijak nepřekáží (ba právě naopak). Jedinou skladbu („Bohužel”), jejímž autorem není Kopřiva, ale Hrubá, znám z eponymního debutu dívčí metalové Loretty, který vyšel v roce 1991, a povedla se už na něm; změny v aranžmá jsou minimální, skoro bych řekl nulové (což opět vnímám spíš jako pozitivum). A ačkoli nejsem žádný znalec ani fanda jazzu, jazzové intermezzo v „Bubnech času” na mě působí hodně sympaticky.

Jediným problémem (obecně ne však zas tak velkým) jsou pro mne texty, které povětšinou za moc nestojí (čest výjimkám, či spíše výjimce); některé působí vskutku nevyzrále, a tento fakt vyniká zejména v kontrastu s propracovanou a nápaditou hudbou.
(To abych jenom nechválil, i když jako „správné patryjot ze štatlu” bych si to mohl dovolit…)

S čtyřhvězdičkovým hodnocením mého předchůdce souhlasím.