stargazer - @ 08.02.2020 | #

"Poslední velké album Stanleyho Clarka". Tak bych začal s recenzí na tento počin. Trochu mě mrzí, že vinyl se liší od cd a to velmi výrazně, řekl bych, až diametrálně. Na vinylu je víc skladeb a hlavně pořadí skladeb na cd je tak překopané, že LP a cd mají určitě jinou atmosféru.

Cédéčko otvírají dvě funky písně s ženskými vocály, aranžersky velmi bohaté, doslova koláže nástrojů a rytmiky. Třetí věc se jnenuje Streets Of Philadelphia, Philly je rodné město Stanleyho. Krásná, melodická skladba s nostalgickou příchutí. IWPFY je namíchána studio a live tracky a jeden s těch super živých tracků je písen Quiet Afternoon a druhý je R'n'R Jelly. V písni Quiet Afternoon musím vyzdvihnout kytarový duel, to na studio albu není a proto není nad dobrou živou verzi. Za zmínku stojí i Jamaican Boy, studio reggae song s hostujícím Jeffem Beckem. Finále posledních tří skladeb je opět live provedení. Závěr... School Days a Hot Fun Closing. Školní dny jsou v live provedení v podstatě neoposlouchatelné. Mám šest verzí tohoto songu a každý je svým způsobem stejný a současně rozdílný.

Sečtěno, podtrženo. IWPFY je velké album, zaslouží si plný počet *****. Clarkeho hra mě baví, je zábavná, melodická a na virtuozní. Málokdo tohle umí spojit dohromady. On je pro mě absolutně nejlepší basák všech dob. AMEN.

stargazer @ 10.02.2020 15:09:36 | #
Ahoj PaloM. Recenze a hodnocení patří cd. To, že vinyl je jiný než cd jsem zjistil krátce před napsáním této recenze. Cd má 65 minut, tak jsem si položil otázku jak to je na tom vinylu, no a tam je to jinak, vinyl je delší. Co se týče hodnocení alba, dal jsem plný počet,protože na albu hraje Stanley jako bůh, líbí se mi to míchání studio a live tracků a samozdřejmě i jeho zpěv nezpěv, prostě na albu není nic, co by mě iritovalo. Od roku 1979 Clarkeho solo alba na pět hvězd už nemají.