Reakce na recenzi:

stargazer - @ 30.08.2020

Tahle deska je prvním milníken Clarkeho tvorby. Sedmdesátá léta, zakončená pro mě bravůrní deskou I Wanna Play For You jsou definitivně pryč. Stanley se pouští do nové dekády v novém stylu a v novém pojetí kompozic.

Album obsahuje sedm skladeb. První stana desky je oděna do rockového hávu. Rozhodně si zde přišel na své kytarista alba Charles Johnson. Ty první čtyři kusy jsou fakt jízda.
Druhou stranu alba otvírá romantická balada. Stanley zpívá v duetu se zpěvačkou Valerie Johnson. Už žádný rock a násílí,... jen vyznání lásky. Následuje silný funky groove s prvky rapu. Jako last track Clarke zvolil 11 minutovou suitu, složenou ze tří vět. První věta je takové rozcvičování, jako u některých věcí od RtF, druhá věta je opět duet Stanley-Valerie a tato věc je silně emotivní a krásná. Nemusím být angličtinář, abych pochopil, že tato věta neřeší pouliční násilí a zločiny. Třetí, závěrečná věta mě vrací na chviličku do jazzrocku uplynulé dekády.

Velkou změnou byla změna na postu bubeníka. Jazzoví hráči, jako Daryl Brown, Steve Gadd, Gerry Brown a další, nahradil rockověji a středoproudově laděný Simon Philips. Spolupracoval se Stanleym a Jeffem Beckem na turné po Japonsku v roce 1978 a na turné se SC v roce 1979.

Dávám TŘI a PŮL hvězdy. Ta změna stylu musela být asi pro příznivce Stanleyho Clarka trochu přes čáru, ale to je vývoj v hudební branži. Taky mi spadla brada, když jsem novátorské Achtung Baby.