Cossack - @ 19.12.2013 | #

Když jsem poprvé slyšel skladbu Killing In The Name, hodně se mi líbila a hned jsem se začal shánět po celém albu. Jeho poslech ovšem nesplnil moje očekávání… Nic lepšího jsem na debutu RAGE AGAINST THE MACHINE nenašel, co hůře, ostatní skladby mi připadaly jako „variace na stejné téma”.
Proto jsem brzy ztratil o tyto „buržoazní revolucionáře” zájem (na jedné kazetě jsem si nechal pouze „hitovou” Killing…, a i ta mě časem omrzela).

Když jsem si po čtyřech letech poslechl tehdejší novinku kapely, jen jsem se utvrdil v přesvědčení, že tohle moje krevní skupina není a nebude. Chápu, že to někomu může připadat jinak, ale pro mě šlo o „jednu píseň v mnoha obměnách”.
(Podotýkám, že levicová orientace muzikantů můj názor na hudbu nijak neovlivnila – dozvěděl jsem se o ní až podstatně později –, ačkoliv mi tak krátce po „sesazení komančů u nás” pochopitelně byla (a je) silně proti srsti.)
Raději měli dělat tu „hudební revoluci”, zmiňovanou v profilu, kterou ovšem v jejich muzice postrádám…

aselzesarp @ 25.12.2014 21:14:38 | #
Ano, marnost to evidentně je. Pokud se z historie nějaká hudba nedochovala, tak to pro muzikanty dvacátého století a dneška je jako kdyby se to ani nestalo. A o tom se tu snad bavíme. O hudebním vývoji. To, jestli znám přesná čísla, což samozřejmě ne, je snad úplně jedno a není to potřeba k tomu, abych mohl říct něco, co je zcela evidentní.