Jaromiros - @ 24.04.2009 | #

Ač víceméně Gilmourova sólovka, nebojím se říct, že po dlouhé době v sobě nese ducha starých dobrých PF.
Nejenom instrumentální spřízněnost dává albu lesk, ale snad nejvíce nápaditá intra, po jejich zlaté éře let sedmdesátých, dokonává jedinečný styl, který kdysi sami vytvořili.
Tady je to místo, kde dochází k třenici. W. nebo G.?
Jisté je jen jedno - nejsilnější bývávali spolu, ale Gilmourova hudba se mi líbí podstatně víc.

PaloM @ 25.04.2009 05:52:55 | #
Asi žiadny album P.Floyd nevyvoláva toľko rozporov ako tento. Nadobúdam jasný dojem, že väčšina hodnotení odráža rozdielny vzťah ku 2 osobnostiam (Gilmour-Waters). Keďže nemám citový vzťah ku žiadnemu z nich, s chladnou hlavou uznám, že najlepšie diela stvorili spoločne a priznám sa, že ak porovnám tvorbu PF bez Watersa a sólo Watersa, mám radšej post-PF (tým netvrdím, že Waters je o ničom) :-)) "A Momentary..." prázdne, či bez duše - kto videl Koncert v Benátkach, ťažko to potvrdí. Je to výborné dielo vcelku, má silné skladby napr. On The Turning Away, Sorrow - a súhlasím, že Division Bell je ešte lepšie. V oboch albumoch cítim rovnako smútok či melanchóliu a počuť krássne melódie ako v starej zostave PF - na rozdiel od sólo Watersa, ktorý je najmä o depresiách (netvrdím, že hudba nemá byť aj o tom).