Pink Floyd - A Momentary Lapse of Reason (1987)

Doba vánoční je pro většinu z nás spjata s klidem, mírem, štěstím, pohodou, strojením stromečku, vůní cukroví i radostí zejména našich ratolestí nad rozbalováním dárků. Speciální doba si u některých z nás posedlých muzikou žádá i "speciální" výběr repertoáru. Já osobně téměř vždy volím pouze muziku srdci dobře známou a vybírám si od různých interpretů ty nejoblíbenější nahrávky. Nebo ty, na které mám největší chuť a zároveň vím, že mi přinesou vysoký stupeň uspokojení.

Zrovna včera jsem mezi klíčové záležitosti od Yes, Opeth, King Crimson, Tangent i třeba Joe Satrianiho vklínil tento monumentální hudební artefakt. Divíte se oné charakteristice, kterou jsem toto pro mne jedno z nejlepších děl milovaných Pink Floyd i domácí fonotéky očastoval? Nazval jsem ho tak proto, jelikož přesně takto jej vnímám a prožívám. Tuším, že jsem na té početně daleko slabší straně barikády, která toto spíše "sólové dílko páně Gilmoura" toliko velebí. Ale nemůžu si pomoci, cítím k němu velikánskou lásku a úctu. Společně s u mě vrcholným Divison Bell jej stavím na stejnou úroveň jako zlatý floydovský trojlístek z let 1973, 75 a 77 a i těsně vedle nepřekonatelného The Wall.

Ať se snažím sebevíc, při žádné jeho ochutnávce (a že jich už za ta léta bylo nespočet) tu nenacházím ani jediné slabší místečko. Zajímavým obalem počínaje, interesantními písněmi, dramaturgií alba i zvukem z dílny Boba Ezrina konče je tohle výtvor vysoustružený přesně podle mých měřítek. Ještě malinko k jeho zvuku. Ač divák snadno rozpozná, ve které době byl vytvořen, nemůže namítat, že by se jí snad nějakým způsobem zpronevěřil nebo dokonce podlézal. Tento společně s Final Cut jediný výtvor Pink Floyd v osmé dekádě je ošetřen tak pečlivě a s grácií, že by neměl fanouškovi kapely při vzpomínce na ono pro progresivní muziku neblahé období přivodit byť jen nepatrný trpký úsměv ve tváři (pro někoho snad jen zvuk bicích, ale třeba i ten mě tu fascinuje).

Celistvý komplet desítky stěžejních songů nehodlám jednotlivě rozebírat, jelikož mi to v tuto chvíli přijde naprosto zbytečné. Strana A obsahuje převážně skladby doprovázené Gilmourovým vznešeným a citově tolik nabitým vokálem, mou jedničkou je zde snad pokaždé temná The Dogs of War (i když miluji naprosto všechny). Na B-straně jsou převážně instrumentálnější plochy s dvojicí chytře budovaných songů A New Machine a ke slovu se tu v úžasných partech hlásí Helliwellův teskně znějící saxofon.

Kdepak, A Momentary Lapse of Reason je pro mě zhudebněná symfonie blaženosti a krásy. Možná to bude znít krutě, ale ke svému štěstí ve společnosti Pink Floyd vůbec nepotřebuji osobu Rogera Waterse. U Floyd jde přece o náladu, o atmosféru, o silný emoční účinek - a ten dovede David Gilmour ovládat i sám a zatraceně skvěle. Ale abych tu někomu nekřivdil, ve studiu přece byli také Nick Mason s Richardem Wrightem, takže vlastně celé tři čtvrtiny "původních" Floyd, což má rozhodně také svou váhu a hra Tony Levina zde rovněž není k zahození.

I Love You Pink Floyd!
reagovat

oř @ 27.12.2018 10:58:20
Pěkné vyznání k oblíbené muzice. Horyna to propojil i s vánocemi což vůbec nevadí. Vždyť jde o slavnostní čas a slavnostní chvíle. V tom případě je úprava repertoáru pochopitelná.

Stran R.Waterse-PF byla jeho kapela a podle mě to, že soud z něj učinil poraženého správné není. Jeho element v té hudbě chybí.

Petr_70 @ 27.12.2018 12:36:24
Zajímalo by mne, zdali by si na tohle album někdo dnes vůbec vzpoměl nebýt toho, že neslo značku "Pink Floyd"
I v době vydání mne nepřišlo ničím zvláštní ani vyjímečné…

oř:
s tou poznámkou o Watersovi souhlas.

EasyRocker @ 27.12.2018 12:50:33
Příjemná muzička, krásně oddechová, jak jsme od Davida zvyklí, zvukově vypulírovaná, ale na PF zkrátka málo. Kdysi jsem dal 4, dnes bych možná i jednu hvězdu ubral. S Rogerem samo souhlas. Ducha, témata a konstrukce žádné soudní rozhodnutí nestvoří. Ty máme či ne.

pinkman @ 27.12.2018 12:59:42
Pokládám se za znalce tvorby Pink Floyd. Jsem jejich fandou už dlouhá léta a nedělám příliš rozdíl v tom, jestli tam byl Barrett, Waters, nebo Honza s Vaškem.
U nich byla na prvním místě atmosféra a pak až nějaká hráčská ekvilibristika. Já se domnívám, že právě Tu atmosféru dělali v PF dva lidé - GILMOUR A WRIGHT.
Proto bych i této nahrávce udělil vysoký kredit.

b.wolf @ 27.12.2018 13:23:39
Pokud jde o mně, tak všechno, co jakkoliv zavání touto skupinou, zcela nekriticky hodnotím vysoko. PF jsou pro mě naprosto kultovní skupina a dodnes nemůže zapomenout, co to dalo za děsnou námahu sehnat aspoň nějakou fotku. Posbíral jsem celou DGF včetně sólových projektů a i přes ty roky se mně ani jedna deska neoposlouchala. V recenzi na Final Cut jsem objevil vyjádření, že po Dark Side ... už dotyčného tvorba PF neoslovuje(!?!?), což je pro mě naprostý šok. Takové skvosty jako Wish You Were Here či Animals rozhodně stojí za poslech. Co se týče recenzovaného alba, čekal jsem na něj kdysi stejně netrpělivě jako na všechny ostatní (zvlášť mě dostala fotka stovek nemocničních postelí na pláži) a souhlasím s recenzí - cítím to velice podobně, jenom ten Roger chybí, takže hodnotím 4/5.

Martin H @ 27.12.2018 15:42:39
Tohle je mé iniciační album, bez něj bych se možná k Pink Floyd nikdy nedostal. Určitě není tím nejlepším, ale mám ho rád. A obal považuji za jeden z nelepších, co znám.

VaclavV @ 27.12.2018 16:13:32
Je to subjektivní. Třeba The Division Bell mám po Wish You... vůbec nejraději. Naopak Final Cut mě absolutně nebaví a ani Wall mě nikdy příliš neoslovila. Zmiňuju je, protože je považuji za Watersovská alba, tudíž protipol těch Gilmourovských :-)

Adam6 @ 27.12.2018 17:24:27
Horyna: Vďaka za recenziu. Tento album mám veľmi rád.

Je to dobrý pocit zistiť, že aj niekto iný má najradšej Dogs Of War a nie len ja sám :)

Hikoki777 @ 27.12.2018 18:09:22
Každý to máme jinak. Tuhle desku jsem si poslechl jednou a nic. Ale ono to taky bylo dobou a kontextem v němž jsem ji poslouchal.V době kdy byla vydána jsem poslouchal jinou muziku. Ještě si ji ale určitě poslechnu.
Pro mě Pink Floyd jednoznačně vrcholí Wish you were here, pak by nutné následovalo Dark Side a Animals. The Wall mě zaujala velice, ale taky se brzy oposlouchala.

horyna @ 28.12.2018 19:08:58
Všem velké díky za jejich komentáře. Stále, i po tolika letech vyvolává A Momentary Lapse of Reason zcela rozdílné reakce. Snad jen Dark Side... dokáže být takřka bezproblémovým kusem pro 99,9% hudební populace:-)

bullb @ 03.01.2019 10:00:59
horyna to už uzavrel, ako je mojím zvykom, si dovolím ešte poznámku. Pink Floyd v časoch komunizmu vyšli aj v Supraphone, čo bolo veľké haló. Predtým ešte väčšie: Dark Side Of The Moon. Preto mnohí z nás sa považujú za "znalcov", lebo tieto platne boli hrané do zodratia, poznáme každú notu...
Faktom je, že predchádzajúce dva albumy boli pod taktovkou Watersa a myslím si, že značka Pink Floyd právom ostala zvyšnej trojici. Recenzované album je výborné album, čnie vysoko v produkcii konca 80-tych rokov.
God bless Pink Floyd (aj tebe Rick tam hore).

Poznámka: Moje hodnotenie je ovplyvnené nostalgiou, lebo ...

Dave71 @ 21.03.2020 18:05:57
Tak toto bylo první mé album od PF co jsem kdy slyšel a psal se rok 1988 a mi bylo tehda 17 let.Na to ČT dávala koncert v telce PF v Benátkách a to nemělo chybu..a já si sehnal desku co vydal chavala bohu Supraphon a doma sjížděl na gramofonu a líbila moc a pak mě tato nahrávka provázela po celou vojenskou službu a po vojně sem propadnul deskam Dark Side..Animals tu mám nejraději..Wish you..The WALL..Medlle a bylo to a tato závislost na jejich hudbu trvá a trvá a jsem moc rád,že jsem závisly...jdu si pustit třeba Echoes

stargazer @ 21.03.2020 18:06:33
Já to měl podobně jako ty s tímto albem, i Benátky jsem viděl a byl jsem z toho pif paf. Jinak tvorba Floydů mě zasáhla o pár let dřív než v roce 1988, jelikož můj otec měl celou kolekci na vinylech.

PaloM @ 21.03.2020 18:07:06
Mám rád skoro celú diskografiu Pink Floyd. Na tento album som mal šťastie, že som to prvý raz počul z CD u švagra, na slúchadlá. Oveľa viac ako hudba ma ohromil dokonalý zvuk. Až potom som videl v TV koncert v Benátkach. Bol to ohromný zážitok. Veľká škoda, že nasledovala už iba jedna štúdiovka a jeden PULSE.

V době mého dospívání a prvního koketování s rockovou hudbou se ke mně muselo dříve či později dostat jméno Pink Floyd. Nejdříve jako záhadný název bez hlubšího významu, později i jako jedna z nejzajímavějších hudebních skupin minulého století. Dodnes si vzpomínám na ten okamžik, kdy jsem poprvé slyšel svou první desku od těchto tvůrců.

Tím prvním albem, jež mě přivedlo k dalšímu zájmu o tuto skupinu, byla deska A Momentary Lapse of Reason z roku 1987, první bez Rogera Waterse. Tehdy se mi hudba předkládaná na albu líbila stejně jako dívka, s níž po boku jsem tuto desku poprvé slyšel. Dívku dávno odvál čas, avšak deska zůstala. A i když nekritický obdiv k ní už je také pryč, pořád se jedná o jedno z mých nejmilejších hudebních setkání.

Ještě než začne klouzat člun po vodní hladině, aby doplul až k úvodní instrumentálce Signs of life, pokochám se obalem, který řadím osobně k jedněm z nejkrásnějších a nejtajemnějších, jaké znám. Vždy mě fascinovalo to množství postelí na mořském pobřeží a probouzelo ve mně různé nezodpovězené otázky. Kde se vzaly a kdo je tam umístil? Byl to ten zamyšlený muž sedící na jedné z postelí? A na co opodál čeká pětice psů? A dokáže na tyto záhady odpovědět náladotvorná kytara Davida Gilmoura?

Bohužel, obal je pro mě pořád stejnou záhadou jako před lety. Ale pojďme k hudbě. Celé album je především o Gilmourovi a jeho kytaře, zbytek Pink Floyd jako by zde byl pouze do počtu. Není se čemu divit, pod všemi kompozicemi je uvedeno jméno fenomenálního kytaristy, až se vkrádá otázka, zda tento materiál nebyl spíše připravován pro jeho sólové album. Každopádně ty písničky nejsou vůbec špatné a celá první strana mě velice baví, především Learning to fly a On the turning away patří k mým posluchačským trvalkám, které mě vždy dokážou potěšit a zvednout náladu. Druhá strana desky mě přijde zbytečně komplikovaná, ty krátké skladbičky Round and round, A new machine Part 1 a A new machine Part 2 bych klidně oželel. Ještě že tu máme nádhernou skladbu Terminal frost s vynikajícím saxofonem a závěrečnou Sorrow vyšperkovanou úžasným kytarovým sólem z rodu těch nesmrtelných.

Co dodat na závěr. Dřív bych album A Momentary Lapse of Reason hodnotil jako to nejlepší, po mnoha posleších a posleších mnoha jiných alb dávám Davidovi a spol. 3,5*.

reagovat

bullb @ 26.05.2016 13:43:59
Súhlasím s autorom. Potešilo ma vydanie tejto platne po Watersovej ére, ktorá skončila jeho odchodom. Keďže som odchovaný najmä na Dark Side.., tak toto album je naozaj možno prirovnať ako "sólo" album Gilmoura. Gitara má hlavné slovo. S hodnotením sa stotožňujem: 3,5 zaokrúhlim z nostalgie na 4*. Mimochodom: toto album vyšlo aj v Supraphone.

EasyRocker @ 26.05.2016 14:27:39
Kdysi jsem byl velkým fanouškem Gilmoura, takže i této desky. Dnes už jsem nějak vystřízlivěl, o situaci při rozpadu PF dost nastudoval a hodně názorů přehodnotil. Je to dobré album, ale stejně jako TDB to prostě beru jako příjemnou Davidovu sólovku za lehké spoluúčasti ostatních. Od značky PF ale očekávám něco více. Ale to je logické.

horyna @ 26.05.2016 15:24:16
Za mne všechny palce vzůru, naprostá lahůdka diskografie Pink Floyd, jedno z mých prvních seznámení s Floyd, sic krapet dobová příslušnost, přesto síla skladeb mne vždy dokáže rozmetat na prach, zbožňuji tuto kolekci a Watersova neúčast nemrzí mne ani v nejmenším, naopak si zde naplno vychutnávám pouze milovaného Gilmoura

Martin H @ 26.05.2016 17:38:22
bullb: Přesně tohle vydání jsem kdysi vlastnil, na kazetě, neboť gramofon jsme doma neměli. Neustále jsem si ji pouštěl ve walkmanu dovezeném z východního Německa. To už snad není ani pravda. Doufám, že teď nezačnu ještě nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy se v Supraphonu objevila tak dvě zahraniční elpíčka do roka. To bych vážně nechtěl.

bullb @ 27.05.2016 06:34:16
Martin H: To je snáď jasné. Na vlastnej koži som zažil krvopotné zháňanie informácií a nahrávok v čase komunizmu. Teraz nám fajn, preto si na PB hľadám tipy na dobrú hudbu.

Ryback @ 27.05.2016 13:49:28
Koukám, že možná budu jeden z mála, ale mě se vždycky líbila spíš druhá strana alba. Kde Gilmour, pardon Pink Floyd, ukazují svou instrumentálnější/experimentálnější tvář. Nemůžu si pomoct, ale skladby jako Learning to fly nebo On the turning away jsou na mě (na to, že to jsou Pink Floyd) až příliš nasáklé takovým tím osmdesátkovým popíkem… znějí tak nějak rádiově, všedně líbivě… Ale ne že by to byla zase hrůza, to ne ;-)… Ale vždycky jsem se při poslechu prostě těšil na Yet another movie a to vše následující, ukončené výbornou Sorrow.

Na obal platne od Storma Thorgersona (1944-2013) sa dokážem pozerať celé hodiny.Stovky železných postelí zoradených na pláži ako obrovský vlniaci sa had,na jednej z nich sediaci zadumaný muž.O čom asi premýšla?Obďaleč svorka vlčiakov striehne na svoju korisť.Značí to osamelosť,sklamanie,zlyhanie,prehru,beznádej?

Tiché jazero,člnok,ktorý si zjavne už veľa toho pamätá o čom svedčí praskanie pri každom zábere vesla.V okamihu nastane mohutný razantný nástup podobný vykopnutiu dverí na saloone a začne najkrajšia pesnička o lietaní.Nevedel som,že je to až také jednoduché.To lietanie,samozrejme.Avšak skúsiť to,tak na to nemám odvahu.Tak aspoň lietam v predstavách na krídlach Gilmourových gitarových sól.The Dogs Of War ma plne vráti do reality.Je to tvrdé pristátie a prebudenie zo sna,ktorý by mohol trvať aj dlhšie.One slip si razí cestu ako nôž maslom,bez väčšieho odporu.A prichádza samotný vrchol albumu On The Turning Away.Pieseň ktorá ma vždy spoľahlivo dostane do kolien.Clivý Davidov spev,tá zvláštna porazenecká nálada v ňom....nasleduje pompézna až hymnická medzihra a zborový refrén,ktorý končí úchvatným gitarovým sólom trhajúcim žily.Trochu zvláštne vokálno-industriálne vsuvky nás zavedú až na zamrznutý terminál.Sólo na saxofón je totálne zabijácke a napriek tomu,že vonku je teraz +32 stupňov,striasa ma od zimy.Táto inštrumentálka má na mňa silný hypnotický účinok,ktorému sa nedokážem ubrániť.A je tu smútok ako ho cítia páni z Pink Floyd.Rytmika to tlačí celé vpred ako Sizyfos svoj balvan.Cúvnuť sa už nedá.Ako smútok doznieva premáha ma pocit uspokojenia,že som zase počul niečo pekné a hodnotné.Aj keď štipka Watersovej depresie mi tu predsa len chýba.
reagovat

martin69 @ 07.08.2015 09:09:44
Pěkně shrnuto. Rok 1987, přinesl spoustu velmi dobrých alb. Toto je jedno z nich.

Progjar @ 07.08.2015 10:10:51
Braňo, kedy začneš písať tú knihu. Super recka, dík.

Brano @ 07.08.2015 10:22:52
Ďakujem za vaše reakcie.
Progjar:Akú knihu?Knihu prianí a sťažností?Alebo že by kámasútru druhý diel?:-)))

PaloM @ 07.08.2015 10:57:19
Výborné Braňo, s týmto precítením sa viem stotožniť.
S malým rozdielom. Watersova depresia mi tu vôbec nechýba.

Petr87 @ 07.08.2015 13:11:31
Ahoj Braňo - díky za čtivou recenzi. :)
Když tohle album porovnám s předchozím "The Final Cut", které je v podstatě Watersova sólovka pod hlavičkou PINK FLOYD, tak tohle je zase pro změnu Gilmourův sólokapr vydaný taktéž pod názvem PINK FLOYD.
A přece jen, po všech těch letech a x posleších mi "A Momentary..." připadá oproti předchozímu "zářezu" opravdu o něco slabší...
Ale má pár dobrých momentů, to nemůžu popřít...

PaloM @ 07.08.2015 17:16:43
A mne zase naopak, A Momentary Lapse of Reason mi pripadá oveľa lepší album ako Final Cut. Prvý mám v zbierke najmenej 10 rokov, s Final Cut som skompletoval zbierku CD Pink Floyd až tento rok.

Zdeněk @ 08.08.2015 06:43:38
Teď asi dost lidí naštvu ale ráno jsem si po čase pustil A Momentary Lapse Of Reason a oproti předchozím albům Pink Floyd se mi jeví jako dost
slabé.

luk63 @ 08.08.2015 11:49:08
Zdeňku, mě si teda určitě nenaštval. Ona je totiž opravdu hodně slabá...

Brano @ 08.08.2015 20:07:51
Zdeňku,ani mňa si nenaštval.Som totiž veľký demokrat,niečo medzi T.G.Masarykom a Georgom Bushom mladším :-))).Rešpektujem názory ostatných...teda niekedy...

Zdeněk @ 09.08.2015 05:56:57
OK Brano, to jsem si oddechl.

Brano @ 09.08.2015 12:02:20
Ďakujem za vaše názory,postrehy a reakcie.

Jardo @ 11.08.2015 10:03:33
Braňo: to sa fakt dobre číta. S recenziou súhlasím, mám tento album rád. Píš ďalej...

Brano @ 11.08.2015 13:36:11
Jardo:Ďakujem.

Pink Floyd zpět, ale bez Rogera Watterse. Pro někoho nejhorší album pro někoho úleva a pokus se vrátit k původním kořenům. Já se řadím k té druhé skupině. Ačkoliv je návrat nejistý a občas takový nedotažený, přesto povedený.
Z mých oblíbených skladeb mohu jmenovat On the Turning Away, perfektní Sorrow, Terminal Frost a dle mého názoru absolutně nejlepší skladba o létání a letectví jakou jsem kdy slyšel(jakožto fanda do létání) - Learning to Fly. Ačkoliv bez Watterse by Pink Floyd zřejmě nebyli tím čím jsou, jeho odklon k projektům jako typu The Wall nebyl tím, co jsem od Pink Floyd očekával a o to víc jsem si album A Momentary Lapse of Reason vychutnal.
reagovat

b.wolf @ 28.04.2013 18:20:11
Pokud jde o mně, tak všechno, co jakkoliv zavání touto skupinou, zcela nekriticky hodnotím vysoko. PF jsou pro mě naprosto kultovní skupina a dodnes nemůže zapomenout, co to dalo za děsnou námahu sehnat aspoň nějakou fotku. Posbíral jsem celou DGF včetně sólových projektů a i přes ty roky se mně ani jedna deska neoposlouchala. V recenzi na Final Cut jsem objevil vyjádření, že po Dark Side ... už dotyčného tvorba PF neoslovuje(?!?), což je pro mě naprostý šok. Takové skvosty jako Wish You Were Here či Animals stojí nejen za poslech. Pokud jde o recenzované album, čekal jsem na něj stejně netrpělivě jako na všechny ostatní (zvlášť mě dostala fotka stovek nemocničních postelí na pláži) a souhlasím s recenzí - cítím to velice podobně, takže hodnotím 4/5.

zdenek2512 @ 28.04.2013 19:09:26
b.wolf: Pink Floyd posloucham a obdivuji vice jak ctyricet let. Mam ve sbirce tri kompletni sady CD a vinyly japonske vydani. Ovsem na jejich deskach do Dark Side... je podle me vice tvurci pristup se snahou nahrat neco nove jinde nepouzite. Ty desky po uz silne zavaneji popem a remeslnym pristupem. Tim ale nechci rici ,ze jsou spatne , ale me proste tak nebavi.

Hikoki777 @ 20.06.2015 17:35:21
U mě ten příklon ke ´komerčnějšímu´přístupu a zvuku přišel ROZHODNĚ až po Wish You Were Here,eventuelně Animals.

Predposledný štúdiový album skupiny Pink Floyd má podozrivo sebakritické pomenovanie A momentary lapse of reason. Ale je tomu skutočne tak?

Opäť zvuky života, opäť syntetizátorová dumka Signs of life, predstava, že v roku 1987 bude mať hudba iné ako zažité ambície, by bolo trúfalé. Napriek tomu poteší istá meditatívna snaha a hlavne trilkujúca gitarka. Podliezavý hit Learning to fly sa dá určite zaradiť k základným marketingovým skladbám kapely, nuž ho isto budú ospevovať iní a tak, keď že spievam falošne, o ňom radšej pomlčím. The dogs of war sa časom rozbehne a obsahuje saxofón (aha, ako dôsledne sapri tomto nástroji vyhýbam akýmkoľvek prídavným menám, aby sa k nim nepridali ponosy, že sa pri hodnotení aj hodnotí). One slip prináša dobový pop rock, aspoň je to svižnejšia záležitosť. A tak to ide skladbu za skladbou, tu sa clivo spieva (On the turning away), tam sa krásne sóluje na gitare (On the turning away), no a inde sa zasa buduje vydarená atmosféra (On the turning away). Aha, to bolo vlastne o jedenej z tých lepších skladieb, a tak sa poďme potrápiť s podivným soundom a véééľmi žuvačkovými plochami á la Yet another movie, Round ana around a predovšetkým A new machine Part 1 a 2, o Terminal frost nevraviac. Dojem zachraňuje Gilmour a jeho sóla, inak by som musel písať čosi o nude. Na koniec utrpenia prichádza Smútok s veľkým S. Sorrow je právom považovaná za vrcholnú skladbu albumu. Nevyhýba sa synťákom, ale žeravá gitara dodáva to správne korenie do poslucháčskeho pokrmu, takže nejde o McDonald, ale o príjemnú domácu hostinu.

Čo sa týka textov, dominuje slovíčko one, čiže číslica jedna (individualisti jedni). One toto, one hento, vojna, psy, nič nové pod floyďáckym slnkom. Navzdory hromade syntetického života je to album relatívne počúvateľný. Otázkou ostáva, či to stačí. Každopádne naznačil, že ešte môže prísť niečo, čo sa bude počúvať ľahko ako rajská hudba, hneď ako odznejú kulmo-šminko-synty trendy.

P.S. Hviezdnym fetišistom dodávam, že dávam dve zberateľské kompletistické hviezdy, ktoré nemajú iného významu.
reagovat

PaloM @ 01.08.2012 03:14:47
Pamätám si, ako ma ohromila technická kvalita CD, ktoré mi prvý raz púšťal švagor cez slúchadlá. Od hudby sa čakalo veľmi veľa, mne sa dostalo dostatočne :-) Bolo to prekvapenie, úplne iný štýl ako s Watersom. Ponechám bokom staré zvady, či to má alebo nemá dušu. Má a basta.
Ale seriózne, kulmo-šminko-synty trendy tu nepočujem, to máš vžitú asociáciu v podvedomí. A nielen nepočujem, ani som nevidel na zázname z Benátok. Obrovské svetelné show. V štúdiu perfektná práca zvukárov. Album je smutno-pekný, čo je malilinké mínus, no asi im nebolo príliš do smiechu.
Vďaka za terajšie recenzie, za obidva albumy.

hejkal @ 01.08.2012 06:00:20
Ja syntetiku počujem, myslím si, že neznalý poslucháč by dobu vzniku dokázal určiť bez problémov. Ale to je vlastne jedno, myslím si, že to nie je zlý album i keď ma veľmi nebaví.

PaloM @ 01.08.2012 06:32:57
Si aktívny hudobník, ja nie, tak ti verím.

Brano @ 01.08.2012 13:25:42
Tento album sa mi veľmi páči a neznechutí ma ani desať takýchto recenzií.U mňa štyri hviezdy a komu sa nelúbi,tak ať si pudruje! :-)

hejkal @ 01.08.2012 13:53:40
Šak OK. Neznechutí ma ani desať takýchto reakcií. :)

moonySK @ 01.08.2012 21:04:28
Napríklad ja sa snažím byť hudobníkom, a až na trojskladbu A New Machine pt.1/Terminal Frost/A New Machine pt.2 počúvam album rád a považujem ho za veľmi dobrý priemer (a tú spomínanú syntetiku pri Floydoch všetkými desiatimi beriem), samozrejme až nie je taký extra ako The Final Cut a nie je taký vypracovaný a pozitívny ako The Division Bell - a tak by som sa rozhodoval medzi troma a štyrmi hviezdami (no, ja ten hviezdičkový fetišista asi som, musím nejako hodnotiť jeden album oproti ostatným)...

Každopádne, Pink Floyd kompletne žeriem až na tie extrémne-psychedelické obdobia typu Ummagumma.

Brano @ 02.08.2012 07:54:52
Neviem ako vám,ale mne pri počúvaní Terminal Frost vždy naskakujú zimomriavky.Ten album beriem ako celok,On the Turning Away síce trochu vyčnieva,ale vtedy koncom 80tych rokov to bola fakt bomba.Pamätám si aj na koncert v Benátkach,čumel som na to ako puk.Ohodnotiť tento album iba dvomi hviezdičkami je dosť kruté.

Že o ide aj inak, nám ukázali Pink Floyd na tomto skvelom nosiči.

Nie je to síce tá typická Floydovská alebo ak chcete Watersova škola, ale i tak to má po svojej stránke silné momenty a svojskú amtosféru, tak často oceňovanú a očarujúcu akej sme svedkami na Gilmourových sólovkách.


reagovat

PaloM @ 22.01.2011 10:59:42
damage: pozeral som tvoj profil, zatiaľ je prázdny. Nemaj obavy, dopíš si tam prosím ťa aspoň náznak, či študuješ, pracuješ, aké máš hobby - proste neako sa identifikuj. Chápem, na webe je potrebná určitá anonymita, no môžeš kliknúť na nick iných Progboardistov a inšpiruješ sa. Proste, prezraď niečo viac na seba :-)
Tiež ťa prosím, píš v recenziách trochu viac, ako 2 vety (u Nightwish OK).

A konkrétne tento album mám rád, ako skoro celú diskografiu skupiny.

damage @ 22.01.2011 13:27:04
Ok vynasnažím sa :-).

frippák @ 22.01.2011 22:38:21
tahle deska se mi líbí a moc..... já vím, že to nejsou starý flojdi a že tohle je skoro do popu..... mě to chytlo, když v televizi dávali koncert a tohle album bylo zrovna nový /asi se pletu - byly to Benátky nebo tak něco z Itálie, ale jistě to nevím, je to strašně dávno/ a ten koncert byl úplně suprovej, hrál tam mladej basák a hodně dobře..... tohle se mi líbilo víc než to poslední co spolu udělali a přesně jak píše damage - kytarový sóla, ty jsou k sežrání a navíc - basovku na desku nahrával Levin!!! můj superhrdina /budu si muset sehnat cd, protože mi deska už praská, jak jsem ji obrousil/
prý už nechtějí vůbec hrát?! to je fakticky škoda

Tento album je, podobne ako Final cut, trochu výnimočný v diskografii PF, a to tým, že sa jedná v podstate o sólový projekt člena PF vydaný pod hlavičkou PF. Tentoraz je ním David Gilmour. Ten je mi o niečo sympatickejší svojou tvorbou ako Waters. A tento album ma príjemne prekvapil. Nie je to ten PF zo 70. rokov, ale aj tak to má silu. Krásne melódie a gitarové sóla sprevádzajú celé album a dokázalo sa, že nebolo chybou, že po odchode Watersa PF pokračovali ďalej.
reagovat

Zdeněk @ 19.08.2009 11:24:28
Já považuji A Momentary Lapse.. za to slabší z tvorby
Pink Floyd,technicky skvělé ale nemá to duši,jak napsal jeden recenzent na Progarchives

Ač víceméně Gilmourova sólovka, nebojím se říct, že po dlouhé době v sobě nese ducha starých dobrých PF.
Nejenom instrumentální spřízněnost dává albu lesk, ale snad nejvíce nápaditá intra, po jejich zlaté éře let sedmdesátých, dokonává jedinečný styl, který kdysi sami vytvořili.
Tady je to místo, kde dochází k třenici. W. nebo G.?
Jisté je jen jedno - nejsilnější bývávali spolu, ale Gilmourova hudba se mi líbí podstatně víc.


reagovat

MEK @ 24.04.2009 22:24:56
Vida.. když už je to o názorech, tak já si myslím totéž, že nejlepší to bylo, když tvořili společně.. třeba i tím, že cítili, že jim ten druhý nepustí zdaleka všechno a v tom měli opozici. Ale jinak mi přijde toto album jako velmi prázdné, zní to sice majestátně, a melodicky.. ale ty písně pro mne nemají ducha, odešel s Watersem. A co mi leze na nervy je to, že na té desce hraje snad pět lidí na každý nástroj.. proč ?? Je zjevné, že Wright je tam do počtu, aby Gilmour vyhrál soudní spor o jméno Pink Floyd, postavný na početní převaze.. protože šlo o peníze. Sám přiznal, že na jeho sólové koncerty v oné době chodilo málo lidí, a jak tím byl zklamán, čili jméno kapely potřeboval trošku pro sebe. Mrzí mě, že nevydrželi spolu, protože ty desky ze sedmdesátých let jsou něco, co má neskutečnou vnitřní sílu. A Final cut je dost unavený, ale pořád ještě opravdový kus. Toto album je už osmdesátková pompézní maketa někdejšího tajemství.

Zdeněk @ 25.04.2009 04:20:18
Taky já mám podobný názor - ta prázdnota tam opravdu je.Vše samozřejmě v intencích tvorby Pink Floyd. Myslím,že následující album Division Bell je silnější.

PaloM @ 25.04.2009 05:52:55
Asi žiadny album P.Floyd nevyvoláva toľko rozporov ako tento. Nadobúdam jasný dojem, že väčšina hodnotení odráža rozdielny vzťah ku 2 osobnostiam (Gilmour-Waters). Keďže nemám citový vzťah ku žiadnemu z nich, s chladnou hlavou uznám, že najlepšie diela stvorili spoločne a priznám sa, že ak porovnám tvorbu PF bez Watersa a sólo Watersa, mám radšej post-PF (tým netvrdím, že Waters je o ničom) :-)) "A Momentary..." prázdne, či bez duše - kto videl Koncert v Benátkach, ťažko to potvrdí. Je to výborné dielo vcelku, má silné skladby napr. On The Turning Away, Sorrow - a súhlasím, že Division Bell je ešte lepšie. V oboch albumoch cítim rovnako smútok či melanchóliu a počuť krássne melódie ako v starej zostave PF - na rozdiel od sólo Watersa, ktorý je najmä o depresiách (netvrdím, že hudba nemá byť aj o tom).

Mirek Kostlivý @ 25.04.2009 11:42:46
Souhlasím, i já dávám závěrečné období PF k jejich lepším začátkům (zhruba do vydání The Wall). A první sólovka Gilmoura je výborná. Jinak současná Watersova popová tvorba mě nezajímá.

Borek @ 25.04.2009 13:09:59
PaloM: Sice pouze na základě zdejšího působení a mailové komunikace, přesto nepochybuji o Tvém veskrze pozitivním myšlení. Nic na tom nezmění ani skutečnost, že v rámci Progboardu rozséváš poznámky o Watersovi - coby rozsévači depresí - kde se jen dá.
Už jsem si zvykl.
K reakci mi přiměl až Mirek Kostlivý. Mezi jím vymezené období lepších začátků (zhruba do vydání The Wall) a závěrečné období (z logiky věci tedy vedle diskutovaného alba již jen 'Division Bell') se vchází přesně jedno jediné studiové album - 'The Final Cut'.
Tedy poznámka, kterou vnímám coby dost kostrbatý způsob pro vyjádření, že se mi z tvorby Pink Floyd právě tohle album líbí ze všech nejméně.
Už vůbec si ale nepředstavím, co je myšleno poslední větou: 'Jinak současná Watersova popová tvorba mě nezajímá.'

Ptám se tedy, co zařadit pod tento pojem?

Dva roky starý singl s písní 'Hello (I Love You)', kterou Waters složil pro film The Last Mimzy?
Čtyři roky starou operu o francouzské revoluci 'Ça Ira'? nebo singl 'To Kill The Child' / 'Leaving Beirut' ze stejného roku?
Nebo snad skladbu 'Flickering Flame', která dala název sedm let staré výběrovce, obsahující i další 'možnosti' v podobě soundtrackových 'Lost Boys Calling' (s E. Morriconem) a coveru 'Knockin' on Heaven's Door'?
Jinak mě jako poslední kus Watersovy 'současné' tvorby napadá již pouze song 'Each Small Candle' z koncertního 'In The Flesh' z roku 2000.
Všechny ostatní skladby spadají datem vzniku i vydání do předchozího století, o současnosti tedy nemůže být řeč. A i kdyby - hned první, k čemu bychom se dostali, by bylo sólové album 'Amused To Death'. Že by konečně něco popu od Waterse? To už snad spíš ty deprese...

Mirek Kostlivý @ 25.04.2009 15:42:20
V porovnání s jeho skvělou singlovou "Julia Dream", nebo jeho dalšími vynikajícími skladbami, např. "The Nile Song" z More, "If" z Atom Heart Mother nebo "Let There Be More Light" z A Saucerful of Secrets mi ta jeho současná tvorba (po odchodu od PF) prostě popově zní. S tím já nic neudělám :-).
A že by se mi The Wall a The Final Cut více líbilo jako výběr na jednom albu, tak to je pravda.
Jinak Waters po odchodu S. Barretta byl v PF jasná skladatelská jednička, o tom není pochyb. A oblíbenců, které v současnosti raději neposlouchám, abych si nekazil dojem z jejich lepší tvorby v 60. a 70. letech je opravdu mraky. Jakmile se vrací po delší odmlce na podium a něco vydají, je to povětšinou bída.

PaloM @ 25.04.2009 16:23:20
Borek: ďakujem za dôveru môjho pozitívneho myslenia, veríš mi viac ako niekedy ja sám sebe :-). Moje rozsiate názory na Rogerovu tvorbu som si pre istotu znovu prečítal :-), takže na to nereagujem, lebo na nich nemusím nič meniť. Porozsieval som tu všeličo, naštval všelikoho :-), no netreba ma brať až tak vážne, lebo ani sám seba neberiem. Vieš, že sa snažím v zbierke vymeniť CD-R za originály, aspoň tie tituly, ku ktorým sa určite vraciam. Takže napr. mal som možnosť kúpiť P.Floyd a sólovky Gilmoura a Watersa (250 - 300 SK, čo sú výborné ceny). Zatiaľ mám PF od Meddle po The Wall a obe CD PF po odchode Watersa. Snáď sa mi podarí doplniť aj od "The Piper..." po tvorbu pred "Meddle". Ešte som uvažoval o "Amused...", lebo je to technicky dokonalá nahrávka vhodná na testovanie audio aparatúry :-))
Mirek: s reunionmi po rokoch sa mi to tiež občas stalo, že lepšie nepočuť, nevidieť :-) Určito to neplatí napr. na Van der Graaf Generator (ale platí pre P.Floyd a The Who na megashow "Live 8" (2005).
P.S. Skúsim si pustiť z archívnych mp3 starého Watersa, či a čo to so mnou urobí.

Zdeněk @ 26.04.2009 04:36:30
ad PaloM:o koncertu v Benátkách není pochyb-skvělé,
avšak právě tam jsou z Momentary Lapse...pouze On The
Turning Away a Learning To Fly -jinak vše z tvorby
ještě s Watersem.Dle mého názoru nešlo z Momentary... již nic dalšího přidat kromě těchto dvou skladeb.Proto ta "prázdnota",ikdyž, co bychom u jiných
interpretů za tohle prázdno dali,že?
Jinak se mi líbí tyhle diskuse o klasických rockových kusech,které se mi občas daří ve spolupráci s jinými zde rozpoutat.

Mohyla @ 14.04.2011 15:18:52
Jaromiros: Tento skvelý album si vždy rád a s chuťou vypočujem, cítim ho podobne ako Ty.

Signs of Life... tiché zvuky špliechajúcej loďky, jemne vygradované Davidovým sólom... Vynikajúci úvod albumu, ktorý je akýmsi symbolom nádychu po Rogerovej depresií a rozštiepení kapely. A už pri nej sa začali rozplývať predsudky, ktoré ma ako... ehm... ‚watersovca‘ (pokiaľ teda pristúpim na toto primitívne škatuľkovanie) sprevádzali. A spontánnosť, nápaditosť- to je sila tohoto albumu. Bohužiaľ, album obsahuje aj dosť hluchých miest- možno práve vďaka tej spontánnosti, možno ako predzvesť vyčerpania. A, nemôžem sa ani ubrániť citeľnej absencií konceptu a hĺbky obsahu- tieto prvky odišli spolu s Rogerom.

Osobne mám rád aj Learning To Fly a (dobe, dekadentným 80. rokom ešte vernejšiu) One Slip- netypicky jednoduché a hitové, ale dosiaľ sa mi neopočúvali a statočne balancujú na hranici gýču. Dogs Of War je prvý problém- surová, ale pomerne plochá pieseň. Ale- On The Turning Away... nádhera- tá pozitívna energia, čo z toho vyžaruje.... A Davidove sólo na konci ma prinúti odhodiť svoju pozemskú hmotnosť a nechá ma sa ním unášať. Podobný stav šťastia zažívam pri mrazivej inštrumentálke Terminal Frost- akurát rolu Davidovej gitary preberá saxofón. A New Machine je potom štrbinou druhej polovice- neosobná, emocionálne plytká... Pokiaľ je v nej ukryté nejaké hlbšie posolstvo, ja som k nemu kľúč nenašiel. Nakoniec som si nechal dve vyslovene 'floydovské', majstrovské skladby- Yet Another Movie a Sorrow (u prvej aj s výborným textom)... Takto nejak mala vyzerať cesta.

A Momentary Lapse Of Reason mám rád- a púšťam si ho vtedy, keď nie som pripravený vnímať hlbokú krásu predchádzajúcich albumov, ale ani nechcem vyslovenú kulisu The Division Bell. Keď sa chcem uvoľniť a povzniesť nad ubíjajúce, každodenné starosti- a tento účel plní (takmer) dokonale...

reagovat

Výborné album! Souhlasím sice s tím že hudba je jiná než u předchozích alb, ale přesto mě značně zaujala. Výborná je začáteční instrumentálka signs
of life, dále hned po ní navazuje podle mne asi nejlepší píseň na albu Learning to fly. Dále jsou špičkové skladby One slip, On the turning away a velmi zajímavá Sorrow.
reagovat

U téhle desky sem měl vždycky jeden problém..baví mě jen její první polovina..Album má perfektní úvod, který krásně navodí atmosféru a plynule přechází v hitovku Learning to fly..Někteří ji tady odsuzovali,ale myslím,že trochu neprávem..Vyzdvihl bych nádherně zastřené vokály Davida Gilmoura a krátká kytarová sóla..Po té Dogs of war..někde sem četl, že by to měla být nejhorší píseň Pink Floyd v celé její historii..Nemůžu s tím ale souhlasit..líbí se mi její syrovost, kterou jenom podtrhuje agresivní zpěv..One slip..asi nejlepší píseň na tomhle albu.Dynamická skladba s pěkným basovým sólem..co dodat..Následuje balada On the turning away.Opět Davidův nádherný zpěv v doprovodu akustické kytary..To sólo v závěru mi, ale nepřijde zas až tak vydařené..prostě mě nezaujalo jako jiná Davidova sóla..Druhá strana desky a Yet another movie.Celkem pěkná skladba, ale mám pocit že od této skladby až dokonce to začíná být trochu nuda..v posledních písních mi chybí nějaký výraznější motiv nebo melodie..celkově mi to přijde už nezajímavé..snad až na Sorrow..V porovnání s jinými alby od Pink Floyd řadím toto album mezi průměr..nic převratného nepřineslo(opět v porovnání např s WYWH..) A co mi vadí asi nejvíc,že atmosféra alba jako celku jetaková nejodnotná a roztroušená..
reagovat

Velmi moderně znějící album v klasickém duchu PF, jiskřící nápady, invencí, typickými gilmourovskými melodiemi, a tak jediné, co mohou staromilci namítat, je absence nějakého hlubšího textového konceptu, který by desku zastřešil. aké musím oponovat některým názorům zde, neboť Learning to Fly přes svou modernost disponuje naprosto typickým floydovským nápadem a nelze ji jako jednu z ústředních skladeb ignorovat. Dogs of War má velice znepokojující atmosféru a valivý rytmus, ale chybí jí výraznější nosný nápad. Z letargie posluchače vyburcuje dvojice protikladných hitů - odpalovka One Slip sršící nápady a nádherná balada On the Turning Away s podmanivými kytarovými sóly. Yet Another Movie překvapuje neskrývanou dramatičností a dalším vynikajícím sólem páně Gilmoura v její druhé polovině. Terminal Frost, vyšperkovaná po obou koncích krátkou hříčkou A New Machine, je progresivní, více než 100% floydovskou písní, upomínající Shine On... Sorrow je ukázkou jedinečných posmutnělých nálad, které dovedou stvořit jedině PF, nejdelší skladba alba, vytrácí se pomalu do prázdna za jiskření kytarových sól... Album cituje starší počiny PF (zejména Wish You Were Here), ne však tak okatě jako The Division Bell a navíc přichází s řadou vynikajících nápadů. Téměř stoprocentně Gilmourův materiál nelze nazvat dílem novátorským, ale nesmírně silným po stránce hudební, s řadou koncertních hitů, podané v písničkovější podobě bez 15- a 20-minutových veleskladeb, a jen málo fanoušků muselo litovat Watersova odchodu z kapely.
reagovat

Tak toto je spolu s Division Bell najlepšie album v celej histórii PF. Som mladšia generácia a možno sa starších pamätníkov dotknem, ale to, že Gilmour dostal možnosť naplno predviesť svetu svoje úžasné sóla ( On the turning away, Yet another mowie a hlavne nádherné Sorrow) je super. Ja sa nestotožňujem s názorom, že The Wall je posledný veľký výtvor od flozdov. Nie som odborník, ale Momentary lapse... ma chytá za srdce najviac zo všetkých. Počnúc úžasným začiatkom až k super koncu- Smútok. NajNeydarenejšia skladba je Dogs on war, postupne som prišiel na chuť obom A new machine, aj keď zo začiatku som nevedel, čo si mám o tom myslieť. Podľa mňa- toto je nový dych Floydov. Niečo úplne nové a úžasné. Lepšia aparatúra, zvuky bubnov v One slip, Yet another mowie a Sorrow sú proste super. A že tu chýba Waters? A čo? Porovnajte Radio Kaos ( a nie je vôbec zlé) s týmto albumom. Dúfam, že Pink Floyd ešte bude niekedy koncertovať.
reagovat

já jsem teda domnívám, že Wright se skoro vůbec na tomto albu neobjevuje, max. jako hostující hudebník, ale i tak se většina z toho mála, čím do alba přispěl, nakonec na albu neobjevila... Pink Floyd v této době byli pouze Gilmour a Mason (+ host. hudebníci) a Wright se k nim plnohodnotně (a vůbec) přidal až na nadcházejícím turné, a to ještě jen proto, že to byl Rick Wright z Pink Floyd... protože Gilmour měl velké pochybnosti o jeho hracích a kompozičních schopnostech...
reagovat

Toto album mě před lety nijak zvlášť nezaujalo (ale když se to tak vezme, tak se mi od PF napoprvé asi nelíbilo nic). S odstupem času se mi nejeví tak zlé. Pokud si pustíme FINAL CUT, což je album v podstatě Watersovo, a potom tohle, pak je jasné, že A MOMENTARY LAPSE OF REASON je o několik řádů lepší. Trojice tady působí sehraným dojmem, a i když to je bez Waterse pochopitelně o něčem jiném, poslouchá se to dobře. Je tu spousta hudebních nápadů a texty jsou taky dobré. Ale na druhou stranu, žádná skladba mě tady nějak zásadně nezaujala.
Co si budeme namlouvat, Pink Floyd bez Waterse už nejsou Pink Floyd a žádné vyhrané soudní spory o právo užívat tento název na tom nic nezmění.
reagovat

Podle mě je to výborné album, možná né tak dobré jako Divison Bell, Wish you were here, The dark side of the moon, ale je na stejné urovni jako Animals, a rozhodně lepší než např. The wall, The final cut či Meddle.
reagovat

A musím oponovat. Learning to fly je naprosto perfekní skladba s užasným nápadem¨, výborně zaspívaná atd. Gilmour, Mason a Wright opět prokázali obrovský talent, ne jen v této skladbě ale na celém albu.
reagovat

Z tehle desky je citit "Uff, konecne je ta zalezitost s Rogerem za nama, pojdme to zkusit bez nej". A ono se to docela povedlo i kdyz je to uz trochu jina kapela. Proti klasickym Floydovskym "kompozicim" jsou tohle spise pisnicky i kdyz jsou tu i vyjimky. Deska mi trochu pripomina obdobi Wish You Were Here, jsou zde i podobne postupy. Je tu citit spolecna rec a nadseni pro vec, tohle album urcite delali s laskou byt uz nedosahuje starych kvalit. Vypalovacka Learning to fly a balada On the Turning Away jsou jednoznacne nejlepsi songy desky. Musim pochvalit nezne zasneny Gilmouruv zpev a kytaru.
reagovat

Musí se nechat, že bez Waterse to zbylým pánům nešlo tak skvěle jako s ním, i když některé písně jsou opravdu výborné, album opravdu působí rozporuplně, nejednotně, což mě mrzí, protože jinak mám Gilmourovu tvorbu velice rád. O perfektních hitovkách jako One slip, On the turning away a Sorrow se ani nemusím zmiňovat, udělal to již někdo přede mnou. Musím ale říci, že mne zaujala i Dogs of war, která se sice největší měrou podílí na rozporuplnosti celého alba, ale je výborná. Souhlasím s tím, že Learning to fly není příliš povedená. Tak jako tak, Wright, Mason a hlavně Gilmour museli udělat odvážný krok do neznáma, zkusit, jak to půjde bez Waterse, zkusit něco obdobného, jako při odchodu Syda a první krok byl dosti nejistý, ale už jenom za to, že to zkusili i bez něj a že přidali ještě další alba jako Pink Floyd je chválím a vlastně jim děkuji. Takže za odvážnost - 4*
reagovat

Toto album z roku 1987 působí docela rozporuplně. Ze začátku se mi vůbec nelíbilo, po řádném naposlouchání se dá říci že kapela Pink Floyd potvrdila že umí (i když je to autorsky téměř celý Gilmoura). Signs of life celý album pomalu otevírá, Learning to fly je taková hitovka, která ale vůbec do tvorby PF nezapadá a já osobně jí hodnotím jako slabou. Dogs of war je nepodařenej song, až mam někdy chuť ho přeskočit. A teď to začne: naprosto výborný One Slip následuje melancholická On the turning away. Yet another movie - výborná hudba i text. A new machine u mě zůstává nepochopená... Instrumentálka Terminal frost vám opravdu nejspíš způsobí příjemný mrazení v zádech a celý to končí výbornym Sorrow, kterej považuju za jeden z vrcholnejch songů PF, hudebně i textově je prostě výbornej.
Jak už tu někdo řekl - něco dobrý, něco ne. Rozmejšlim mezi 3 a 4. Za tu nevyváženost sahám ke třem hvězdičkám.
reagovat

Něco je super, jiný horší ale dohromady to je skvělý
reagovat