Jaromiros - @ 24.04.2009 | #

Ač víceméně Gilmourova sólovka, nebojím se říct, že po dlouhé době v sobě nese ducha starých dobrých PF.
Nejenom instrumentální spřízněnost dává albu lesk, ale snad nejvíce nápaditá intra, po jejich zlaté éře let sedmdesátých, dokonává jedinečný styl, který kdysi sami vytvořili.
Tady je to místo, kde dochází k třenici. W. nebo G.?
Jisté je jen jedno - nejsilnější bývávali spolu, ale Gilmourova hudba se mi líbí podstatně víc.

Mirek Kostlivý @ 25.04.2009 15:42:20 | #
V porovnání s jeho skvělou singlovou "Julia Dream", nebo jeho dalšími vynikajícími skladbami, např. "The Nile Song" z More, "If" z Atom Heart Mother nebo "Let There Be More Light" z A Saucerful of Secrets mi ta jeho současná tvorba (po odchodu od PF) prostě popově zní. S tím já nic neudělám :-).
A že by se mi The Wall a The Final Cut více líbilo jako výběr na jednom albu, tak to je pravda.
Jinak Waters po odchodu S. Barretta byl v PF jasná skladatelská jednička, o tom není pochyb. A oblíbenců, které v současnosti raději neposlouchám, abych si nekazil dojem z jejich lepší tvorby v 60. a 70. letech je opravdu mraky. Jakmile se vrací po delší odmlce na podium a něco vydají, je to povětšinou bída.