Reakce na recenzi:

Judith - @ 03.06.2023

Alternativní progrockeři The Dear Hunter si libují v rozsáhlých epických cyklech: šestialbový projekt Act I-VI se ještě nedočkal posledního dílu a loňskou novinkou Antimai už sestava kolem všeuměla Casey Crescenza načrtla další velkolepou ságu. Proložit toto autorské úsilí sadou devíti EP věnovaných různým barvám je vlastně legrácka pro radost. Celek o rozsahu necelých dvou a půl hodin vyšel roku 2011 zároveň jako řadové album a tak je zařazen i v naší databázi.

Zatímco ve jmenovaných velkých projektech se The Dear Hunter nerozpakují věnovat celou desku například jen uvedení do místa děje, toto album má jednodušší zaměření - cílem bylo vystihnout hudebními prostředky náladu a vnitřní kvalitu jednotlivých barev. Jejich vnímání je celkem konvenční, například "žluté" skladby působí rozhodně optimističtěji než "černé", u "zelených" se žánrově dostáváme blízko folku, "modré" jsou abstraktně vzdušné a tak dále. Během poslechu celého cyklu se atmosféra proměňuje pozvolna, jde skutečně o spektrum bez ostrých střihů a velkých kontrastů.

Rozsahem a stavbou sloka / refrén jde o písničky, jaké by mohly zaznít i v rádiu. Tvorba The Dear Hunter má vždycky velký švih především díky osobnímu nasazení zpívajícího frontmana, posluchač se ani na chvíli nenudí, přitom nejde o nic, co by vás příliš vyčerpalo - tím, že si dávají na čas, umožňují The Dear Hunter posluchači vše pohodlně sledovat a vstřebat. Jen je prostě fuška přebrat si všechny ty hodiny a hodiny tak, aby byl člověk schopný vyplodit aspoň pár řádků. Snad proto zde zatím u žádného z alb není jediná recenze. Tímto skromným počinem dělám první malý krok k nápravě.