Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 04.03.2020

Po albu Spellbound byla Tygrům předpovídána hvězdná budoucnost. V té době byli na roztrhání, turné prokládali sety na prestižních festivalech s návštěvností 60 000 fandů po boku Iron Maiden, Saxon a dalších hrdinů oné doby. Ačkoliv Spellbound vyšel v dubnu ´81, tak firma MCA ve vidině násobících se zisků kapelu tlačila do skladání a nahrání nové desky. Muzikanti se podvolili a v září ´81 nastoupili do londýnského Trident studia. Tam za dva měsíce nahráli devět písní a v listopadu byla deska s názvem Crazy Nights na trhu. To byl fofr!

Někde se však něco zadřelo. Dnes muzikanti uvádí, že písně tehdy ušili rychlou jehlou. Možná bylo chybou výměna producenta Chrise Tsangaridese, s kterým natočili předešlé dvě alba. Novic Dennis Mackay měl s podobným stylem méně zkušeností, měl blíže třeba k prog rockovým Kayak a z těžkotonážní muzikou přišel do styku jen na albu Judas Priest a jejich Stained Class.

Výsledek byl obdobný. Tygers of Pan Tang jako by spadl řemen. Jako bychom se při poslechu mávnutím kouzelného proutku přenesli nejméně o čtyři roky zpět. Kapela z rukávu vysypala hutné songy v přísně hard rockovém hávu, jako třeba v Love Don't Stay s mohutným riffem jak od Deep Purple a povedenou kytarovou výšivkou stylu kolegů z UFO. Další, namátkou třeba Down And Out mi připomněla Judas Priest z období jejich začátků. Úvodní Do It Good inspiraci čerpala u AC/DC i Thin Lizzy.

V té době se však kapely předháněly, která zahraje rychleji a expresivněji. Tyto parametry plnily dravé Running Out Of Time, Raised On Rock nebo hard rocková Never Satisfied s jedovatým a zrychleným refrénem. V kontextu doby byl celek krokem zpět a i John Sykes vyjadřoval nespokojenost.

Shrnuto : Existují názory, že třetí deska ukáže pravý potenciál souboru. Ač Crazy Nights v žádném případě rozhodně není špatnou deskou, kapela jakoby se zalekla rychlosti a vklouzla do hard rockového království s jen občasným úletem k heavy metalu. Tady dle mého selhal producent, který je měl donutit k větší dravosti a rychlosti. Větší štěstí tehdy měli třeba Judas Priest či Motorhead, kde je až zásah zvenčí donutil akcelerovat plyn.