hejkal - @ 30.07.2014 | #

Z predposlednej cesty do Talianska som si opäť priniesol niečo miestne, ešte šťastie, že Taliani vo svojich CD-šopách majú pre Progressive Rock Italiano vyhradený osobitný priestor. Voľba padla na Diario di viaggio della Festa Mobile skupiny Festa Mobile, o ktorej som nevedel nič (nepamätal som si ju ani z Croceho encyklopédie, kde sa, samozrejme, nachádza). Jednoalbumovka sa mi však odvďačila tak, ako som dúfal, posúďte samy:

La corte di hon načne klávesák emersonovským spôsobom, čomu neskôr sekunduje i rytmika a do toho melodramaticky jačí spevák, aby sa nepovedalo. Prosto klasický taliansky progrock. Gitarové sólo je „hard“ ako sa len dá, čo je super. Canto sa dlho rozbieha, nástroje si bezhlavo šumia, brlblú, až je z toho zrazu ďalšia hardrockovo prifarbená artrockovica. Za naliehavosť by mal spevák dostať metál. Jemnejšia skladba Aristea vyrušuje spáča prakticky len gitarovým sólom, Ljalja si tiež voľká v mori pokoja, je to taká „genesisovská“ selanka. V jednom okamžiku sa privalí búrka a potopí väčšiu časť posádky, ale to na veci nič nemení. Ritorno ponúka do tretice to isté, nuž si pokojne vyhraďte čas na hlivenie a nechajte sa unášať mierne melancholickými vlnami muziky, ktorá mohla vzniknúť azda iba v Talianskych rockových zálivoch. A ten "emersonovský" klavír nemá chybu.

Nie je to najzásadnejšie dielo, aké som kedy počul, ale poctivá talianska sedemdesiatková progovica a to ja veru môžem.

Snake @ 30.07.2014 15:16:57 | #
Hejkale, dík za recenzi a profil další z tisíce polozapomenutých skupin. S dovolením připojím jen krátké hodnocení :

Na Festa Mobile kápl jsem víceméně náhodou, před rokem objevili se v kampani Sony Bmg Italy a pár ukázek na tubě stačilo mi k tomu, abych si to jejich jedno jediné album koupil. A dobře jsem udělal. Je to v podstatě typický italský prog z první poloviny sedmdesátých let, melodický, s expresivním zpěvem a prvky classical i jazz rocku. Jediný slabší moment vidím v úvodní a poněkud kostrbaté skladbě La Corte di Hon, dál už to nemá chybu. Následující podmanivě melodická Canto, s jazzovým sólem na elektrické piano, Aristea i Ljalja - můj vůbec nejoblíbenější kousek na desce - jsou prostě skvělé. Celou, sotva půl hodinky krátkou placku, pak uzavírá ambiciózní a členitá kompozice Ritorno, opět vytůněná trochou toho jazzového koření.

Desce diario di viaggio della Festa mobile by slušely tři a půl hvězdičky a protože to není možné, zarovnám to na čtyři.