Reakce na recenzi:

horyna - @ 08.04.2017

Start kariéry v devadesátém druhém se Švýcarům Gotthard povedl na výbornou. První deska a slušný odpich do hitparádových žebříčků nejen s výbornou předělávkou od Joe Southa Hush. Zasloužený úspěch (zatím především ve své domovině) a druhá deska se jede točit za oceán. Vyznívá přehledněji, pevněji a zlepšení o dobrých 50% je cítit v každém songu této zemitě tvrdé nahrávky z devadesátého čtvrtého. Dva roky uplynou jak voda a s vajíčky na obale a názvem G. se pánové už už dotýkají hard rokového nebe. Vyprodaná turné po celé Evropě, řada ocenění a postavení hvězd první velikosti v rodné zemi, to všechno v době, kdy je podobná hudba na úbytě, tomu se říká hudební zázrak. Géčko pochopitelně leží na vrcholu tohoto řetězce, ze kterého následuje většinou pád dolů. Aneb nebude hůř, aby nemohlo být ještě mnohem hůř, zpátky ale do roku 1996.

Ten, komu se líbí začátek desky, mi dá určitě za pravdu, že po pomalejším středu alba přijde to nejlepší v jeho druhé půli. Ale popořadě. Foukací harmonikou nakopnutá zemitejší věc Sister Moon s naprosto excelentním Stevem Lee a jízda do pekel Make My Day patří mezi top skladby gotthardovské produkce. Spanilou jízdu sice bohužel utne ošoupaná Dylanovská omílačka Mighty Quinn, ale hned následující Movin' On s Habeggerovými přesně usazenými údery nás vrací zpátky do hry.

Poté následuje shluk jemnějších a volněji přístupných písní, které už kapela v dnešní době nahrazuje přeceděnými rychlokvaškami s rádoby popově pocukrovanou produkcí. Tenkrát se mikrofonu chopila charismatická osobnost a jak Let It Be, tak Father Is That Enough? a nakonec i pulzní bluesovka Sweet Little Rock 'n' Roller vyznívají naprosto v pořádku.

A teď prosím namasírovat!!! K tomu je určena dynamická metalová nátlakovka Fist In Your Face - jedna z vůbec nejtvrdších věcí kapely, stejně jako následující Ride On s podtitulem "kupte si jízdenku do peklíčka" a další spalující návykovka s temnou aurou nazvaná In the Name (a zase ten božský Steve). Že Švýcaři nehodlají ustoupit z nasazeného tempa a energie ani o píď se máme možnost přesvědčit díky Lay Down the Law a další Hole In One. Desku uzavře obligátní baladička One Life, One Soul, ale pozor - přijde ještě nanejvýš povedený cover z dílny Boba Russella He Ain't Heavy, He's My Brother. Jižanštější a countryovější než verze původní, a co se týče atmosféry, tak do té tu Steve pasuje jako nikdo.

V případě desky G se jedná o jednu z nejdotaženějších a nejvzdušnějších kolekcí švýcarských rockerů. Jasných pět a slza lítosti v oku, kde že ty doby jsou.