Reakce na recenzi:

Titan - @ 20.03.2015

Rakouská kapela Eela Craig. Pamatuji jak jsem tuto desku sjížděl dokola asi v roce 2008. Je to další poměrně neobvyklá kapela. Míchá několik prvků dohromady, nedá se říct co to je přesně za styl. Ale je tam slyšet klasický prog rock, psychedelie, jazz apod.

1.) New Born Child - psychozní otvírák hlavně na začátku když zpěvák začne ječet, mám z toho pocit, že ho zrovna pustili z blázince a přišel si zahrát s kapelou. Do toho příjemná flétna. Hlas zpěváka je fajn, připomíná mi trochu zpěváka v Coloseum.

2.) Selfmade Trip - začíná to příjemnou akustickou kytarou a pak to přejde do tvrdších pasáží s el. kytarou, do toho zajímavý hlas zpěváka z toho dělá zajímavý efekt. Flétna do toho kvíká a zrychluje s tempo, už vidím jak celá kapela vyběhla do lesa sbírat lysohlávky a tančit při úplňku pod stromem. Pak ti utichne a flétna prská jako kdyby někdo utrhl rákos a předal frontmanovi Jethro Tull :) Zkrátka je to opravdu takový trip, kde se mění pasáže. Ústřední kytarový motiv se pak navrátí a opět se nabalují na to nástroje. Pak to lítá z repráku do repráku jakoby se to přerušovalo, jako to dělá Faust v debutu.

3.) A New Way - opět flétna naříká, zpěvák nám svým podmanivým hlasem oznamuje, že včera našli nový způsob, novou cestu. Akustika drnká, flétna zpívá, zrychluje se rytmus, další akustická kytara jede solo. Pak opět dostane hlavní roli flétna a akustická kytara, která vydrnkává podobně jako ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem. A opět závěr jako na začátku, zpěvák nám opět oznamuje, že našli nový způsob a že pop music turn us crazy, z čehož je jasné, že odmítá popík a má rád prog rock. Musel se s tím samozřejmě pochlubit, no ne ? :)

4.) Indra Elegy - nejdelší skladba na albu, pomalu se rozjíždí s vévodící flétnou až začne gradovat do naléhavější části. Pak to přejde úplně do jiné pasáže, kde převezme otěže solová el. kytara. Pak to opět zpomalí a solo pokračuje. Naváže pak zpěv, působí to jakoby si vzpomínal teskně na dobu, kdy bylo lépe. Připomíná mi to trochu Procol Harum. Závěr opět vrátí motiv z počátku skladby a na konci má hlavní slovo opět flétna.

5.) Irminsul (Bonus) - Bonus skladby znějí jinak než základní část alba. Tohle je instrumentálka bez zpěvu, přehlídka bubnů, bubeník kontroluje, že nezapomněl bubnovat. Do toho fouká vítr, trochu space.

6.) Yggdrasil (bonus) - Příjemně jemné varhany se rychle mihotají jakoby padal první sníh. Do toho kytara se zapnutým efektem, který mám moc rád. Příjemně vydrnkává melodii. Pomůže tomu i basa a opět se vrací mihotající vločky. Příjemná skladba.

7.) Stories (Bonus) - tohle je sice naprosto odlišná skladba od všech ostatních ale je to naprostá lahůdka. Mám jí moc rád. Zní to jako typicky ranní King Crimson s Gregem Lakem. Smutná, melotroní s příjemným (jiným než na většině skladeb). Do toho varhanní chorály v pozadí. Zrovna jsem si ji před chvíli zpíval. Za těch x poslechů už jí mám v hlavě. Pak vydrnkává akustika, pohádková melodie se do toho nabaluje a opět nastoupí melotron a dává to dojem klidu a pohody. Chorály opět podbarvují skladbu a líbí se mi, že to není předvídatelné. Už se zdá, že to skončí a najednou opět naskočí další pasáž a krásně to s melotronem pluje dál.

8.) Cheese (Bonus) - Tohle je svižná písnička, varhanní motiv rozjede solová kytara. Má to drive, zapojuje se do toho klavír. Pak to ztichne do hravých melodických cinkání a ozve se melotron se zpěvem a pochodujícími bubny. Zní to opět jinak než na začátku, na to jsou Eela Craig opravdu experti.

Po Kyrie Eleison - Fountain, další rakouské dobré album, které se mi líbilo.