Eela Craig - Eela Craig (1971)

K Eela Craig som sa dostal niekedy okolo roku 2010, kedy vyšiel jej druhý album na značke Esoteric. Nie, že by som jej názov nezachytil kdesi na nete už skôr, ale priznajme si otvorene, rakúska muzika je sotva kandidátom na to naj, čo v oblasti rockovej hudby vzniklo v svetovom meradle. Nič to, dielo ma zaujalo natoľko, že som si vzápätí zadovážil aj debut Eela Craig (1971) na CD od Garden of Delights.

Chrámovo zaonačené intro skladby New born child nezaprie psychedelický ráz albumu. Namiesto spevu sa najprv ozýva jačanie zatratenca, ktorému cirkevná moc sprostredkovala zdarma niekoľkodňový pobyt v mučiarni s kompletnou exkurziou so sprievodcom s kapucňou na hlave v cene. Napokon sa dostaví selanka, každý predsa vie, že poriadny trip sa musí tiahnuť ako sťahovavé vtáky na jeseň do teplých krajín. Inštrumentálne improvizácie zaistí svižnejšia pasáž so saxofónom v čele, čo by to bolo za sedemdesiatkový underground bez dychu. Kto by chcel kapelu obviniť z rádiovej minutáže, toho okamžite vyvedie z omylu desaťminútová hardrocková pomalka Selfmade trip. Občas uspáva, inokedy ťažkotonážne gitaruje a práve gitara vyšla z kôpky klbčiacich sa nástrojov ako víťaz klania o prvé sólo. Je zaujímavé, že v momente, kedy sa dostaví povinná nadžezlá psychedelická vsuvka, musí zaznieť dajaký ústny nástroj, tu flauta. Ďalšie tempo slimáka kojeného makovým odvarom prináša A new way. Prekvapivo spevná džezovka si v sóle vystačí s flautou. Indra elegy vyfasovala rolu posledného, kto zhasne svetlá a zamkne, nuž sa tajomne zakráda za zvukov zlovestných nástrojov, ktoré určite túžili po kariére hororových kulís. Melancholická flauta postupne prestane brať utišujúce prostriedky a bác ho! Klávesové inferno spláchne Danteho copyright kamsi do toaletových šácht, o ktorých všetci tušíme, že ich máme pod nohami, ale nik si nepripustí, že by do nich niekedy mohol zahučať. Gitara doplní scenériu hrôzy, toto nie je vražda v priamom prenose, to sú hody masového vraha (pozdravujem Hannibala Lectera) a nemôže nasledovať nič iné ako poobedňajšie trávenie na verande uprostred ničoho. Lenivá gitara otvorí spievanú slohu, ktorá sa v takmer dvanásťminútovej skladbe ozve až v polovici. V tomto okamihu to znie ako niečo od nemeckej kapely Jane a dokonca som sa pristihol, že mi to znie ako Ashley Holt s debutového albumu Warhorse. Aby som to skrátil, dôjde na rekapituláciu flauty a tak ďalej až do finále.

Bonusové nahrávky z roku 1972 otvára bubeník a jeho predvádzačka Irminsul. V príjemne pomalom štvorštvrťovom rytme sa priveľmi nezapotí, Ginger Baker z toho kričí na sto honov. Plus mu vypomáhajú nejaké klávesové pazvuky, aby sa nepovedalo. Elektronika v zasnenom prevedení ovláda skladbu Yggdrasil, krehká gitara je fajn. Dovetky dopĺňajú ešte dva kúsky z roku 1974, konkrétne Stories a Cheese. Dávajú zreteľne najavo, že kapela by sa chcela posunúť k ľahkému klávesovému artrocku, čo sa jej darí.

Táto psychedélia „light“ vhodná aj pre menej narušených jedincov sa veru dobre počúva. Občas.
reagovat

hellou7 @ 15.04.2015 10:39:27
boha ale je to dobre :)
vdaka za dalsi dobry tip, New Born child ma dostala..

Rakouská kapela Eela Craig. Pamatuji jak jsem tuto desku sjížděl dokola asi v roce 2008. Je to další poměrně neobvyklá kapela. Míchá několik prvků dohromady, nedá se říct co to je přesně za styl. Ale je tam slyšet klasický prog rock, psychedelie, jazz apod.

1.) New Born Child - psychozní otvírák hlavně na začátku když zpěvák začne ječet, mám z toho pocit, že ho zrovna pustili z blázince a přišel si zahrát s kapelou. Do toho příjemná flétna. Hlas zpěváka je fajn, připomíná mi trochu zpěváka v Coloseum.

2.) Selfmade Trip - začíná to příjemnou akustickou kytarou a pak to přejde do tvrdších pasáží s el. kytarou, do toho zajímavý hlas zpěváka z toho dělá zajímavý efekt. Flétna do toho kvíká a zrychluje s tempo, už vidím jak celá kapela vyběhla do lesa sbírat lysohlávky a tančit při úplňku pod stromem. Pak ti utichne a flétna prská jako kdyby někdo utrhl rákos a předal frontmanovi Jethro Tull :) Zkrátka je to opravdu takový trip, kde se mění pasáže. Ústřední kytarový motiv se pak navrátí a opět se nabalují na to nástroje. Pak to lítá z repráku do repráku jakoby se to přerušovalo, jako to dělá Faust v debutu.

3.) A New Way - opět flétna naříká, zpěvák nám svým podmanivým hlasem oznamuje, že včera našli nový způsob, novou cestu. Akustika drnká, flétna zpívá, zrychluje se rytmus, další akustická kytara jede solo. Pak opět dostane hlavní roli flétna a akustická kytara, která vydrnkává podobně jako ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem. A opět závěr jako na začátku, zpěvák nám opět oznamuje, že našli nový způsob a že pop music turn us crazy, z čehož je jasné, že odmítá popík a má rád prog rock. Musel se s tím samozřejmě pochlubit, no ne ? :)

4.) Indra Elegy - nejdelší skladba na albu, pomalu se rozjíždí s vévodící flétnou až začne gradovat do naléhavější části. Pak to přejde úplně do jiné pasáže, kde převezme otěže solová el. kytara. Pak to opět zpomalí a solo pokračuje. Naváže pak zpěv, působí to jakoby si vzpomínal teskně na dobu, kdy bylo lépe. Připomíná mi to trochu Procol Harum. Závěr opět vrátí motiv z počátku skladby a na konci má hlavní slovo opět flétna.

5.) Irminsul (Bonus) - Bonus skladby znějí jinak než základní část alba. Tohle je instrumentálka bez zpěvu, přehlídka bubnů, bubeník kontroluje, že nezapomněl bubnovat. Do toho fouká vítr, trochu space.

6.) Yggdrasil (bonus) - Příjemně jemné varhany se rychle mihotají jakoby padal první sníh. Do toho kytara se zapnutým efektem, který mám moc rád. Příjemně vydrnkává melodii. Pomůže tomu i basa a opět se vrací mihotající vločky. Příjemná skladba.

7.) Stories (Bonus) - tohle je sice naprosto odlišná skladba od všech ostatních ale je to naprostá lahůdka. Mám jí moc rád. Zní to jako typicky ranní King Crimson s Gregem Lakem. Smutná, melotroní s příjemným (jiným než na většině skladeb). Do toho varhanní chorály v pozadí. Zrovna jsem si ji před chvíli zpíval. Za těch x poslechů už jí mám v hlavě. Pak vydrnkává akustika, pohádková melodie se do toho nabaluje a opět nastoupí melotron a dává to dojem klidu a pohody. Chorály opět podbarvují skladbu a líbí se mi, že to není předvídatelné. Už se zdá, že to skončí a najednou opět naskočí další pasáž a krásně to s melotronem pluje dál.

8.) Cheese (Bonus) - Tohle je svižná písnička, varhanní motiv rozjede solová kytara. Má to drive, zapojuje se do toho klavír. Pak to ztichne do hravých melodických cinkání a ozve se melotron se zpěvem a pochodujícími bubny. Zní to opět jinak než na začátku, na to jsou Eela Craig opravdu experti.

Po Kyrie Eleison - Fountain, další rakouské dobré album, které se mi líbilo.
reagovat

Snake @ 21.03.2015 18:47:09
Rakouskej prog rock je pro mě španělskou vesnicí :) Něco málo říkají mi jména Paternoster a Kyrie Eleison, ovšem Eela Craig nic. Pusto, prázdno, vymeteno. Z ytb pustil jsem si tedy alespoň bonusovou skladbu Stories a uznale pokyvuji hlavou. Je nádherná. Tuhle muziku mám rád...