Reakce na recenzi:

Psychedelic Rider - @ 04.04.2016

Kanadské kvarteto z Toronta stále představuje zajímavě neotesaný sound čerpající z žánru čarodějnických příběhů. Nutili vás rodiče hrát na příčnou flétnu, ale klasika vás nikdy nebrala? Možná tohle potkalo i frontwomen Alii O’rien, která si po vzoru Jetro Tull snad v každé písni vystřihne menší flétnické sólo. Třetí album The Eldritch Dark vychází stejně jako u mateřského labelu Rise Above Recors, tak i v té době spřáteleného amerického Metal Blade.

The Eldritch Dark obsahuje různorodou směsici stylů. Můžete tak v průběhu poslechu čekat přechody od renesanční syrovosti, přes blues, psychedelický folk až po v tomto žánru obligátní sabbatovské riffy. Otevírák "Witchwood" představuje klasiku Blood Ceremony, na kterou jsme již zvyklí z předchozích alb. Černá magie, les a tajemno jako na hradě v Karpatech. Spojení hamondek a sedmdesátkového rocku je vždy zárukou kvality.

Album v kratším časovém úseku poslouchám už asi po čtvrté a stále objevuji cosi nového. Na první poslech vás nejvíce zaujmou hity "Goodbye Geminy", díky jejichž klipu na youtube jsem k tvorbě Blood Ceremony blíže přičichl, nebo “Lord Summerisle”. „Lord Summerisle“ začíná jako typická sabbatovská intrumentálka à la "Orchid" či "Embryo" ale vyvine se z ní klasická folkařina. Alia v tomto songu tvoří pouze doprovod a hlavního břemene se ujme basák Lucas Gadke. Lucas je v tomto směru jejím tvůrcem a píseň zpracoval jakožto poctu filmu The Wicker Man (Proutěný muž, režie: Robin Hardy). Domnívám se, že Blood Ceremony, tak i jejich desku The Eldritch Dark již můžeme směle zařadit ke klasice současného Occult Rocku.

Psychedelic Rider
http://psychedelic-rider.blogspot.cz/